Pontypool (2008)
Grant je tak trochu v řiti. Z kariéry rádiového esa zbyl jenom náklaďák naplněný skleněným odpadem z dílny Jacka Danielse a dost možná poslední štace v lokálním rádiu na konci kanadského světa. Když jede rek jednoho rána do práce, vypadá to na další nudné vysílání v zapadákově. Z chlastání za volantem „hrdinu“ vyruší nečekané setkání na silnici. Po příjezdu do rádiové stanice se začnou dít podivné věci. Naštvaná producentka přepojuje do éteru jeden podivný telefonát za druhým, ve vysílačce chrastí varování, aby lidé nemluvili anglicky, a všem začíná být jasné, že tohle nebude obyčejná ranní show.

Pontypool mi udělal nedávno velkou radost. Originálních nápadů je v hororech jako šafránu a tady se z této vzácné bylinky uvařil velmi chutný čaj. Největším trumfem je (kromě nápadu za milión) herec Stephen McHattie. Představitel Granta je pro mě obrovské zjevení. Verbální projev herce ještě nikdy nebyl tak cool. Kombinace chrapláku Nicka Nolteho a znechucenosti Mickeyho Rourkea dává dohromady hlas, který nedostanete z hlavy minimálně měsíc a budete viset na každém slovíčku, které tento bonviván pronese. Je obrovskou škodou, že všechny trumfy jsou zase jednou vystřílené v první polovině sympaticky krátkého filmu a Pontypool doklouže ke konci přece jenom pomaleji, než by bylo zdrávo. Přesto doporučuji na prvním místě. Skvělá neznámá věc, kterou musíte vidět.

Ledová smrt (2006)
První cesta do minulosti v tomto článku. Nevím, proč už jsem Ledovou smrt (Fritt Vilt) nezmínil v minulosti, ale resty jsou od toho, aby se napravovaly. Partička mladých a nadržených norských snowborďáků se vypraví do odlehlé vysokohorské oblasti. Prašan píše, sjíždění sněhu nebylo takhle příjemné od dob Jacka Nicholsona přespávajícího v domě Romana Polanského. Své síly bohužel přecení jeden člen party a zraní se. Auto je daleko, slunce dává sbohem dnu a tak vezme parta zavděk útočištěm v opuštěné chatě na samotě u louky. I když, opuštěné…

Jak já ten film miluju. Když se v roce 2006 začaly objevovat zvěsti o legendární půlnoční projekci filmu v Karlových Varech, tak jsem zbystřil. Povedených slasherů není nikdy dost a pověsti nelhaly. Ledová smrt není vůbec originální, objevná či snad zásadní. Je to jenom kvalitně odvedená žánrová práce, která těží maximum z genia loci a nechává postupně umírat jednu sympatickou postavu za druhou. Divákovi tak servíruje přesně to, co od žánru očekává. Je jenom na vás, jestli jste fanoušky takových filmů a bude vám to stačit. Já si to užil vrchovatě a už dvakrát jsem film s úspěchem pouštěl na lyžovačce v Alpách.

P.S Durovi se ten film vůbec nelíbil. Budiž mu odpuštěno.