Protože vzhledem ke klesajícím tržbám v USA doufám, že se studia zčásti zahojí na trhu v Číně. Ale v pořádku, když si to přeješ Ty jako člen redakce a zakladatel TZ/MZ, tak se tak stane.

Čím dál častěji se i zde objevují články vztahující se k Čínské lidové republice a to především zde pro nás klíčové téma: koupěschopnosti střední třídy v dané zemi. Přirozeně, a plně tomu rozumím, i s velmi vášnivými reakcemi, že jde o komunistický režim. [b]Le Monde diplomatique[/b] (oficiálně v anglické edici!) vydal na dané na téma článek: [url=https://mondediplo.com/2021/09/08china]What’s left of communism in China?[/url] (Co zbylo z komunismu v Číně?) - výtažek: [i]Od zavedení Deng Xiaopingových ekonomických liberalizačních reforem před 40 lety se více než 800 milionů lidí vymanilo z chudoby a stát jedné strany nyní vede druhou největší ekonomiku světa - největší, pokud se počítá podle parity kupní síly, s 18 % světového HDP. Zavedení tržního hospodářství a zrychlení růstu šlo ruku v ruce s exponenciálním nárůstem nerovnosti: Giniho koeficient, který měří míru nerovnosti, vzrostl mezi lety 1990 a 2015 (poslední dostupné údaje) o 15 bodů. Tyto změny usnadnily růst soukromého sektoru, ale stát si zachovává přímou kontrolu nad velkou částí ekonomiky - veřejný sektor tvoří přibližně 30 % - [b]což z Číny činí učebnicový příklad státního kapitalismu[/b]. ČKS (5 milionů členů - cca 6,5 % obyvatelstva) se navíc do značné míry podařilo kooptovat elity, které tato [b]liberalizovaná ekonomika[/b] vytvořila. Jestliže však komunistická ideologie již neovlivňuje nábor členů strany, její leninská organizační struktura zůstává ústředním prvkem vztahu mezi státem a kapitálem. [/i][i][b]Vybraní podnikatelé a podnikatelky se stávají členy politické elity[/b], což zajišťuje, že jejich podniky jsou alespoň částečně chráněny před dravými úředníky. Jejich přijímání do KSČ se za prezidenta Si Ťin-pchinga (od roku 2013) urychlilo s cílem vytvořit "skupinu osobností z podnikatelské sféry, které jsou odhodlány kráčet se stranou".[/i] Vlastní závěr: Model ekonomiky je kapitalistický a co více, je funkční a neuvěřitelně produktivní. Citlivé otázky svobod v našem chápaní slova smyslu v běžném životě dozrají časem, úměrně s rostoucí silou střední třídy. Je to přirozený proces, který se odehrál i v Evropě. V otázce zahraniční politiky si pramálo osobností i v ČR uvědomuje, že i Čína má své historické traumata - období Opiových válek v 19 století, které byly i snahou o rozdrobení země ([i]divide et impera)[/i], proto pro nás mnohdy nepochopitelné přepjaté reakce Číny především k Taiwanu. A dále: Posuzovat Čínu na základě z komunistické zkušenosti v ČSSR (V době Nixna a Kissingera  měla Čína mnohem blíže k USA než k SSSR, kdy mezi Čínou a SSSR došlo i k vojenském střetu. [b]Čína i odsoudila invazi do ČSSR roku 1968[/b])  je chybné, vždyť i historicky hrají zásadnější roli myšlenky konfucianismus.  Co více - Čína není ani socialistická (viz defacto neexistují dny dovolené, tuším že na několik dní máte v Číně nárok po odpracovaných X letech), ten je v mnohem větší míře zakořeněn v EU.  Snad zde většina pochopí, že nejde o obhajobu čehokoliv, ale o snahu pochopit princip fungování velmi unikátní a nejstaršího kontinuálního kulturního vzorce v historii s  přáním, aby se Čína stala více demokratickou a skrze svůj kapitál pomohla i střední třídě v USA a v EU, včetně ČR a i z tržeb v této zemi profitoval filmový průmysl zejména Hollywoodský. A přímo ve vztahu k Číně doporučuji i text: [url=https://mondediplo.com/2021/06/08bulard]Is an Asian NATO imminent?[/url]