Mně nevadí pomalé tempo (RDR2), ale nepohlcující začátek. Já jedničku hrál jednou, rok-dva zpět (tzn ne 12x) a následují spoilery z prvních asi 3 hodin dvojky:
Začne to nějakým vzpomínáním na jedničku (play, don't tell), pokračuje to scénou s kytarou (po pěti minutách videí dostanu možnost hrát... na kytaře), řeší se nějaká random telenovela (kdo s kým se rozešel, kdo si dal pusu, co z toho bude, co si o tom myslí barman...), pak je tam... koulovačka se sněhem, která navíc ani nefunguje jako "tutorial" do hry, protože používá jiné mechaniky, pak je tam chození po lese zakončené sexem, mezitím je to proloženo random postavou, kterou někdo probudí a pobíhají po lese. Postava hledá "jeho" (omg) a pak se osamostatní a...
Až po tomhle všem člověk poprvé hraje last of us.
Navíc až se "to" stane, tak je tam v podstatě nulové emocionální nasazení, protože hra v rámci svých 2 předcházejících hodin představila x postav, ale Joel je "ten chlápek co jí dal kytaru a se kterým se ona moc nechtěla bavit". Cokoli nad rámec této věty vychází z předchozí hry a není "správné" předpokládat, že všichni mají správně nastavené emoce... věřím že s tímhle odstavcem nebude souhlasit každý, ale osobně mně řádově více dojala fotka joela s dcerou o půl hoďky později.
Ten pacing je podle mě špatný, protože by IMHO fungovalo mnohem lépe, kdyby nám celkově osvěžili jedničku nějakou tutorialovou misí ve smyslu random checku okolí v původním složení. Obecně pak není zrovna ideální ignorovat typický gameplay první 2 hodiny, protože kdyby to někdo po hoďce a půl vypnul, s tím že neví co na tom všichni mají, tak mu na to objektivně nikdo nemůže nic říct, protože to v tu dobu reálně je v podstatě walking simulator.
Jinak je to zatím celkem pecka a předchozí odstavce nejsou "negativní recenze". Spíše se snažím přiblížit v čem je to tempo v úvodu dost zvláštní a podle mě ne moc funkční. Dále ve hře už ty pomalé vsuvky fungují perfektně a jak píše SteKi, utváří to mnohem reálnější pocity.
Last Of Us II - tempo, extended
reagovat
|