Chvaľabohu, že tu máme tie diskusie. Človek tu má vždy o zábavu postarané. Nemám slov.

To byl jen žargon, i když je mezi nima skoro dvacet let. A i ti mafiáni by mu to tak řekli, nebo by ho narvali do kufru a trochu ho zmasili šaltr pákou.

Axis just got zinged haha

Příteli, nepleteš si to náhodou s jiným filmem?

Abys zítra v posteli neměl koňskou hlavu

Celkom nuda. 6/10

Díky za tip, někdy se podívám.

František Pavlíček a Antonín Moskalyk si zvolili cestu moderní adaptace a nespoléhají se tedy na pouhou ilustraci k původní předloze. Vzniklo tak pozoruhodné umělecké dílo, které má divákům co říci i dnes. František Pavlíček (pro něhož je Babička posledním filmem, kde se na dlouhou dobu mohlo v titulcích objevit jeho jméno) se soustředil především na ženské postavy, jež dostaly narozdíl od původní knihy silnější psychologický rozměr. Odvážným krokem bylo posunutí příběhu bláznivé Viktorky do přítomnosti. Viktorka tak není jenom figurkou z vyprávění, ale ženou s tragickým osudem. Dnes lze s klidným svědomím říci, že to bylo rozhodnutí šťastné. Jak je pozoruhodný Pavlíčkův scénář, velkou pochvalu si také zaslouží režisér Antonín Moskalyk. Jeho režie je plná lyriky, melancholie a celkově je velmi poetická (navíc umocněná nelineárním vyprávěním, kde se střídá sen a skutečnost), přičemž se mu podařilo vyvarovat selankovitému kýči. To vše je umocněno vynikající kamerou Jiřího Šámala a hlavně působivou hudbou Luboše Fišera. Ač určena původně pouze pro televizi, Babička svou moderní filmovou řečí výrazně převyšuje původní zpracování Karla Hašlera a Františka Čápa z roku 1940 a zasloužila by si obnovenou premiéru v kinech.

Sakra, teď se za tu svojí včerejší volbu trochu stydím.

Záleží, jestli chceš vidět nahou Scarlett nebo Judea.

Premejslim jestli dneska kouknout na Under The Skin nebo Dom Hemingway? Co vy na to?

Na půl cesty. Sice mě to bavilo, ale v mnoha scénách mi to přišlo tak strašně moc obyčejné.

6/10

Vrať si tam Franca ze Sousedů. IMO tvoje nej. ikonka.

Ako keby Trier niekedy točil aj niečo iné.

Ten film jsem z trailerů hrubě neodhadl. Je to nářez.

Tony grafomansky diskovatie

A když už jsme u těch dekadentních filmů, tak jsem asi na popátý dokoukal druhý díl Nymfomanky. 3x jsem se u toho málem poblil, 2x jsem se bál, že už se mi nikdy nepostaví. Strašně odporný film, jak tématikou, tak topornou snahou o to šokovat v umělecký křeči. Do odpadu to neposílám jenom kvůli tomu, že se ve vedlejších rolích mihlo pár mých oblíbených herců. 4/10