Knihy by si dle mě zasloužily vlastní diskusi. Obzvláště, když je tu i jedna s diskovejma zajičkama a Tedovejma zrzkama.

Sorry ale Dunu nejde posunúť ďalej :D. Ked som dočítal 4. knihu kde sa istá postava stáva bohom tak , že sa tisícročiami mení na niekolko kilometrov velkeho červa ktorý vníma realitu ako šupku na pomaranči..
Herbert tam dáva obrovské metafyzické transtextuálne význami kotré aby som plne pochopil musím ešte aspoň dva krát prečítať. A to ako vníma náboženstvo a no keby som to všetko vypisoval.. 

Tyjo, já Dunu četl těsně před Hyperionem a připadá mi, že si z Nadace a Duny Simmons ani tak nepůjčuje, jako spíš že to posouvá někam jinam a asi i trošku dál. Pád Hyperionu mi připadal promyšlenej, komplexní a úchvatnej. Je tam spousta žánrovejch a béčkovejch věcí, ale taky spousta naprosto prvotřídního materiálu. Simmons prostě využívá celý spektrum, včetně kýče, ale mě to teda přišlo prudce geniální a zároveň strašně šťavnatej nářez. Endymion (zatím) slabší (jsem skoro u konce poslední knihy). 

Zkus knihu Prvních 100. Podle ní vznikl i stejnojmenný seriál, který také není špatný. 

Také teď čtu Hyperion cantos, a asi bych si to užíval víc kdybych měl míň o dvacet let  (a to mi ani není tolik) - krátce nato jsem tehdy přečetl Dunu, Nadaci, Heinlena a další klasická díla ze kterých si Simmons mohutně půjčuje, a tak už by mě to pak moc zaujmout nemohlo.
Takže moc nechápu proslulost Hyperionu a jeho řazení k nej sf románům - nezábavný rozhodně není, ale pořád je to nepříliš promyšlený kýč (navíc první kniha ani není román, ale sbírka povídek - ne že by toto mi zásadně vadilo, sbírek jsem s chutí přečetl mraky) 

Ale se silnými ženskými hrdinkami postavami, ty jsou napsány dobře. Až na vlhké myšlenky Brawne Lamie. 

Btw na Docora Who se teď paradoxně dívám taky a jo, ta podobnost mě taky napadla. I když až pod vedením Moffata, v jejích "začátcích" ten proud setkávání v čase nebyl až tak přímočarý. 

Temná věž má jeden z nejlepších knižních konců. Takto mistrovsky ukončit sedm knih je umění. To má taky skvělý konec. Ale jako Svědectví nebo Nezbytné věci mají jedny z nejhorších...

Já teď (konečně) čtu Hyperion cantos, což je série, kterou bych si užil ještě víc, kdyby mi bylo o deset let míň, ale i tak si jí užívám (je mi 37) . Silné ženské hrdinky záporačky i antihrdinky jsou ve všech částech, i když to není nějak uvědomněle feministické, ženy tam mají nápadně často dominantní milostnou linku a chlapi tam drtivě převažujou...

Každopádně ženy z toho univerza jako Meina Gladstone,  Brawne Lamia, Rhadamanth Nemes, Siri, Moneta a Aenea, podle mě docela pokrývají představitelné spektrum "silných ženských postav"...

BTW River Song z Doctora Who je ve všech směrech horší rippoff Monety!

Jasně no, já tu dlouhodobě prosazuju aby každý četl, točil a psal co chce bez ohledu na pohlaví a rasu. 

Btw ta lež ti není jako místnímu redaktorovi blbá? Omluvu po tobě nechci, ale máš na víc. 

To je tak sladké, když musíš lhát protože nepochopíš co napíšu. 

Kostěj samozřejmě pochopil 

Možná, ale nebuďme jako oni .

Protože jak přesně souvisí pohlaví autora s kvalitou literatury? 

A určitě to není nějakým vcítěním se do pohlaví hrdiny, jak můžeme vidět na tisícovkách příkladů, třeba i u toho Kinga nebo JKR.

Podle mne je teda maximálně sexistické vybírat si knihu podle toho, jestli jí napsala žena nebo muž. 

Zábavná je trilogie od Romana Bureše - Propast času

Stmívání

link