9. Reklamní mágové aneb sex a násilí prodává

Producent Michael Kennedy řekl o tehdejším marketingu u nezávislých filmů: „Měli jste levný film, který měl nějakou kvalitu. Koupili jste si reklamní prostor ve víkendové příloze novin a potom jenom doufali, že na film přilákáte pár lidí. Následně jste se modlili, aby o něm ti první diváci řekli svým přátelům a do kin tak začaly proudit davy. Prostě jste nemohli investovat horentní sumy.“ To se samozřejmě mělo změnit. Jak už jsem zmínil, Weinsteini byli původně koncertní promotéři. Museli tedy umět dostat platící diváky do sedaček obřích sálů. To bylo jejich náplní práce každý týden. Jakou aplikovali strategii? Kontroverze, kam se podíváte. Sex a násilí prodává, přátelé. Neexistuje negativní pozornost. O filmu se musí mluvit.

Rok 1989 znamenal rozpad komunismu v Evropě a do kin šel film od Miramaxu, o kterém jste jistě slyšeli. Nezávislý snímek velmi artového režiséra Petera Greenawaye se jmenoval " Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec". Dostal rating X, tedy mládeži nepřístupno. Weinsteinům to navenek vadilo. Začali velkou a mediálně propíranou bitvu s organizací MPAA. Snímek dostal kontroverzní nálepku, psalo se o něm všude a hlavně díky tomu vydělal velmi pěkné peníze.

Rok 1989 byl pro Miramax s Weinsteiny za kormidlem opravdu zlomový a přinesl jim zatím největší hit. Zodpovědný za něj nebyl nikdo jiný, než začínající režisér Steven Soderbergh. Mluvím tu samozřejmě o filmu Sex, lži a video. Tím se dostáváme zpátky k festivalu Sundance. Ten již nějakou dobu úspěšně fungoval, ale rozhodně to nebylo místo, kde jste mohli jako začínající tvůrce zbohatnout. Upřímně, měli jste tenkrát štěstí, když jeden z přítomných novinářů zavítal na premiéru vašeho snímku a pak o něm něco napsal. Harvey Weinstein na festival přijel, viděl výše zmíněnou prvotinu Soderbergha a dal režisérovi nabídku, která se nedala odmítnout. Jeden milion dolarů.

Stevenovi nezbylo nic jiného, než kývnout. (Byť mohutného producenta od začátku nenáviděl.) Fakticky všichni zavedení hollywoodští hráči si v tuto chvíli mysleli, že se Miramax zbláznil a zbankrotuje. Na první pohled se Harvey opravdu pomátl. Laciný film s neznámými herci přece nemohl zajímat žádného diváka. Producent se však nekoukal kolem sebe a šlápl na plyn. Investoval (na svou dobu neskutečných) 2,5 milionů dolarů jenom do televizních upoutávek. Tak co myslíte, jak to dopadlo? Nebudu vás napínat, v jistých kruzích kultovní snímek vydělal po světě více než 54 milionů dolarů a posunul společnost na nový level.

8. Hra na pláč

S obřím úspěchem se dostavuje megalomanie. Sukces distribuční společnosti pro zaměstnance neznamenal úlevu, ale stres. Úspěch totiž bylo třeba překonat. Z této doby pochází první drsné historky. V kancelářích Miramaxu létaly popelníky, telefony, nábytek. Prakticky všichni, kdo tam na konci osmdesátých let pracovali, dnes přiznávají, že šlo chvílemi o život. Hádejte, kdo za to byl odpovědný? Ano, to jméno netřeba opakovat.

Budu trochu přeskakovat a dostanu se do roku 1992. Ten film se jmenoval Hra na pláč a na první pohled prostě nemohl uspět. Nevím, kolik čtenářů ho vidělo, ale jedná se o velmi pomalé drama, ve kterém se odehrává romance mezi nesympatickým teroristou a transvestitou. Můžete hádat dvakrát, na čem byla postavena kampaň. Hádáte špatně. To, co jsem vám schválně před chvíli vyjevil, mělo být pro diváky překvapení až v kině (dnes je to už notoricky známé, takže si případnou nenávist nechte od cesty). Zafungovalo to parádně. Weinsteini postavili celou kampaň na tom, že je ve filmu šokující twist a vy ho za žádnou cenu nesmíte nikomu prozradit. Novináři a diváci poslechli.

Nikdo by samozřejmě nešel na film o ženě s penisem. Jenomže platící plebs byl lákán na thriller o Irské republikánské armádě a v naprosto každé recenzi se dočetl, že je ve filmu čeká velká pointa. Jednoduchý a geniální způsob, jak dostat na film velké množství lidí, co by na něj jinak nikdy nešli. Vidíte, málem bych zapomněl. Bylo z toho neuvěřitelných 63 milionů dolarů v kino-tržbách.

7. Držgrešle Harvey

Skáčeme do roku 1996. Je na čase věnovat se jednomu z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Já totiž naprosto miluji Anglického pacienta. Harvey spolupracoval se Saulem Zaentzem (díky němu se v Hollywoodu prosadil Miloš Forman) a nasypal velmi štědrých 30 milionů dolarů do britského historického filmu. Byl to úspěch. V amerických kinech biják vydělal 78 milionů dolarů a svět přisypal dalších 150. Co víc, romance se dočkala rekordních 12 nominací na Oskara a hned devět jich proměnila. Takže kde je problém? Zaentz dodnes tvrdí, že byl ošizen o miliony z profitu. Harvey nesouhlasí. Tvrdí, že film měl velmi nákladnou reklamní kampaň a žádného profitu se nakonec nedočkal. Jenom pro připomenutí – rozpočet byl 30 milionů dolarů, celosvětové tržby se zastavily u 253 mega.

Hollywood Reporter tenkrát dokonce vydal článek, kde podrobně zkoumal, kam šly všechny ty velké peníze vydělané Pacientem. Panu H se ten článek nelíbil a napsal svoji filipiku zaměřenou na novináře zodpovědného za (podle něho nepravdivý) pamflet. Jen tak mimochodem, Harvey s přestávkami píše dodnes. Nejenom na webu Deadline.com mu bez větší publicity občas vyjde článek. Saul Zaentz rozhodně není jediným člověkem, kterého měl mocný tatínek Miramaxu okrást o profit. Vzpomínáte si, jak jsem psal o orální historce s Dobrým Willem Huntingem? Pojďme si na tuto scenáristickou prvotinu bratrů „Damonfleckových“ posvítit z jiného úhlu. Toho finančního.

Weinsteini film v roce 1997 pořídili za 20 mega. Díky Oskarům a šeptandě z toho byl 200 milionový hit. Kolik z toho viděli Damon a Affleck? Nejdříve jenom drobné. Harvey na ně totiž před natáčením tlačil a kluci uzavřeli nevýhodné smlouvy. Co Robin Williams, to stejné? Kdepak. V té době byl Robin velkou hvězdou a na rozdíl od těch dvou mlíčňáků uzavřel výhodnou smlouvu počítající s procenty z možného profitu. Odhaduje se, že na tom trhnul 20 mega. Konec historky? Ale co vás vede. Matt a Ben měli koule. Nehodlali se smířit s tím, že by neviděli ani nikl z filmu, který tlustému producentovi vydělal více než 100 milionů čistého. Začali ho tak trochu vydírat.

S Miramaxem v té době totiž čile spolupracoval Kevin Smith, velký to kamarád Matta a Bena. Scénáristi Dobrého Willa se s ním domluvili a Harveymu řekli, že v budoucnu pro něj nenatočí žádný další film, dokud je nevyplatí. Takové vydírání nebylo mogulovi po chuti. Legendární je historka, kdy k nim producent přišel do hotelového pokoje, na postel hodil pytel plný falešných peněz a začal řvát: „Tady máte vaše prachy, vy jedni píp píp píp a píp“ Jak to celé dopadlo? Nakonec jim pár mega opravdu dal a v budoucnu spolu znovu točili. Proč si myslíte, že Damon nakonec hrál v Talentovaném panu Ripleym?