6. Dobrý Will Hunting a bratři Weinsteinovi

Historek s Weinsteiny je strašně moc a není třeba si je všechny schovávat pro samostatný článek věnující se legendárním bratrům a jejich produkční firmě. Propálím vám tu tedy jednu týkající se Dobrého Willa Huntinga. Tedy toho filmu, který „udělal“ Matta Damona a Bena Afflecka. Kamarádi do nepohody se na začátku devadesátých let snažili prosadit do Hollywoodu za každou cenu, ale nešlo to. Pořádně jim v tom nepomohl ani kámoš Kevin Smith. Proto se rozhodli, že napíšou vlastní scénář. To už jsme v druhé polovině devadesátých let. Affleck a Damon dřeli jako koně a nakonec opravdu dokončili vysněný scénář. Teď ještě šlo o to, aby jim dal někdo prachy na natáčení a oni mohli svojí vizi opravdu realizovat. Právě tady nastupují na scénu Bob a Harvey.

Nacházíme se v době, kdy bráchové producenti pracují jako pilné včelky pro Miramax a užívají si plody spolupráce s mladým (a sakra nadějným) režisérem Quentinem Tarantinem. Ten pro ně natočil Pulp Fiction a nejenom díky festivalu Cannes byl z filmu obří hit. Co dál? Na stole jim přistál scénář dvou mladých kluků a Harvey se o tom prvně rozkecal teprve nedávno v rádiové show Howarda Sterna: „Ti dva kluci už nějakou dobu obcházeli studia a několik velkých hollywoodských hráčů vyjádřilo zájem, že by film natočili. Pak ten scénář poslali nám. Domluvili jsme si schůzku. Ta trvala zhruba deset minut a já už to nevydržel. Jasně jsem se zeptal, co má znamenat ta scéna na šedesátý stránce popisující orální sex mezi dvěma profesory. Vůbec se do filmu nehodila. Poplácali mě po rameně a řekli mi, že ten film natočím. Byl jsem totiž první producent, který se jich na tuto scénu zeptal. Byla tam napsaná jenom proto, aby zjistili, kdo z producentů celý scénář opravdu přečetl.“

5. Šílený Max a australská cesta peklem

Já vím, já vím. O posledním filmu režiséra George Millera se toho už napsalo docela dost a v následujících odstavcích se dost možná nedozvíte nic moc nového. Ale už jsme prostě museli zamířit zpátky do současnosti a o Revenantovi toho bylo napsáno mnohem víc. Takže Max. Warneři se toho projektu báli jako čert kříže. Režisér George Miller pro ně natočil dva dětské animáky s tučňáky a kdo ví, jestli neměl ve smlouvě, že po tomto útrpném sledování práce stovek animátorů si bude moct za odměnu natočit pokračování své legendární trilogie. Problémů na place bylo plno. Počínaje několikrát překročeným rozpočtem, konče Tomem Hardym. Právě na něj si následujících řádcích posvítíme. Na víc totiž nezbývá místo a já jsem se zase strašidelně rozkecal.

Není náhodou, že právě Hardy účinkoval ve stejném roce ve dvou nejdrsnějších produkcích, jaké Hollywood pamatuje mnoho let nazpátek. Tom byl během natáčení frustrovaný. Nějak za tím mnohaletým utrpěním neviděl režisérskou vizi. Stejný problém jistě měli i střihači, kteří se po skončení natáčení museli prohrabovat rekordními 450 hodinami natočeného materiálů. Zpátky k Hardymu. Tady se dostáváme k bolesti natáčení moderního blockbusteru. Zatímco u filmů Wernera Herzoga starých 30 let si můžete listovat stránkami textu zaplněnými neskutečnými historkami z natáčení, dnes se nacházíme v době, kdy je za každým rohem nějaký papparazi (tedy pokud netočíte v kanadské divočině) a studia si pečlivě hlídají, aby z jejich placu neunikla negativní publicita. Takže zapomeňte na šťavnaté detaily. Hardy se podle všeho na natáčení choval jako čuník, Charlize Theron (alias filmová Furiosa) ho dodnes nemusí a samotný Tom se po zhlédnutí filmu režisérovi za své chování omluvil. Jedeme dál.

4. Rozvod Meryl Streepové

Ten film se jmenoval Kramer vs Kramer a Meryl Streepová v něm měla podstoupit bolestivý rozchod s Dustinem Hoffmanem. Bohužel se snímek točil na konci sedmdesátých let. Chvíli předtím Meryl natáčela film nedávno zesnulého režiséra Michaela Cimina, Lovec jelenů. Už při natáčení byla bezhlavě zamilovaná do herce Johna Cazaleho. Ten chvíli po natáčení zemřel a Meryl trpěla. Těžko tedy říct, proč vzala roli v takovém náročném filmu, jakým Kramer vs Kramer bezesporu je. Režisér a Hoffman pozvali Meryl na první čtení nového scénáře. Po sehrání několika scén (jenom pro oči režiséra) byla Streepová vyloženě otřesená. Hoffman na ní naléhal. Sdělil jí svůj názor. Podle něj ze skriptu jasně vyplývá, že ve filmu je chyba hlavně na straně jejího charakteru, Joanny. Nikoliv u jeho Teda. Meryl tvrdě nesouhlasila. Přesto se nakonec nechala přemluvit a natáčení mohlo začít. Férové je na tomto místě zmínit, že samotné studio o neznámou Streepovou příliš nestálo a právě Hoffman se za ní postavil.

Už po prvních několika dnech na place bylo jasné, že všechny přítomné čeká hodně intenzivní zážitek. Brzy bylo jasné, že film se klidně může přejmenovat na „Streep vs Hoffman“. Dustin byl tzv. metodický herec a kvůli filmu několikrát překročil pomyslnou čáru. Aby z (v té době relativně neznámé) herečky dostal vytouženou reakci, neváhal například chvíli před natáčením důležité scény herečku oslovit ve výtahu. Nebudu citovat, protože to už by bylo přes čáru. Údajně však ve výtahu vytáhnul smrt Cazaleho a bez všech skrupulí chudáka Meryl rozbrečel. Vše později vyvrcholilo scénou, kdy během natáčení Dustin bez varování hodil sklenici jenom kousek vedle Meryl. Sklenice se rozbila o zeď a střepy skončily v jejich vlasech. A víte co? Ono jenom o tom psát, docela bolí. Přečtěte si raději tento fantastický článek a sami si odpovězte, jestli je Hoffman hajzl, který pro důvěryhodnou scénu udělá cokoliv, nebo tak Meryl pomáhal vyrovnat se s bolestivým úmrtím. Samotná Streepová nedávno v rozhovoru řekla, že jeho společnost dodnes nijak extra nevyhledává.