52. ročník karlovarského festivalu včera skončil slavnostním ceremoniálem. Po více než týdenním filmovém maratonu byli vyhlášeni vítězové jednotlivých kategorií a nedočkavým fanouškům zamávaly hvězdy druhého víkendu. Čeho všeho jsme byli svědky?

Vítěz z České republiky!

Po dlouhých patnácti letech se vítězem Hlavní soutěže stal domácí film. Křišťálový glóbus si odnesl Křižáček, což určitě není špatná volba, ovšem některé konkurenční filmy nás přece jen zaujaly více. 25 tisíc dolarů odměny tak zůstane v České republice a režiséru Václavu Kadrnkovi můžeme jen blahopřát. Zvláštní cenu poroty získal film Chlapi nepláčou, o kterém jste si něco málo taky mohli přečíst. Oceněny dále byly i snímky Čára (režie), Ptáci zpívají v Kigali (obě hlavní herečky), Arytmie (herec), Breaking News (zvláštní uznání pro mladou herečku Voicu Oltean) a romance Drobné si nechte (nejlepší debut), která mi poslední den těsně unikla.

Spokojený Václav Kadrnka (vlevo) přebírá cenu za Křižáčka (zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary) 

Skromné hvězdy

Pro Cenu prezidenta za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii si v pátek přijel Jeremy Renner, i s čerstvě nalomenýma oběma rukama z natáčení. Hýřil však úsměvy na všechny strany, a přestože se na tiskovce nenechal vyhecovat ke zpěvu (je totiž i slušným muzikantem), hvězdný status mu očividně nestoupl do hlavy. Snaží se nic neplánovat, žije dneškem a je prostě spokojenej. Mrzelo ho, že se kvůli Avengers nemůže podílet na novém díle Mission: Impossible, ale zadní vrátka tam prý má stále otevřená. A totéž platí i pro jeho pokračování v sérii o Jasonu Bournovi.

Usměvavý Jeremy Renner (zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary)

Spolupráci s Taylorem Sheridanem na očekávané Wind River si Renner moc pochvaloval. Sheridan je podle něj neskutečně chytrý a schopný tvůrce, s nímž by rád pracoval i na dalších projektech. Můžeme prozradit, že se Wind River moc povedla a Sheridan pokračuje ve stopách Sicaria i Hell or High Water, tentokrát tedy i s vlastní režií. Thriller ze zasněženého Wyomingu získal i Diváckou cenu, s čímž nemůžeme nesouhlasit.

Vedle Rennera měl závěrečný ceremoniál ještě jednu hvězdu. Cenu prezidenta za přínos české kinematografii převzal Václav Vorlíček. Ten poté v Letním kině uvedl svou Dívku na koštěti a už o den dříve ho diváci mohli vidět při promítání klasiky Kdo chce zabít Jessii? Připomeňme, že také stojí za nejoblíbenější pohádkou Tři oříšky pro Popelku, vodnickou komedií Jak utopit Dr. Mráčka a dalšími klasikami tuzemské komediální a pohádkové historie. Ve svých sedmaosmdesáti letech si tak cenu bez debat zaslouží.

Jiří Bartoška (asi poznáte, ale pro jistotu - vlevo) a oceněný Václav Vorlíček (zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary)

Hasta la vista, 3D

A nakonec jsme si nenechali ujít ani trojrozměrného Terminátora 2. Už vidím, jak se na mě v komentářích sesype smršť nenávisti, ale nedá mi to - 3D verze působí nedotaženě a odflákle. Prostorovost zaregistrujete vlastně jen na začátku, a pak u pár slavných scén, které si o to přímo říkají („Jestli chceš žít, pojď se mnou.“). Většinu času je však 3D přinejlepším průměrné a nevýrazné. Věřím, že v technicky lépe vybavených projekčních místech než thermalském Malém sále to bude vypadat o poznání lépe (o možném IMAXu nemluvě), ale tady mi ty 3D brýle na nose přišly spíše zbytečné.

To však v důsledku ani tak nevadí, protože další dva aspekty tohohle promítání fungují. Prvním jsou diváci, kteří věděli, co tam dělají, a už při Arnoldově jméně v úvodních titulcích spustili nadšený potlesk. Doufám, že se tahle atmosféra přenese i do běžných kin. No a pak samozřejmě to hlavní – Terminátor v kině! Příležitostí vidět možná nejlepší akční sci-fi ve vypulírované verzi na velkém plátně moc nebylo a asi ani nebude, takže tady je návštěva kina bez ohledu na 3D prostě nutností…

A to je z letošních Varů vše. Ve srovnání s loňskem jsme se dočkali o trochu méně premiér světově očekávaných spektáklů, ale ze dvou stovek nabízených filmů si musel vybrat každý. Tak se těšíme zase za rok! Teď se jdeme konečně trochu vyspat…