To všechno ještě zvýraznil ústup DVD ze své slávy a neuspokojivý nástupce známý jako Blu-ray. Tady až taková šokující numera nenabídnu, ale stejně je to k zamyšlení. Zatímco v roce 2000 naplno jel byznys s půjčováním videokazet a relativně nově fungujících DVDček, tento rok už musíte půjčovnu fyzických nosičů vyloženě hledat. A v okamžiku, kdy jí najdete, tak potřást rukou hrdinskému provozovateli. To je jedna věc. Samotný prodej fyzických nosičů samozřejmě rok od roku klesá a je velice pomalu nahrazován tzv. VOD – tedy Video on Demand. V Británii už prodeje na VOD překonaly kombinované tržby z DVD a Blu-ray. Neznačí to však, že by byly tak obří a rostly každý rok o desítky procent. To jenom tržby z fyzických nosičů neustále klesají. Číselně to je 1,3 miliardy liber za virtuální a 0,9 miliardy za fyzické nosiče.

Co se oné mezery mezi premiérou filmu v kinech a na nosičích týče, tak hlavním hráčem na tomto poli jsou velmi mocní provozovatelé multikin. Zvláště v Americe jsou na nich filmoví distributoři naprosto závislí, a když si někde něco přečtete o mizerných testovacích projekcích filmu, můžete se vsadit, že v tom mají prsty pánové z kinořetězců AMC nebo Regal. A právě pro tyto velké hráče je naprosto zásadní, aby promlka mezi premiérou filmu v kinech a na fyzickém nosiči byla co nejdelší. Kdo by totiž chodil do kina, když mu za pár týdnů vyjde Spider-Man na Blu-rayi, že? Hlavně proto tedy pořád trvá status quo, kdy čeká DVD a Blu-raye vydání v průměru 110 dnů po premiéře v kinech. Jen o pár dnů rychlejší jsou v poslední době premiéry na VOD.

Takže taková je současná situace? Opravdu autor naznačuje, že všechna studia narvou obří peníze do synchronizované celosvětové reklamní kampaně a následně doufají ve volný distribuční slot v Číně, následovaný nic moc řešící premiérou na DVD, Blu-ray a VOD? Ano, je to tak. Hollywood však při pohledu na klesající zisky, rostoucí náklady na reklamní kampaň a pod stropem se nacházející vše zachraňující Asii hledá další cesty.

Možná si vzpomínáte, jak jsem se v tomto článku věnoval pokusu duchovního tatínka Napsteru Seana Parkera jménem The Screening Room. Myšlenka to nebyla nová (dnes třeba funguje tzv. Prima Premium Home Cinema). Sean chtěl lidem nabídnout filmové novinky v jejich obyváku v tu stejnou dobu, co směřují do kin. Byť se dočkal podpory od několika velkých režisérských jmen, většina jeho nápad zavrhla (třeba kmenový zaměstnanec IMAXu Christopher Nolan) a kinařská lobby už jenom zasadila poslední ránu z milosti.

Budoucnost možná leží v kombinaci různých distribučních modelů. Za zmínku stojí například remake Shafta, který pod režijní taktovkou ďábelského Tima Storyho zamíří v Americe do kin a o premiéru ve zbytku světa se nepostará nikdo jiný než Netflix. Z rozpočtu 30 mega je už teď polovina splacená a v případě úspěchu v amerických kinech se dočkáme jistě dalších filmů praktikujících podobnou strategii.

Co z toho všeho vyplývá? Važme si toho kinozážitku. Jsme jednou z posledních evropských zemích, kde počet návštěvníků kin každoročně neklesá, ale spíše roste (vše samozřejmě ovlivňuje sled českých premiér – viz rekordní Anděl Páně 2 minulý rok a celkově více než 15 milionů platících diváků v kinech). Je v zájmu nás všech, filmových fanoušků, aby kina prosperovala a nabízela nám filmové novinky co nejrychleji a co nejkvalitněji. Vidina Logana na Blu-rayi dva měsíce po premiéře je jistě lákavá, Hollywood ale na propad kinotržeb s tím spojený ještě vůbec není připraven. Revoluce v distribuci přijde, ale rozhodně není za rohem.

---

Vytáhni v hospodě: Pojďme teď ještě jednou všichni poděkovat redakci MovieZone, která se zasloužila o předpremiéru Wind River v kině Aero. Nebýt jí, tak jsme si v řešených statistikách promlk mezi hollywoodskou a českou premiérou o nějaké to promile pohoršili.