Omluvte drobné zpoždění, zajímavé novinky nebraly konce.

Se slůvkem geniální se na MovieZone snažíme být docela opatrní, tak nějak totiž patří k filmu, který dal světu Bryana Singera. Ne, nemluvím o jeho středometrážní prvotině Lion's Den (1988) ani o thrilleru Public Access (1993), kterým talentovaný newyorčan zabodoval na festivalu v Sundance. Řeč je samozřejmě o Obvyklých podezřelých (1995), kteří bez debat patří mezi to úplně nejlepší, co jsme za posledních 20 let viděli v kinech. Snad každému filmovému fanouškovi se tehdy vrylo do paměti jméno Keyser Söze. Především si ale všichni začali dávat pozor na nový režisérský talent, který měl v příštích letech dokázat velké věci.

V.I.M.: OBVYKLÍ PODEZŘELÍ

Stalo se tak? To si pište. Singerova cesta za comicsovými týmovkami a vybroušenými dramaty ale (samozřejmě) začala už v dětství. Jako zvídavé židovské dítě byl fascinován Supermanem (protože byl také adoptovaný) a Druhou světovou válkou (protože je Žid). A v pozdějším věku pak došel k tomu, že by neměl tajit svojí bisexuální sexuální orientaci. Tyhle tři věci jsou klíčové pro skoro celou jeho filmovou tvorbu, v níž najdete jeden veskrze osobní projekt za druhým.

Tím nejvýznamnějším jsou samozřejmě X-Meni. Těm se Singer dlouho vyhýbal, protože je moc neznal a přišli mu nezajímaví. Jeho producentský kamarád Tom DeSanto jej ale nakonec donutil k načtení comicsů, načež Singerovi konečně secvaklo a přijal nabídku na režii prvního dílu. Ten měl jít původně do kin v zimě 2000. Singer se ale na jaře dozvěděl, že je Foxové chtějí přesunout na léto, takže musel řádně uspěchat postprodukci i trikové dolazování. Výsledek? I přes šibeniční termín se v kinech objevil první comicsový film, který diváci brali vážně.

V.I.M.: X-MEN ::: V.I.M.: X-MEN 2

Zatímco tedy Raimiho Spider-Man razil cestu odvázaným a zábavným comicsárnám, Singerovi X-Meni (2000) vytyčili méně popcornovou cestu, po které se později vydali třeba Batmani Christophera Nolana. Klíčem k prodání mutantího příběhu přitom bylo jejich fungování jako zavrhované menšiny. (Nejen) homosexuální paralely jsou tak z filmu patrné dodnes a přenesly se i do Singerova pokračování, kde už vyloženě dochází k výrokům z ranku: "A zkoušel jsi... nebýt jiný?"

I X-Men 2 (2002), dosud jedna z nejlepších comicsovek vůbec, ale pochopitelně fungovali i díky mnoha dalším věcem. Singer v nich opět převedl, že dokáže brilantně žonglovat s velkým množstvím postav a že se nebojí rámovat akci do menšího měřítka. Dějová funkce nářezových potyček ho zkrátka vždycky zajímala víc, než jejich blockbusterové parametry. A právě díky tomu se Warneři rozhodli, že po něm chtějí oživení Supermana.

RECENZE: SUPERMAN SE VRACÍ

Singer měl muže z oceli přenést do nového tisíciletí a dát mu sympatickou novou tvář, kvůli čemuž se nezdráhal vycouvat ze třetích X-Menů. Jeho romantická pocta Donnerovým filmům, na kterých vyrůstal a nedokázal se od nich jen tak odtrhnout, se ale nesetkala s širokým diváckým přijetím. Staromilské pojetí Superman se vrací (2006) sice sedlo převážně kritikům a pár fanouškům. Spousta otrávených diváků se ale divila, kde že skončil propagovaný dynamický akčňák. Singer tímhle tahem upadl v nemilost, ze které se vlastně stoprocentně neoklepal dodnes. A to i přesto, že se následně vrhnul na velice riskantní, ve finále ale skvělou Valkýru (2008) s Tomem Cruisem.

Čímž se dostáváme ke třetí oblasti Singerova filmařského zájmu. Ta se vklínila už mezi Obvyklé podezřelé a X-Meny, kde stihl natočit Nadaného žáka (1998). Zápletka sledující šestnáctiletého studenta, který v sousedství objeví bývalého velitele koncentračního tábora, jasně odkazovala na Singerova zvídavá mladá léta. A jelikož šlo o adaptaci příběhu Stephena Kinga, Singer si tu řádně pocvičil hutnou thrillerovou atmosféru, k níž se vrátil o 10 let později právě ve Valkýře. Mimoto se také seznámil s Ianem McKellenem, kterému posléze svěřil roli Magneta. Což je pochopitelně mutant s náležitě bolestivou válečnou minulostí, jíž Singer naplno ukázal v koncentračním otvíráku prvních X-Menů.

RECENZE: VALKÝRA

Co nějaký, ehm... lehčí materiál? Ten Singera dlouho nelákal. Vedle zčásti komediálního Supermana se o něj pokusil vlastně jen v největším selhání svojí kariéry, digitálně útrpné pohádce Jack a obři (2013). A samozřejmě v Dr. Houseovi (2004 - 2012), nad kterým po režii pilotu dlouho držel producentskou ruku (a střihnul si v něm i cameo, stejně třeba jako v desátém Star Treku). Mimo oslavovaného doktorského hitu se pak Singer podepsal ještě pod několik televizních projektů. Žádný z nich se ale "jeho" moderní holmesovině nemůže rovnat a třeba komediální fantasy Mockingbird Lane (2012) mu vyloženě nesedla. Proto se také dočkala jen jedné epizody.

Ať už se ale Singer pokoušel o komediální úkroky nebo bodoval v dramatické sféře, zpravidla tak činil se svým dlouholetým tvůrčím týmem. Scenáristu Christophera McQuarrieho (Oscar za Obvyklé podezřelé) snad není třeba představovat. Stejně důležitý je ale pro Singera John Ottman, který u většiny jeho filmů plnil hned dvě funkce - byl střihačem i hudebním skladatelem. Nadále vám určitě neunikli jeho herečtí oblíbenci, mezi něž se vedle McKellena řadí James Marsden, Nicholas Hoult a především Kevin Spacey. Ten mimochodem stál u samotného zrodu Obvyklých podezřelých, jelikož viděl Singerův Public Access a chtěl s ním na něčem pracovat. A jediný nápad, který Singer s McQuarriem v tu dobu měli, bylo setkání pěti kriminálníků v cele předběžného zadržení...

RECENZE: X-MEN: BUDOUCÍ MINULOST

Singer urazil od bandy vyvrhelů v jedné lajně slušnou štreku, jeho filmy se ale stále točí kolem výjimečných hrdinů, kteří se musí rvát s nehostinným okolím. Ať už jde o mutanty, vesmírného sirotka nebo "dobrého" nacistu, postavy a příběh u něj vždy stojí nad opojným házením peněz na velké plátno (ano, Jack je výjimka potvrzující pravidlo). Potvrdila to i Singerova novinka X-Men: Budoucí minulost (2014), která sice stála 200 milionů dolarů, ale její nejopulentnější scéna slouží hlavně k tomu, aby se dalo zrealizovat co nejintimnější finále na co nejmenším prostoru. Jak se osmačtyřicetiletý režisér popere s X-Men: Apocalypse (2016), kde prý uvidíme katastrofické výjevy emmerichovským rozměrů? Něco mi říká, že z toho zase bude vyvážená týmovka, v níž bude povinného machrování s penězi tak akorát.

Který Singerův film máte nejraději a který vás naopak úplně minul? Dejte vědět v diskuzi!

V minulých "dílech":
Leden 2014 – Martin Scorsese
Únor 2014 – bratři Coenovi
Březen 2014 – Darren Aronofsky
Duben 2014 – Jim Jarmusch

Příští (tenhle) měsíc: Michael Bay