Přeskočil si imo výborný Ztracený svět a imo na dnešní poměry fajn JP3.
Lodičky Bryce jsou v pohodě. Ale ti spratci nikoliv. Poslední Juráč, který lze s čistým svědomím doporučit.

Užil jsem si to jako kdysi v kině, Chris Pratt mě tu bavil, ale já holt jsem na Nicka Robinsona... Bavil jsem se, ale Trevorow není Spielberg a dnes při veškerém nadhledu nedokážu překonat scénáristickou lobotomii v podobě lodiček Bryce Dallas Howard.

Mnohem, mnohem, mnohem lepsi. Material i barvy. Ted vypada jak z All Star a All Seasons.

link
Hype! 

Pokud jste to někdo já vláčili za sebou jako jeden z restů posledních let, určitě to dožeňte. Před pár měsíci jsem zrovna viděl starší kriminálku „Morke“, kde právě hrál zrovna Nicolas Bro a Nikolaj Lie Kaas. Je zajímavý sledovat, co všecko jsou schopni zahrát, když si to porovnám právě třeba s postavami z „Rytířů“. No a u Madse myslim, že kdyby existoval film, kde jen hraje výrazem a sedí v jedné místnosti, tak by to byl stejně pořád kvalitní film. Takže napěchovaná sestava a neotřelé vyprávění o jedné pomstě. Silné 4 s náběhem na 5 

Dej si hned knihu. Je to skvělé rozšíření toho příběhu, samozřejmě je tam několik věcí jinak, některé i zásadně ale je to hlavně příjemně čtivé jako sledovat film. 

U Franty se poslední dobou nedivím dost vzácně.

Tak asi mezi ty děti patřil i František Fuka, který chválí scénář a herecké výkony. 
Ty vogo, zrovna on

Já na tom byl s klukem a jo, je to dost běs. Jenže pro mě to byl super zážitek tím, jak bylo doslova cítit, že děcka, co na to převážně přišla, jsou nadšená - tak skvělou projekci jsem zažil fakt málokdy.

Dokonalá ukázka toho, že když máte slavnou značku, tak se vůbec nemusíte snažit. 
Jeden z nejhorších filmu, co jsem kdy viděl.
Směšný, otřesně zahraný (ta mala byla na ranu) a scénář snad psala stejná věková skupina, pro kterou to bylo určené. 
Kdybych si měl za každou WTF scénu dát panáka, tak jsem na s.acky, jak RainMaker každou sobotu.
Nejvic vede to napadení nevinného člověka hned na začátku.
A takové s.acky vydělávají...

Zase jsem si tuhle Spielbergovu klasiku vychutnal. Ten film je pořád boží a je radost sledovat snímek, který dokáže stárnout velmi důstojně. 

Sledoval jsem to na Netflixu, protože na Primě, jak je zvykem z předchozích zkušeností, je jedna reklama za druhou, kvůli čemuž je stopáž nesnestitelně natahovaná. 

Sakra to bylo skvělý! Tohle je výkladní skříň všech nejlepších scénáristických technik jako třeba Čínská čtvrť, jen Oko bude znát tak zlomek lidí.

Co do prvních deseti, už od prvních 5 minut si to diváka zaháčkuje jednoduchým, přitom neuvěřitelně funkčním zvratem. A pak už to jen jede. Co 10 minut nějaký další zvrat, nečekaný vývoj, nebo čekaný, ale tak grniálně provedený, že to na ČT2 nešlo přepnout. Středový bod obratu z jednací síně doslova obrátí všechno naruby a dostáváme jakoby druhý film. Škoda jen, že finále je už trochu ohrané, byť v rámci celého příběhu logické, všechny vystavěné prvky perfektně propojuje a přidá na akci a napětí.

Po režijní stránce jsou to ale 80's jak vyšité v dobrém i zlém. Ve všem ostatním je to ale Hitchcock nebo kdokoliv mu podobný. Už jen proto, že jsem si to napoprvé spletl s Oknem do dvora. 

Guttenberg je ale skvělý. Vlastně se ani nesnaží hrát vážně. Hraje naivního milence a hezounka, což mu vždy šlo nejlíp. Ke konci dojde na krátko i na Policejní akademii. 

Tohle si budu muset někdy pustit znovu a budu to doporučovat, kudy budu chodit.
9/10

Romance je typ filmu, co mě v naprosté většině zcela míjí, ale originální pojetí této mě dostalo. Lively je skvělá, pěkně vybalancovala mladý vzhled s nemladým chováním, Burstyn jako dcera je fakt roztomilá, a jak moc nemusím Forda, tady byl výborný! Popravdě mi ale trosku vadil až moc deux ex machina konec, který to všechno tak dokonale vyřešil - možná by bylo zajímavější nechat ji nesmrtelnou...

Kluci z party stejně jako pozdější Andělé v Americe patří mezi zásadní díla amerického moderního dramatu. Dramatik Mart Crowley uvedl své Kluky z party na jevišti v roce 1968, a jelikož v té době se tiše zhroutil dávno překonaný Haysův kodex, hra se už o dva roky později dostala na stříbrné pláno. Režie se tehdy ujal William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla) a jeho celovečerní verze Kluků z party patří k zásadním a zcela průlomovým snímkům, protože poprvé zobrazoval gaye bez jakýchkoli stereotypů, přičemž herecké obsazení by totožné jako na jevišti a právě tato skutečnost přispěla k jeho legendě. O půl století v roce 2018 mají Kluci z party na jevišti obnovenou premiéru a podobně jako Friedkinova celovečerní verze se o dva roky později objevuje nová celovečerní verze opět s jevištním obsazením, kterou na plátno, resp. na stream, převádí Joe Mantello v produkci Ryana Murphyho. Jakkoli se nová filmová verze může zdát zbytečná, protože už Friedkinův film je dodnes nadčasový, také Mantellův film si zaslouží diváckou pozornost. Jednak potvrzuje nadčasovost původní hry a jednak je radost sledovat tu neuvěřitelnou chemii všech zúčastněných pod vedením Jima Parsonse, Zacharyho Quinta a Matta Bomera. Znovu si člověk uvědomuje, jak se bojí říci nepříjemnou pravdu, vyznat někomu lásku a lhát sám sobě. Atmosféra postupně houstne a nakonec vás vyplivne. Friedkinův film si bohužel už moc nepamatuju, ale Mantellova verze je skutečně vynikající a milovníci kvalitních konverzaček by ji určitě neměli minout.

Já bych chtěl spíš director's cut s tou posádkou na prvním Ikarovi zachycující rupnutí v hlavě Marka Stronga. 

Chtel bych director's cut se trema hodinama navic, nez se neco zacne dit, jenom s tou posadkou a jejich souzitim na lodi. Neskutecna atmosfera, vychazejici z dokonale sehranych postav.

Český čtenář má k dispozici hned dvě románová díla věnovaná uměleckému životu Michelangela Buonarrotiho - Kámen a bolest od Karla Schulze a Agónie a extáze od Irvinga Stonea. Právě druhý jmenovaný román se stal předlohou pro velkolepý snímek Carola Reeda Ve službách papeže, natáčený v období II. vatikánského koncilu, který otevíral katolickou církev modernímu světu a člověku. Snímek Ve službách papeže sice naťukne složitou problematiku doby děje (papežovy války s evropskými vládci), především je však oslavou obrovské lidskosti, touhy zanechat dílo budoucímu pokolení a navzdory prudérii sboru kardinálů zobrazit člověka ve vší kráse - tak, jak ho Pán Bůh stvořil. Protože nahé tělo je krásné. K této kráse napomáhá fantastická hudba legendárního skladatele Alexe Northa, pečlivá výprava a monumentální kulisy, díky nimž se divák rázem octne uprostřed veškerého dění, a kamera, která všechnu tu krásu i ošklivost kolem znamenitým způsobem zaznamenává. Michelangelo i papež Julius II. se přese všechny rozepře vzájemně uznávají a oba jejich představitelé Charlton Heston a Rex Harrison jim dodali lidství se vším dobrým i špatným. Ve službách papeže je velkofilm v tom nejlepším slova smyslu a oběma jeho hlavním hrdinům prokazuje obrovskou čest.

Tie nove comicsy od Image v tomto universe su ale uzasne.

Vůbec to nezestarlo. Naopak to zesměšňuje svým provedením jiné aktuální výlety do Vesmíru "mrk mrk"
První třetina zůstává nadále dokonalá, druhá skvělá a závěrečná je bohužel slabá, natahovaná a ten bubak je otravný. 
I když myšlenku a důvod jeho zapojení do děje chápu. 
Ale za ten herecky ansabl (Cillian hraje fyzika, který stvořil bombu :) Wonga jsem normálně nepoznal) nepopsatelné Vesmírné výjevy, emoce (smrt Kapitána mě opět dostala) a vynikající hudbu, tomu ten uskok na konci odpustím.
Mám chuť si projet Boylea komplet, ale nějak tuším, že Sunshine zůstane v TOP3 a Trainspotting nic nepřekoná.