Když se na konci minulého října objevily zprávy, že Netflix hodlá za rok 2018 utratit 8 miliard dolarů za vlastní "unikátní" obsah, mnoho lidí si ťukalo na čelo. Taková „palba“ za vlastní seriály a filmy bez toho, aby se multimediální obsah dočkal jediného dolaru z kin – to tu ještě nikdy nebylo. Popojedeme o rok dál. Již 100x jmenovaná streamovací služba se před pár dny nechal slyšet, že za rok 2018 očekává 29 milionů nových předplatitelů. To je o dost vyšší růst, než se očekávalo a akcie molochu zareagovaly odpovídajícím způsobem.

V jednu chvíli totiž vzrostly o 17 %. Byť následně došlo k recesi (vážně byly nad hranicí 400 dolarů!), stejně si v tuto chvíli vede nádherně. Nevím jak jinak popsat těch neskutečných 350 dolarů, za které se na burze prodává. Jen tak mimochodem, když se květnu roku 2002 začali jejich akcie poprvé nabízet, cena byla stanovena na 15 babek. Přepisuji tedy papírek, který si s sebou ponesu až konečně zprovozním ten zpropadený stroj na cestování časem. K bitcoinům, Appleu a zabití Hitlera připisuji právě tuhle zásadní streamovací službu. Ale to jsem trochu odbočil.

Vidíte, těch 29 milionů nových předplatitelů … Netflix zároveň oznámil, že právě probíhající rok investuje více, než očekával. Celkem prý 13 miliard babek a z toho hned 11 miliard šlo (půjde) na vlastní obsah. To mu však nezabrání ve skokovém nárůstu čistého zisku, který by oproti loňským 129 míčům měl vzrůst na více než 400 mega. Proč taková šílená numera? Vždyť je to jasné jak facka. Netflix už nějakou dobu tuší, že Disney a Warneři nebudou jeho streamovací monopol nadále tolerovat a naprostou většinu jimi pronajímaného obsahu si stáhnou do své vlastní stáje. Jenom, aby ho mohli nabízet sami.

Netflix reaguje logicky. Ostatně už jednou svůj byznys model měnil podobně radikálním způsobem. Mluvím samozřejmě o jejich slavné půjčovně DVDček, na kterou se slzou v oku vzpomínají američtí pošťáci, kteří se kvůli obálkám s fyzickými médii málem upracovali k smrti. A pokousalo je tenkrát plno psů. Gigant domácí zábavy jako první zachytil fenomén jménem „rychlý internet“ a začal si pronajímat virtuální obsah od výše zmíněných studií.

Dalším milníkem je rok 2013, kdy společnost se vší slávou představila ambiciózní seriál z vlastní produkce – Domek z karet. To byla na svou dobu věc nevídaná, protože produkce drahých seriálu byla doménou velkých televizních stanic a lidé to tenkrát chápali spíš jako frajeřinku a PR. Nemohli jsme se mýlit víc. Jak si totiž jinak vysvětlit fakt, že Netflix před pár měsíci jen tak mimochodem oznámil zakoupení Ryana Murphyho? To je slavný seriálový producent (Glee, American Horror Story a další), kterému v následujících letech Netflix vyplatí dechberoucích 400 milionů dolarů. Vzpomínáte si ještě, když tato služba natočila sci-fi Bright s Willem Smithem za 90 milionů babek a všichni jsem se divili? Jó, to byly časy. Dneska streamovací průkopník vyplázne jen tak z plezíru 150 mega za Outlaw Kinga.

Proč jsem v tématu o Warnerech tolik rozkecal o Netflixu? Protože nám se vší parádou rozkryl budoucnost domácí filmové a seriálové zábavy. Nebudu vás teď znovu otravovat mými nostalgickými stesky nad kino-zážitkem a místo toho se zkusím podívat do budoucnosti. Když jsem v roce 2015 napsal téma: „Vše co jste kdy chtěli vědět o filmových tržbách, ale báli jste se zeptat“, tak jsem Netflix tak trochu odbyl. Viděl jsem v něm sice potenciál, ale sázel jsem na jiné revoluční způsoby, kterými hollywoodská studia nahradí neustále klesající tržby z DVDček a Blu-rayů.

Nějak mi tenkrát nedocvaklo, že budoucnost je již nalinkovaná. Chcete pár čísel, které vám v tom udělají jasno? Za minulý rok utratili lidé po celém světě více než 40 miliard dolarů za vstupenky do kin. Z toho dobře půlka pocházela z Ameriky a Číny. Co se streamování všeobecně týče, tak za rok 2017 to bylo 18,5 miliardy dolarů, které si mezi sebe rozdělily Netflix, Amazon a ti další. Pojďme k právě probíhající kalendářní jednotce.

Díky rekordním číslům z Ameriky a čím dál mocnější Číně bych se nebál spekulovat o 42–-45 miliardových kino-tržbách z celého světa za letošní rok. To je pěkný růst, ale samozřejmě se vůbec nechytá na společnost s názvem začínajícím pismenem N. Ta totiž během pouhých 12 měsíců vyrostla ze 100 (plus mínus) milionů předplatitelů na 130! V minulém roce si Netflix sám ukrojil více než 11 miliard z výše zmiňovaného 18,5 miliardového koláče. Letos půjdeme k 14 miliardám. Růst je tedy mnohem vyšší než u tržeb z kin. DVD a Blu-ray snad ani nebudu zmiňovat. Ale tak … Když jinak nedáte. V roce 2013 to bylo podle MPAA 18,12 miliardy babek celosvětově za všechny nosiče domácí filmové zábavy, minulý rok už jenom smutných 8,85 miliardy. A letos to bude ještě horší. A víte o čem budu psát příště? O těch desítkách miliard, které vydělávají kabelovky a Netflix a spol. jim je také chtějí ukrást.

Jak článek zakončit? Budoucnost je nakreslená v jasných streamovacích barvách a mně jenom zbývá závěrečná otázka na vás, čtenáře: „Jste ochotní v následujících letech platit 1 000 Kč měsíčně (a víc) za to, abyste si mohli jeden večer pustit Potterovku, další marvelovku a následně nový film Willa Smithe exkluzivně natočený pro Netflix?“. Já ne a trochu se bojím, že časy, kdy člověku stačilo 400 korun za parádně „počeštěné“ HBO GO a obsahově pořád velmi bohatý Netflix, jsou pomalu pryč.

---

Poznámka pod čarou číslo 1:

Kdybych byl burzovním makléřem, investuji do Netflixu. Ještě dobře rok totiž bude mít tahle společnost na růžích ustláno a ty akcie podle mého názoru poletí i nadále strmě vzhůru. Pokud si tento článek opravdu čte nějaký solventní spekulant, tak ho musím varovat. Pane, toto doporučení pochází od tržebního kecala, který zapomněl zařadit Black Panthera do seznamu TOP 11 filmů, které budou letos útočit na miliardu.

Poznámka pod čarou číslo 2:

Děkuji Tomášovi Vyskočilovi z (mírně) konkurenčního webu Filmtoro.cz za velmi vítanou pomoc s článkem.