Filmové novinky do každého obýváku aneb slepá ulička?

Sean Parker je démon. Zakladatel Napsteru před mnoha lety málem položil na lopatky hudební průmysl. Ten si to nenechal líbit a vyčůraného podnikatele hnal k soudu. Sean přišel o Napster a hledal, do čeho by se nově uvrtal. Každý tu viděl film Social Network a ví, že jeho volba padla na Facebook. Těžko říct, jak přesné je líčení námluv Parkera a Zuckerberga zobrazené ve filmu, ale dramatické to určitě bylo i v reálu.

Filmařská licence je neomezená a Aaron Sorkin si při psaní scénáře (podle knižní předlohy) samozřejmě vymýšlel. Faktem je, že Parkerovi po nějaké době zůstaly “jenom” akcie největší sociální sítě a pocit, že je potřeba obrátit svoji pozornost někam jinam. Toto není jeho životopis, takže přeskočím Seanovy další eskapády a budu se věnovat tomu „přelomovému“ modelu distribuce filmů.

Pojmenoval ho The Screening Room. O co jde? Zakladatel Napsteru asi nerad chodí do kina. Přišel tedy s nápadem, jak divákům umožnit sledovat filmové novinky v teple domova. Každý potenciální uživatel by si koupil jakýsi speciální set-top box za 150 dolarů. Následně by dostal možnost vysolit 50 dolarů za každou filmovou novinku směřující do kin. Tu by si mohl 48 hodin promítat na vlastním domácím kině. Jak ospravedlnit vysokou cenu? Můžete pozvat tolik přátel, kolik váš obývák a lednička snese, a pustit si třeba právě nového Shyamalana na vlastní televizi. Fakticky ve stejnou dobu, co jde film do kin.

Myšlenka to není úplně nová. Už v roce 2011 měl Universal plán nabídnout divákům úplně nový distribuční model. V něm figuroval zapomenutíhodný film Tower Heist (opravdu někdo zná český distribuční název Mistrovský plán?). Mělo to stát 60 dolarů a podmínky byly podobné jako u Screening Roomu. Domů, pro neomezené množství přátel a ve stejný den, kdy šel film do kin. Studio se dočkalo nenávisti od kinařů a od myšlenky upustilo. Není se čemu divit.

Nedávný průšvih s bláznivou komedií Jamese Franca a Setha Rogena Interview jasně ukázal, že společnosti vlastnící kina jsou v současném Hollywoodu všemocné. Sony nebylo tím srabem, který film kvůli potenciálním teroristickým útokům stáhlo z kinodistribuce. Tím opakem nebojsy byly právě sítě kin, které se bály o své diváky (respektive zisky) a prostě odmítly film promítat.

Když jsem se poprvé doslechl o zbrusu nové iniciativě Parkera, kroutil jsem hlavou. Pak jsem se smál, znovu kroutil hlavou a nevěnoval novince velkou pozornost. To přece nemá šanci projít, říkal jsem si. Z hlavy se dá vyjmenovat 100+1 důvod, proč to nemá budoucnost. Jenomže autoři nápadu musí mít kompromitující materiály na polovinu Hollywoodu a začaly se dít věci.

Nápad podpořila taková jména jako Steven Spielberg, J.J Abrams, Peter Jackson, Martin Scorsese, Ron Howard a další. Úplně všichni se naštěstí nezbláznili. Světlou stranu síly zastupují třeba James Cameron nebo Christopher Nolan, kteří stejně jako já věří v posvátné sledování filmů v kinech na co největších plátnech. Situaci rozhodně nelze brát na lehkou váhu.

V zákulisí dlouho probíhaly lité boje, kdy obě strany barikády nabíraly nové spojence. Screening Room měl na své straně jeden z největších amerických kinořetězců AMC (vlastní ho Wanda). Zároveň vytáhnul další trumf. Kinaři by měli být kompenzovaní a diváci by měli k filmu zakoupenému na svůj set-top box dostat volné vstupenky do kina.

Mluvím v minulém čase, protože Screening Room pravděpodobné neprorazí. Už je to skoro rok, co byl s velkou pompou prezentován a dnes je ticho po pěšině. Jelikož vážně nejsem velkým fandou tohoto nápadu, tak musím napsat slovíčko naštěstí. Sean podcenil důležitost kin. Kinaři jsou všemocní a generují obří porci zisků pro studia. Parker jim šáhnul na jejich nejoblíbenější hračku a to se neodpouští. Proč z toho tenkrát tedy bylo takové haló?

Protože se musíme na situaci podívat i z druhé strany. Ve článku jsem snad dostatečně osvětlil, v jakém svrabu se nachází trh s nosiči a takový výpadek příjmů je pro studia naprosto zdrcující. Logicky se bude muset najít nějaký model, který tyto příjmy alespoň z části nějak nahradí. VOD to není, protože je uživatelsky pořád velmi těžkopádné a příliš drahé.

Netlix slaví úspěchy na všech frontách, ale kdyby to bylo na studiích, tak ho nejraději zruší. Společnost jim sice každý rok platí jako mourovatá, ale spokojení konzumenti (nejenom díky tomu) tolik neutrácejí za ostatní možnosti, jak mohou studia z filmu vytřískat peníze po čím dál kratším distribučním oknu v kinech.

Odpustíte mi, že je tato kapitola kratší? Jste velkorysí, děkuji. Pokud máte ještě náladu a sílu, je třeba článek nějak zakončit. Nenechte se přemlouvat a klikněte na poslední kapitolu.