Téma: Proč Hollywood nepoloží sebevětší propadák?
16:00 | 29.05.2017 |
Vítejte u dalšího z mých více či méně pravidelných tematických článků zabývajících se filmovým byznysem. Proč artikl vzniká? Už je to více než týden a já se pořád nemohu smířit s tragickým propadákem jménem Král Artuš: Legenda o meči. Warneři do toho šli s plnou parádou. Rozpočet 175 milionů dolarů a tragické tržby nejenom z domácího trhu, ale prakticky z celého světa, znamenají, že nejnovější režijní počin Guye Ritchieho bude rád, když splatí náklady na distribuci a reklamu. Ztráta se bude dost možná blížit 200 milionům dolarů, což je naprosto šílené. A není to jediný příklad z poslední doby. Proč se tedy pořád točí a miliardáři svoje těžko vydělané peníze neinvestují raději do něčeho rentabilnějšího? Třeba do továrny na čokoládu? Pro odpověď si budete muset vyhradit chvilku svého volného času a článek přelouskat úplně celý. Ke čtení si otevřete Cabernet Sauvignon 2013 z Vinařství Kolby Pouzdřany. Ne, nebudu už počtvrté za sebou doporučovat lahodný mok z fantastického Vinařství Veverka.
Druhou kapitolu odpálíme právě Tomem Cruisem a Valkýrou. Uniknul totiž interní dokument a můžete hádat dvakrát, kdo se k němu v roce 2013 dostal. Ten článek čtu už potřetí a pořád se nemůžu srovnat s čísly, která jsou zde předkládána. Suše vám je tedy přežvýkám a budu doufat, že mě za ně neupálíte na hranici. Hollywoodský pohled na to, jak plukovník Stauffenberg málem zabil Hitlera, šel do kin v roce 2008 a stál 75 mega (Stephen uvádí 90 kulatých). Zároveň se jedná o jeden z těch vzácných příkladů, kdy film distribuovalo jiné studio v USA a jiné ve světě. V Americe ho do kin poslali (dnes už fakticky mrtví) United Artists (respektive MGM) a film si zde připsal tržby 83 milionů. O distribuci ve zbytku světa se potom postarali Foxové a kina ve světě vydělala dalších 117 mega.
Takže k tomu internímu dokumentu. Důležité sdělení pro všechny – následující čísla jsou projekce tržeb studia vypracované studiovými analytiky dlouho před premiérou! Nevzpomínám si na jiný příklad ukazující diletantství studia takto oficiálně a takto dlouho před premiérou. Vzhledem k rozpočtu a nám dobře známým navazujícím nákladům studio vypočítalo, že bude potřebovat celosvětové tržby (nikoliv zisky) 427 milionů dolarů, aby se dostalo na nulu.
Samotná interní projekce potom počítala s tržbami 451, z nichž bude 55% pocházet z Ameriky a zbytek ze světa.
Nepanikařte. Nepíšu tu samozřejmě jenom o kinotržbách. Těch 427, respektive 451 mega, počítá se všemi příjmy. Nacházíme se v roce 2008, kdy už se pomalu etabluje nový zázrak jménem Blu-ray, DVD je pořád velmi rentabilní a nezanedbatelné tržby pořád pocházejí z pomalu mizících půjčoven stříbrných disků. Na tomto místě jim prosím věnujme minutu ticha.
.
Děkuji.
Pro jistotu tedy ještě jednou. Následující čísla jsou odhady analytiků najatých studii United Artists a Fox. Počítají s odhadovanými zisky 451 milionů dolarů. Není to porcovaní medvěda ve smyslu: „Tady máme celkové předpokládané náklady 200 mega a tady je procentně vyjádřeno, kdo kolik prožere“. Je to spíše snové přerozdělování předpokládaných tržeb z kin. A právě ty měly být 451 mega. Rozumíme si? Doufám, že ano, a omlouvám se, pokud jste se v těch číslech chvíli topili.
Přejdeme ke koláči. Celých 28% mělo padnout na pokrytí nákladů na celosvětovou reklamu. Rozpočet samotný si uzmul 17,7% předpokládaných tržeb. Náklady na distribuci = 13,9%. Výroba domácích nosičů a náklady spojené s jejich uvedením do oběhu = 12,7%. Celkové peníze pro Toma Cruise = 10,4%. Režisér Bryan Singer = 5%. Peníze pro SAG a podobné agentury zastupující obyčejné pracující (mohl jsem napsat odbory) = 4,1%. Scenárista Christopher McQuarrie = 2%. Náklady spojené s televizí = 2%. Splátky bankám = 1,5%. Fixní náklady studia = 1,3%. Zbytek = 1,3%.
Jestli se vám před chvílí točila hlava, tak teď už musíte zvracet. Velmi intenzivně jsou zapotřebí vysvětlivky. Tak předně – mnozí z vás už teď řvou, že není možné, aby rozpočet, který byl minimálně 75 mega, v naší rozvaze zaujímal pouhých 17,7% z koláče předpokládaných tržeb. Tady je odpověď jednoduchá. V rozpočtu se očividně počítalo s penězi předem pro Cruise, Singera a McQuarrieho. Zároveň jistě obsahoval všechny ty malé procentní náklady na úroky, fixní náklady studia atd.
Aby byla situace ještě o něco zamotanější, tak je potřeba rozebrat smlouvy pro trojku výše zmiňovaných vyvolených. Cruise měl ve smlouvě 15 mega předem. Zároveň si vyjednal 5,25% tržeb (nikoliv zisků) z DVD. Co se tržeb z kin, televize, Video on Demand a všech dalších zdrojů týče, tak tam mu náleželo 15% tržeb s tím, že se zbavil břímě zdanění, které na svých bedrech neslo studio. Foxové odhadovali, že naprosté minimum pro něj bude 38 milionů dolarů čistých a maximum 72 mega. Follows uvádí, že pokud by se film zaplatil, tedy celkové tržby ze všech zdrojů by byly na již zmiňovaných 427 milionech, Tom by inkasoval přesně 47 mega. Ano, mluvíme tu pořád o tom stejném filmu s rozpočtem 75-90 mega.
Singer film nejenom točil, ale také produkoval. Celkem měl dostat 11,5 mega předem a následně 10% z kinotržeb a případně 16% dalších z čistého profitu, které by film vykázal. Zároveň by dostal blíže neupřesněná procenta za DVD. Na rozdíl od Cruise není zbaven povinnosti škrtnout ze svého profitu distribuční poplatky, což by mělo být 15%. McQuarie dostal 1,5 mega předem, 4% z kinotržeb a případně 6% z čistého profitu. A také hradí ze svého daně aneb distribuční poplatky.
Já vím. Jsou to neskutečně ostrá čísla a lze jim jenom těžko věřit. Realita je taková, že film vydělal z kin 200 mega. Zbývá tedy dalších 230-250 na televizi, DVD, pozdější Blu-ray uvedení, Pay TV (Video on Demand) a merchandising, který v tomto případě nemohl být nijak zázračný. Nevěřím tomu, že se filmu podařilo dostat do ziskových vod, ale rozhodně můžeme zapomenout na to, že by studio tratilo nějakých 100 milionů dolarů. Do ztráty se ovšem dostali určitě. Zvlášť když si do rovnice doplníte informaci, že v Americe nebylo DVD žádný velký úspěch a tržby z něj byly za mořem jenom nějakých 30 milionů dolarů.
Dobrá, to bychom měli už druhý (respektive třetí) film, který jasně ukazuje, jak je neskutečně těžké dostat se do profitabilních vod a mohli bychom si tedy konečně odpovědět na palčivou otázku uvedenou na začátku článku. Budu citovat chorál, který se právě sborově ozývá z vašich úst: „A PROČ TEDA DOPRDELE UŽ DÁVNO NEZKRACHOVALI?“
Je to prosté, milý Karle. Fakticky už od padesátých let minulého století je Hollywood ovládán šestkou mocných. Warner Bros., Paramount, Disney, Fox, Sony (respektive MGM) a Universal. To jsou studia, která jen tak něco nerozhodí a disponují obří knihovnou filmů, které se u nich hromadily desítky let. Mají vlastní televizní stanice a mnozí z nich staví a vlastní po celém světě zábavní parky. V hračkářstvích jdou vedle figurek Star Wars na dračku postavičky ze světa Já, padouch (Universal), Batman a spol. (Warner Bros.), Marvel, pohádky a Pixar (Disney), Transformeři (Paramount), Spider-Man a James Bond (Sony) a X-Meni doplňovaní Avatarem, Deadpoolem a dalšími (Fox). A to samozřejmě vybírám jenom několik nejkřiklavějších příkladů.
Tato šestice studií operuje každý rok s miliardami dolarů, kde tržby z kin a domácích nosičů tvoří pouze menší část jejich profitu. Mají jasně stanoveno, že do kin pošlou 15-20 filmů (Disney je s letošní sedmičkou statečných velká výjimka). Z těch 15-20 filmů bude 7 obřích blockbusterů, z nichž větší část bude oživovat jimi vlastněnou značku za všechny prachy. Některé filmy propadnou, jiné vydělají obří peníze, ale továrna musí každý rok běžet na plné obrátky.
Velké filmy jsou čím dál důležitější a čím dál častěji se zisky jimi generované používají na zaplácnutí ztrát z čím dál ztrátovějších pokusů o novou sérii výdělečných filmů. Studia se sice už skoro dekádu potýkají s obřím úbytkem zisků z prodeje domácích nosičů, ale americké kinotržby pořád pomalu rostou (ne, nehodlám tu ještě řešit inflaci) a spásou se jeví být hlavně Čína a ostatní rychle rostoucí zahraniční trhy.
Kapitola sama pro sebe je studio Lionsgate, které se více či méně úspěšně snaží proniknout mezi šestku největších a v mnoha ukazatelích již předehnalo strádající Paramounty. To je jenom první pohled. Ten druhý nám říká, že se jedná o studio, které nemá vybudovanou celosvětovou distribuční síť a fakticky pokaždé předprodává práva na uvedení svého filmu do zahraničí. Zároveň si všimněte, jak často se můžete dočíst, že jediný neúspěšný film „Lví brány“ pořádně otřásl ostře sledovanými akciemi studia a jak je pro studio životně důležité, aby nepovedený kvartál zamáznul nějaký obří úspěch (La La Land na konci roku 2016 pro ně musel být pořádnou úlevou).
Jak bych to zakončil? Filmový byznys je prostě neskutečně složité dobrodružství, do kterého vás hrstka vyvolených jen tak nepozve. Specifika by vydala na knížku, kterou snad jednou napíšu. Pokud máte volné dvě miliardy dolarů, tak mám pro vás dobré doporučení. Začněte vyrábět nějakou elektroniku, založte si banku, postavte nějaké sídliště za Londýnem, ale do filmů neinvestujte.
Odhadnout, že váš Deadpool bude hit a Král Artuš takovým stylem propadne, je x let před premiérou (když se alokují volné zdroje) takřka nemožné. A co se produkce marvelovských jistot, Star Wars a dalších týče, tak tady se ani nesnažte. Můžete těch miliard mít klidně deset, ale nedají vám ani čuchnout. Už vám dává smysl, proč Čína sype svoje miliardy zrovna do pokračování Pacific Rimu, prvního Warcraftu a Pasažérů?
Děkuji za pozornost. Dnes to bylo trochu náročnější čtení, ale přesto doufám, že jsem vám trochu rozšířil obzory a vy na sledování tržeb nezanevřete. Mějte se dobře.
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry