Vzpomínáte si ještě, když jsme v roce 1999 museli čekat skoro půl roku na premiéru Matrixu v našich kinech? A to nebyl Neo bojující s agentem Smithem žádnou výjimkou. I následující roky jsme museli celé měsíce trpět, sepisovat zbytečné petice a tiše čekat, kdy nám distributor konečně naservíruje vymodlený snímek v kinech. Jasně si vybavuji, že jsem na české Falcony a podobné nadával i já. Nějak mi tenkrát nedocházelo, že za to pánové Danielis a spol. nemohou a ona bolestná rozhodnutí o premiérách v zemích východní Evropy jsou činěna v teple losangeleských kanceláří.

Střih o necelých dvacet let dále. V českých kinech ve čtvrtek odstartoval očekávaný (a bohužel prý mizerný) thriller Sněhulák s Michaelem Fassbenderem. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se premiéra v našich krajích nekonala o týden dříve než v Americe. A nejde jenom o Sněhuláka. Fakticky každý blockbuster startuje ve stejný týden a ve stejný den jako v zámoří. Těžko si teď z hlavy vybavit nějaký velký film, který by v poslední době čekal na premiéru v českých kinech déle než měsíc. Pokud se tak děje, jde většinou o oscarovky, které v Americe startují v omezené distribuci okolo Vánoc a s premiérou ve světě se vyčkává až po předávání plešounů. Ano, Revenant je jeden z posledních případů.

Pojďme výše nastíněnou moudrost podpořit čísly z již zmiňovaného datasetu pana Followse. Stephen si pro příklad vybírá Velkou Británii. V roce 2000 činil průměrný rozestup mezi americkou a britskou premiérou naprosto šílených 135 dní! V roce 2016 už to bylo pouhých deset dní. Ještě viditelnější je situace u největších blockbusterů. Tam byl časový rozestup v roce 2000 celých 71 dní. Minulý rok to byly pouhé 2 dny. Slovy dva! Na tomto místě musím zároveň zmínit výjimečné Mimoně (vážně jsem to napsal?), kteří ve Velké Británii startovali o měsíc dříve než v Americe. Ano, přijde mi to šokující, zajímavé a vedu smutný život.

Pojďme k dalším zemím. Velké trhy jako Německo, Francie, Austrálie a další jsou na tom s mezerou mezi premiérami skoro stejně jako Británie. A byť se Stephen ve svých datasetech nevěnuje Česku, na tomto místě si troufnu tvrdit, že jsme na tom podobně. Zajímavé to začíná být až u Asie. Vzhledem k velmi omezenému množství premiér hollywoodských filmů v čínských kinech (a nemožnosti srovnání s 18 let starými údaji) bohužel chybí čínská čísla. Follows začíná až u Jižní Koreje. Ze 130 dnů v roce 2000 na 30 dnů minulý rok. No a pak tu máme Japonsko, které si jako jediné k dnešnímu dni udržuje průměrnou dobu od americké premiéry vyšší než 120 dnů. Proč? Prý je to velmi specifický trh, kde mimo jiné neexistuje pirátství a nikdo tam takové promlky mezi premiérami příliš neřeší.

V tuto chvíli přesně vím, na co se chcete zeptat. Proč to ještě před dvaceti lety trvalo takovou dobu a poslední roky je to celé záležitost několika dní? Franta Fuka by vám jistě potvrdil, že to není a nebylo o technických aspektech jako výroba distribučních kopií a titulků pro filmy do kin. To se může a mohlo zařídit s předstihem před americkou premiérou a koneckonců i ten Matrix mohl startovat v kinech jenom pár týdnů po březnové premiéře v USA, a ne až v srpnu. Za vším je třeba hledat pirátství. A Toma Cruise.

Věřte tomu nebo ne, ale právě tento scientolog (dnes spjatý hlavně s postavou Ethana Hunta) byl prvním, kdo v Hollywoodu navrhnul, že by filmové hvězdy neměly půl roku cestovat po světě a propagovat svůj film, ale všechno zvládnout díky tzv. Junket systému během týdne. Taková změna samozřejmě neproběhla ze dne na den, ale po roce 2000 se čím dál častěji prosazovala praxe globálních premiér, kdy hvězdy opravdu začnou ráno v Austrálii a večerní červený koberec už vede do kina Odeon v Londýně.