Otevřenost na konci je důležitá. Joi člověkem nebyla, to ti můžu prozradit. Otázka v tomto případě zněla mnohem složitěji a to, že Joi je jen robůtek, kterej ti říká, co chceš slyšet, byla její základní premisa. Kdyby šlo tu otázku jednoduše formulovat ve větě, nemusel by o tom být dlouhej film, ale tahle lovestory jde v tom zpochybňování až nepříjemně daleko.
Druhá linie (změna společenského režimu skrze manipulované vzpomínky) je taky neuvěřitelně zajímavá a baví mě na ní ta metarovina (Deckartova dcera - skutečná hlavní hrdinka, je režisérka). Obojí je tam prodáno úplně výborně a ten film má trošku chladnější atmosféru než první díl, ale když ti konečně začne chutnat, je to o to větší požitek.
Když po polosladkým vínu přejdeš na stejně kvaitní suchý, nejdřív se ti skroutí pusa, ale nakonec se to pije ještě líp.
reaguje na:
JAGODA
reagují:
JAGODA
|
reagovat
|