4. Clint je stejně největší borec

Mám opravdu hodně rád Clinta Eastwooda. Tento článek by tedy nebyl kompletní bez toho, abych vám na tomto místě nevyjevil registrované partnerství, které Dirty Harry s mými oblíbeným studiem uzavřel už v roce 1973. Počínaje tímto rokem hrál Clint ve více než 25 warnerovských filmech. Zajímá vás režie? Něčeho se chyťte, to číslo je totiž ještě vyšší. A to sice 28!  Však si to spočítejte sami. Tomu říkám věrnost. Pokud pomineme první filmové štěky a pár smluvně vynucených výjimek, Eastwood prostě celý život pracuje pro Warnery a nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom mělo něco měnit. Dříč, kterému budeme za tři roky přát k 90. narozeninám, totiž pošle v únoru do kin napínák The 15:17 to Paris. Postavíme mu sochu na Palmovce?

Kdybych psal článek v roce 2007, tak bych si z něho do kalhot asi takovým způsobem nepouštěl. Jenomže v roce 2008 se v kinech ukázala (podle mého názoru trochu nedoceněná) Výměna a hlavně Gran Torino. Tedy ten film, který mě a tisícům dalších vyrazil dech a donutil je přepsat top dvacítku jejich nejlepších filmů všech dob. Měl jsem radost z obrovských tržeb a říkal si, že tenhle vrchol už Eastwood nemůže překonat. Mýlil jsem se a i teď, při psaní článku, se mi vloudil úsměv na tvář. Americký sniper sice nebyl takovou peckou, ale pro Warnery znamenala největší tržební úspěch roku 2014 a Sully všem ukázal, že se Clint ještě rozhodně nehodlá loučit. Dovolíte výkřik na závěr? Jestli ne, tak si polibte a já řvu do éteru: „Seš machr a legenda!!!“.

3. Warneři s láskou a nezávisle

Nejsem si jistý, jestli si na to někdo ze současných čtenářů MovieZone pamatuje, ale ještě před pár lety měli Warneři filiálku, která posílala do kin nezávislé filmy. Proč jsem ty filmy vyhlížel a zánik Warner Independent tenkrát obrečel? Tak za prvé – nebyla tam ta Weinsteinovská pachuť, kdy se u každého filmu povinně rozjížděla oscarová kampaň a premiéra se konala skoro výhradně na podzim nebo týden před Vánoci. Za druhé – Warneři hráli esenciální roli ve vzniku mojí nejoblíbenější trilogie vůbec (kam se hrabe LOTR), a to sice Před úsvitem (V.I.M. bude za půl roku), Před soumrakem a Před půlnocí. Vy už teď jistě chcete namítat, že jedničku i trojku distribuoval někdo jiný, ale nenechte se mýlit. Warneři hráli výraznou roli ve vzniku celého triptychu režiséra Richarda Linklatera.

Jako by to bylo dnes, co jsem přišel z jihlavské půjčovny Petras a do DVD přehrávače netrpělivě strčil nosič popsaný slovy „Před úsvitem“. Zamiloval jsem se na první přehrání. Vášeň vystřídalo nekonečné čekání na další díly a já chci na tomto místě říct Mr. Hladovi, který tyhle pecky dodnes neviděl, že tohle je (ty vole) rest srovnatelný s Terminátory. Nejenom milostným tokáním Julie Delpy a Ethana Hawkea je však člověk živ. Warner Independent pustil do světa i takové nezapomenutelné snímky jako Temný obraz, Dobrou noc a hodně štěstí, Barevný závoj (vřele doporučuji) a další. Budiž této filiálce země lehká.

2. DC není jenom Snyder

Pokud bych měl studiu vlepit alespoň jeden symbolický políček, bude to právě v předposledním bodu mého článku. Snyder-pozitivní redaktoři sesterské TVZone prominou, ale mě ta jeho (bezmála 5 let trvající) vize prostě nebaví a na Justice League nebudu do kina vůbec pospíchat. Rozpaky z toho, že slovíčko digibordel najdete i v Ottově slovníku naučném pod termínem „DC komiksy“, jsou naštěstí cítit i v centrále Warner Bros. KarelR čerstvě informuje, že se blýská na lepší časy. Jak už naznačuje nadpis, značka DC není výhradně spjatá jenom se Zackem. Původního filmového Supermana má na svědomí režisér Smrtnosných zbraní Richard Donner. Nemluvě o Burtonovském Batmanovi s Michaelem Keatonem. Warneři to v minulosti zkoušeli jinak, a podle mého názoru lépe.

Byť to z mých minulých článků vypadalo, že studiu úspěch nepřeji a komiksová konkurence Marvelů mě irituje, není to tak docela pravda. Trvám sice na tom, že Justice League bude zklamání na všech frontách, které v kinech nedá ani tu miliardu, ale Aquamanovi pod režijním vedením mého oblíbence Jamese Wana věřím. Jedna (veskrze pozitivní) zmínka na závěr. Warneři docela odvážně svěřili 150 mega právě Snyderovi na Watchmeny. Ti v kinech propadli. Stejně tak Zackův Sucker Punch. Rejža od nich stejně dostal další šanci, aneb paralela s Wachowskými je na světě. Studio si za to zaslouží jeden velký kudos. Vážně si myslíte, že se u Disneyho dává druhá, nebo snad třetí šance?

1. To je konec, přátelé…

Vážně u mě ta iracionální obliba jednoho studia začala Matrixem? To víte, že ne. Už Charles Dickens ve svých románech říkal něco ve smyslu, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Nenaznačuji tu, že mě rodiče v mládí nechali na měsíc odjet na matfyzácký kemp do Berlína (byť by to vysvětlovalo mnohé). Jenom se mi dodnes zdá o Bugs Bunnym kousajícím mrkvičku. Looney Tunes pochází ze stáje Warnerů a moji generaci provázely tyto kreslené jednohubky skoro každý den. A věřte tomu nebo ne, když dnes vidím mrkev, hned si vzpomenu na Justice League. Můj Rimsy (modlete se za něj) mi rozumí.

Tímto metafyzickým odstavcem bych to ukončil. Vám se právě otevřela diskuze. Tam můžete probrat kvality článku a následně napsat, jaké je vaše nejoblíbenější hollywoodské studio. První člověk, který si uspokojivě obhájí Paramouty, u mě má láhev červeného z nejmenovaného vinařství na jihu Moravy. Děkuji za pozornost a mějte se velmi dobře.

---

Vytáhni v hospodě: Možná si vzpomínáte na můj nedávný tematický článek, kde jsem řešil snahy o zkrácení distribučního okna určeného pro multiplexy po celém světě a urychlení premiér filmů na domácích nosičích a dalších platformách. Na letošním CinemaConu se šéfka warnerovského marketingu a distribuce Sue Kroll vyjádřila v tom smyslu, že studio má do budoucna velké plány s tzv. „Video on Demand“ distribucí a nebrání se změně současného statusu quo. Ten říká, že filmy mají exkluzivních 90 dní pouze a jenom v kinech. Nolanovi, jako zastánci co největšího plátna a maximální „kino-zkušenosti“, to očividně nebylo příliš po chuti a pár týdnů poté řekl: „Jediné, co mě zajímá, je divácký zážitek v kinech“.