Orel Eddie (2016)

Ano, dáme si lehčí úkrok do feel-good subžánru. Orel Eddie je jedním z těch filmů, které by (obzvlášť v cynickém 21. století) neměly fungovat. Nějakým zázrakem ale vzniknul sportovní evergreen, u něhož si prakticky není na co stěžovat. Výborný Egerton, ještě lepší Jackman, strašně cool skok na lyžích s cigárem… jestli dá Dexter Fletcher do Sherlocka Holmese 3 polovinu zdejšího srdíčka, máme se zase jednou na co těšit.

Rytíři ze Šanghaje (2003)

Křižovatka smrti promine, ale nejlepším hollywoodským filmem Jackieho Chana jsou Rytíři ze Šanghaje. Komediální sequely se zřídkakdy povedou a jen zcela výjimečně překonají první díl. Nadstavba Tenkrát na východě se však povedla na jedničku a malým bonusem je, že se natáčela v České republice, takže se do kaskadérského blbnutí zapojily i domácí špičky oboru. Uvidíme, jestli časem opravdu dorazí ohlášená trojka. Něco mi ale říká, že ty čtyři roky ticha bohužel jen tak neskončí.

Sexbomba od vedle (2004)

Komedií o pohledných sousedkách jsou tuny. Existuje však jen jedna, v níž je tou sousedkou bývalá pornohvězda s tváří Elishy Cuthbert. Sexbomba od vedle se i s tímhle obsazením mohla proměnit v obyčejnou středoškolskou řachandu. Luke Greenfield ale vzepjal všechny své režijní síly a natočil ohromně sympatickou klasiku, která je o úroveň inteligentnější než většina konkurence – a to i přesto, že se vydatně opírá o svět pornografie!

Škola ro(c)ku (2003)

Kariéra Jacka Blacka se dělí na role před Deweym Finnem a na role po Dewey Finnovi. Dnes už je Linklaterova Škola ro(c)ku možná příliš až oldschoolová, v době premiéry ale šlo o malé zjevení, které Blacka zacementovalo jako novou komediální hvězdu s obřím hudebním talentem. Ujetí Králové ro(c)ku (ne, ten český název není náhoda) prominou – Blackův muzikantský prim patří falešnému učiteli a jeho dětským spoluhráčům.

Zataženo, občas trakaře (2009)

Phil Lord a Chris Miller jsou dnes známí hlavní díky Lego příběhu, Jump Streetům, vyhazovu od Hana Sola a sepsání spider-manovských Paralelních světů. Všechny tyhle práce jim ale nadělil šílený animák, jenž stojí čistě na tom, že v němž prší jídlo. Zataženo, občas trakaře je ohromně nápadité zjevení, které jasně ukázalo, že mají tihle dva před sebou velkou budoucnost. A nic to nepotvrzuje víc než fakt, že sequely jejich projektů (bez jejich režijní účasti) vždycky shořely jako papír.

Zprávař (2004)

Adam McKay je dnes angažovaným tvůrcem, jenž umí zábavně podat vážnější témata (Sázka na nejistotu, Vice). Jeho režijní debut ale byl jednou velkou magořinou, která se na ČSFD podobně jako Zoolander topí v modrých číslech. Doteď jsem moc nedokázal odhadnout, jak moc je u nás Zprávař vlastně známý a oblíbený. V Americe se však jedná o těžkotonážní klasiku, která z Willa Ferrella udělala komediální hvězdu první velikosti – a mě osobně pořád dost baví!

Které ze zmíněných filmů si také můžete vpálit kdykoliv? A které vás naopak zcela míjí? Dejte vědět v diskuzi a klidně přihoďte nějaké tipy, na něž jste zapomněli minule. Třeba se Tedovi sejde v hlavě další díl…