4. The Changelling (1980)

Tématické hororové TOP11 píšu rád hlavně kvůli tomu, že se v diskuzi pod článkem vždycky najde mnoho dalších zajímavých tipů. Starší duchařinu The Changelling jsem nedávno objevil právě kvůli tipu jednoho čtenáře a tímto mu děkuji. Je to totiž velká pecka, kterou nikdo nezná, a právě po takových bažím. Příběh? Hudební skladatel a učitel John přijde v úvodních minutách filmu (za tragických okolností) o rodinu. Zlomený pedagog přijme nabídku obývat starý, obrovský a opuštěný dům. Hlavní pro něj je fakt, že barák disponuje kvalitním klavírem. Pomalu se zabydluje, poskytuje privátní lekce a jednoho dne zaslechne děsivé rány ozývající se rozlehlým domem. Tajemné a intenzivní zvuky neustávají. Rozhodne se tedy zapátrat v minulosti a přijít všemu na kloub.

Přece bych vás neochudil alespoň o jednu duchařinu. Právě The Changelling je naprosto exkluzivním zástupcem výše zmiňovaného horového subžánru a já tohle doporučení podepisuji vlastní krví. Všechno je totiž na svém místě. Parádní atmosféra využívající fantastickou hru se zvuky, děsivé propriety v čele s houpacím křeslem a vrzajícími dveřmi, ten klavír… The Changelling pro vás pravděpodobně nebude zjevením a průnikem do hororové topky jenom kvůli tomu, že máte nakoukáno. Budoucí horory se totiž inspirovaly opravdu vehementně a takový James Wan musí mít tenhle biják ve své all time topce. Kanaďané se v roce 1980 vyznamenali. (TedGeorge)

3. Pustina (2006)

Režisér Michael Bassett (dnes si říká M.J. Bassett a je to režisérka – konec bulvárního okénka) má za sebou pár celkem povedených hororů a krváků, jako byly třeba Solomon Kane nebo Mrtvá hlídka, osobně mám ale rád především jeho Pustinu. Příběh party kluků z pasťáku, kteří kvůli svému chování dostanou dost extrémní trest. Mají odjet na opuštěný ostrov, kde občas trénují britští vojáci, a projít tu náročným výcvikem. Ten z nich v ideálním případě udělá lepší lidi, minimálně však alespoň dostanou pořádně do těla. Ani oni, ani jejich vedoucí ale nepočítají s tím, že ostrov úplně opuštěný není. 

Boj skupiny mladistvých zločinců proti tajemnému čemusi, co je dost brutálním způsobem likviduje, je hodně explicitní, krutý a krvavý. Ovšem zdaleka nejen kvůli tomu, že všechny ty vykuchané mrtvoly a useknuté nohy jsou vidět. Tajemný zabiják, jenž se chová hodně jako Predátor, tu totiž nelikviduje anonymní bandu ve složení hezoun/kráska/kráva/nerd/černoch, ale skutečně mladistvé zločince, mnohdy vrahy a psychopaty, kteří se o sebe umí postarat, nehrají si na hrdiny a rozhodně kolem sebe umí taky kopat. Dá se jim fandit? Těžko říct, což je taky zajímavé. V Pustině se totiž vlastně střetne velké zlo s menším a Toby Kebbell v hlavní „kladné“ roli rozhodně nepůsobí jako sympaťák. (Mr. Hlad)

2.  Fractured (2018)

A ještě jednou zamíříme do současnosti. Troufnu si tvrdit, že z výše jmenovaných hororů vidělo Fractured dost možná nejméně čtenářů. Což je podle mého názoru trochu škoda, ale vlastně tomu nezájmu rozumím. Na první pohled se totiž jedná o další teror, kterého se dočká sympatický pár britských cestovatelů. Chcípnutí auta doprovázené „náhodným“ setkáním jsme totiž všichni viděli už dobře stokrát. Stejně tak příjezd do domu, který by měl být opuštěný. Jenomže… Neznámý režisér James Patterson má nakoukáno a zuby nehty se snaží překvapit. 

To se mu podaří pouze pokud se vyvarujete okamžitému ověření mého tipu na libovolné filmové databázi (první komentáře a pohled na průměrné hodnocení bývají smrtící). Fractured je krátká hororová jednohubka, u které bezezbytku platí, že čím méně o ní víte, tím více si jí užijete. Když už jsme u té stopáže – i těch 80 minut je vlastně trochu moc. Kdyby se režisér za podpory bohátého producenta hecnul a nabídnul nám tento hororový příběh jako kraťas, bylo by to ještě lepší. Takhle se ve druhé (a diametrálně odlišné) polovině musí jet na volnoběh a je to škoda. Řemeslná stránka je totiž na jedničku a pan direktor má talent. Kéž by takové Pattersony produkovalo Famu a další i u nás. (TedGeorge)

1. Green Room (2015)

Režisér Jeremy Saulnier mě zaujal už svým debutem Blue Ruin, což byl hodně podivný a realisticky pojatý příběh o tom, že pomsta je sice někdy nutná, ale nikdy není hezká. A zaujal nejenom mě. Letos Saulnier pracoval na seriálovém Temném případu a vloni natočil i povedené (i když dost pomalé) Hold the Dark. Byla by ovšem chyba přehlížet jeho Green Room. A nejenom proto, že tu je v jedné ze svých posledních rolí vidět Anton Yelchin a že si tu stoprocentní sympaťák Patrick Stewart vystřihl parádního šéfa nacistů.

Parta punkáčů se svou kapelou potřebuje peníze, a tak se rozhodne kývnout na koncert v malém klubu, mezi jehož zákazníky patří hlavně náckové. Atmosféra je trochu vyhrocená, vypadá to však, že všechno se nakonec zvládne. Dokud muzikanti neuvidí jednoho ze skinheadů, jak zabije člověka. Policie jen tak nedorazí a místo ní přijede starý šéf klubu Darcy. A rozhodne, že svědci musejí zemřít. Saulnier pojal Green Room jako velmi realistický horor, který sice nepřekvapí svou zápletkou, ale šokuje svou realističností. Neumírá se tu snadno a ani trochu hezky, zároveň téměř nikdo z drsňáků není takový frajer, aby jen tak někoho bez mrknutí oka zastřelil. O to víc pak všechna rozhodnutí, jak celý problém s nepohodlnými svědky vyřešit, bolí. Stewart je skvělý, Saulnier umí natočit hodně intenzivní a krutě realistické scény a prostě byste to měli vidět. (Mr. Hlad)

---

Hotovo. Diskuze je otevřená, tak se neupejpejte a napište nám, jak moc jsme se vám s Hladem trefili do vkusu. A pokud k tomu hodnocení výše rozebíraných tipů dodáte i nějakého vlastního hororového favorita, budeme jenom rádi. .