Rok se s rokem sešel, pročež se opět otvírá svatyně každého cinefila, filmového fanouška i nárazového diváka, jenž se rád projde po kolonádě, a pak zapluje do stařičkého hotelu Thermal. 42. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech začíná už za týden. Dřív než se tahle bohulibá skutečnost projeví na volnější aktualizaci MZ, shrňme si to nejdůležitější: Hranou znělku nahradil jednoduchý jingle, plakát ovládla už-trochu-otravná retro stylizace a technické zázemí se (znovu) dočkalo (znovu) nepatrného zlepšení. Na červený koberec vystoupí třebas Eli Roth nebo nejošklivější velká hvězda Hollywoodu, Renée Zellwegger, která ve Varech představí svou Miss Potter. Hvězd bude pomálu, kompenzuje to ale bohatý výběr filmových laskomin.

Je toho hodně. Opět. Spousta sekcí bude jistě ukrývat mnoho utajených klenotů, ale i tuny odpadu. Tak jako vždy. Zkusíme s vámi narychlo proletět tutovky a upozornit na nejzajímavější filmy. A mí kolegové vám doporučí pár nejžhavějších tipů. Můžeme začít třeba Shushikou:

Hezké sny - Rodina musí držet basu a tak se kvůli svým silným fanouškovským citům vůči Gwyneth Paltrow podívám i na tenhle snový snímek od Jake Paltrowa. Film s takovým plakátem nemůže být špatný:)

Delirious - A heleme se, Tom DiCillo ještě žije? Návraty režiséra Života v oblouznění si opravdu nenechám ujít. Už ten název věstí dicillovskou depku i bžundu zároveň.

Prakticky celá sekce Otevřené oči - Ulrich Seidel, Andrej Zvjagincev, Julian Schnabel, Harmony Korine, Kim Ki-duk a Fatih Akin je neobyčejně dobrá společnost. Sice čuju, že pak budu nadávat na pseudoartovost, ale stejně na ně zajdu.

Černé ovce - Když je půlnoční snímek promován notickou „Horor o vzpouře krvelačných ovcí na Novém Zélandu. Žije jich tam asi 40 miliónů a už toho začínají mít dost,“ kopnu do sebe velkou vídeňskou, Erectus, dám páva z Kocourova jointa, a vyrážím.

Mrazivá kořist - Krev na sněhu se vždycky tak krásně vyjímá! Kdysi se mi celkem líbil trailer a když se mi to při půlnoční projekci bude líbit alespoň jako Poseidon, budu naprosto spokojený.

DiCillův návrat je jedinou položkou sekce Hlavní program – mimo soutěž, Paltrowova komedie Hezké sny je naproti tomu nejatraktivnějším pojmem v rámci oficiálního klání o Křišťálový glóbus. To bývá tradičně slabé, takže pokud nechcete riskovat bolestivé zklamání, klidně sáhněte po jistotě v podobě Svěrákových Vratných láhvích. Minimálně pádem z kola pobaví nejen vás, ale i porotu. Jásat můžeme nad Shushikou vypíchnutou sekci Otevřené oči, u níž musí slintat i příležitostný výletník do artových kin. Nové filmy režisérů velebeného Ostrova (toho korejského), skvělého Návratu (toho ruského) a strhujícího Proti zdi (toho německo-tureckého) budou jistě aspirovat na největší festivalové pozdvižení. Zatrhávejte rudým fixem a pokračujte s Kocourem...

Problém s komáry a jiné příběhy - Sousloví „úsměvný portrét obyvatel bulharského městečka“ ve mně (zejména v souvislosti s Vary) obvykle vyvolává velice smíšené pocity, nálety komárů ve velkém a představa stovek poštípaných lidí v komediálním balení však zní příliš úletově na, abych jim nedal šanci.

Ty, který žiješ - Objeví-li se v kolonce tvůrci filmu koprodukce Švédska, Dánska a Norska, moje smysly automaticky zbystří. Tragikomedie rozbitá na několik drobnějších příběhů si s sebou navíc nese vizitku v podobě úspěchu na festivalu v Cannes.

Angel - Jako pro některé neodmyslitelně patří k Varům Kim Ki-duk, pro mě je tím festivalovým režisérem François Ozon. Citlivý tvůrce s ženským pohledem na věc se poutavě blýskl jak 8 ženami, tak Bazénem i 5x2. Nevidím důvod, proč mu nedat další šanci.

Daleko od ní - Sarah Polley nejen hraje, ale i točí! Po tom, co rozstřílela horu zombies v Úsvitu mrtvých a duševně se spojila s Timem Robinsem v Tajemství slov, rozhodla se sama vyprávět o soužití dvou lidí uprostřed země nikoho. Možná nuda, možná taky ne – talent ale Sarah Polley má, tak jí zkusme věřit.

Fay Grim - Pokud se popis filmu zmiňuje o rychlém střihu a postavách snímaných v mírném podhledu, jdu do toho. Akční dramata jsou ve Varech nedostatkovým zbožím, tak proč se na chvíli nesvěřit do péče Hala Hartleyho, který už párkrát dokázal, že to v ruce má.

Sekce Horizonty jako obvykle „trpí“ přetlakem zajímavých titulů. Z naší databáze znáte Daleko od ní, Interview, Inland Empire, Idlewild, Miss Potter, Penelope, Venuši nebo WARHOLku (za pár dní přispěchá i trailer na Ozonovo Angel), šťavnaté menu doplňuje plejáda převážně západoevropských titulů, které už mají něco málo za sebou. Objevují se mezi nimi tak slavná jména jako Alain Resnais nebo Manoel de Oliveira. Pokud jste si stejně jako já mysleli, že už jsou tihle pánové, ehm, mrtví, můžete se nechat ladně vyvést z omylu. A pak přiskočit k další sekci. Jiný pohled je letos opravdu jiný, protože s výjimkou oceňované sociální sondy Taková je Anglie vysílá kupu filmů - řečeno básnicky – jež jsou obestřeny rouškou tajemství. Co to znamená? Přeci křehké příběhy, mrazivé sondy, svérázné animáky a surreálné psychózy ze zemí, do nichž by se normální člověk rozhodně nechtěl dostat. Popojedem k imfovi...

Idlewild - Outkast a Terrence Howard v černošském retromuzikálu? Kde to mám podepsat? Po velmi povedeném Snaž se a jeď jsem zvědav i na Idlewild. Zámořské recenze naznačují že oprávněně.

Interview - O novém Buscemiho snímku jsem ještě před pár dny nic nevěděl a Siennu Miller v podstatě nemůžu vystát. Po zhlédnutí upoutávky mě ale tenhle film o setkání dvou zrcadlově odlišných duší zajímá skoro tak moc jako Transformers. Skoro. :)

Psanci - Johnny To patří k mým hongkongským oblíbencům a že to v posledních letech není snadná pozice. Zamiloval jsem si jeho judistický Throw Down i roztomile provokativní střílečku Breaking News. Teď nabízí hvězdně obsazenou gangsterku. Rezervujte mi první řadu.

Rozhovor - Francis Ford Coppola v nejlepší formě. Conversation okupuje Top 250 na IMDb a moc dobře ví proč. Po zhlédnutí rozhovoru začnete být minimálně o čtyři procenta paranoidnější. Vynikající Gene Hackman, komorní atmosféra a plno podezřelých zvuků. Brzy budete hledat štěnice i ve svém bytě.

Bez slitování - Každoročně vybírám jeden film "naslepo", jen podle popisku v programu. Korejské drama o zabijákovi jménem Killa (originální), který má rád ústřice, nenávidí lidi a šetří na operaci, která mu vrátí řeč. Variace na Ghost Dog se soundtrackem plným evropské vážné hudby. Smrtící kombinace.

Věren popcornu, volí imf samozřejmě z labužnické sekce Půlnočních filmů, která nám letos trochu zprvoplánovatěla, ale což... i tak bude veselo. Ať s Grindhousem, ubohým Hostelem, anebo spíš s nezávislými komediemi Fido a Černé ovce, jež provází výtečné recenze. Oblíbenou sekci doplňuje ještě korejský The Host, Denní hlídka, zmínění Psanci a dobře znějící nářezy Mrazivá kořist a Vyšetřování nočních můr. Trochu vážněji bude v rámci Dnů kritiků Variety, na něž si pánové z elitního filmového časopisu znovu vybrali ty „nejlepší“ snímky z jednotlivých evropských krajin. Mr. Hlad ale volí jinde...

Dech - Jít na Kim Ki-duka už zkrátka patří ke karlovarskému folklóru. A není jediný důvod, proč to letos porušit. Málokdo umí i beze slov tak strhnout, jako tenhle Korejec.

Irina Palm - Drama padesátnice, která se rozhodne kvůli svému nemocnému vnukovi vstoupit do erotického businessu, je chváleno snad úplně všude. Tak doufám, že to nejsou jen blbý kecy.

K princeznám se nečuchá + Psí kusy - Medvědi od Kolína na velkém plátně? O tom budu jednou vyprávět vnoučatům. Kreslené grotesky Břetislava Pojara doopravdy můžu a tyhle dva medvědy (i toho většího – vypečenýho) zvlášť hodně.

Krátké filmy - Nic nenabudí člověka po intelektuálním filmovém maratónu tolikk jako dobře vychlazená dvanáctka... a přehlídka krátkých filmů. Jsou vtipné, chytré, děsivé i mizerné. Ale pár z nich vždycky stojí za to.

Špinavé ulice - Film Martina Scorseseho. V posledních letech tenhle režisér trošku ztrácí dech, ale před třiceti lety byl v životní formě. Na tuhle raritu navíc člověk jen tak nenarazí.

Mr. Hlad připomíná retrospektivní sekci věnovanou Břetislavu Pojarovi, dotýká se ale i vdščného Nového Hollywoodu, pod jehož patronátem se budete moc dovzdělávat, a to v kontextu filmografií Scorseseho, Coppoly, Spielberga, Bogdanoviche nebo božského Terrence Malicka. Harold a Maude, Badlands nebo Lucasovu legendu Americké Graffiti si nenechám ujít, i kdyby ve vedlejším kině hřímala Bette Davis. A to si piště, že bude, protože v rámci Retrospektivy Williama Wylera (tragicky chudé retrospektivy!) nedojde na Prázdniny v Říme nebo Bena Hura, ale na komornější Lištičky, Jezebel a Dopis.

Je toho zkrátka mnoho. Vynechali jsme hromadu lahůdek pro příznivce nové i starší japonské kinematografie, dočkáte se experimentálních fúzí výtvarného umění s filmem, k rozhašení trávícího traktu znovu skvěle poslouží česká tvorba (Bestiář!) a namísto cesty do Čečenska můžete zvolit klidnou výpravu do sekce Na východ od západu, kde nás reprezentují i dobrá Pravidla lži. K tomu noví italští tvůrci anebo letitý Fritz Lang. Dokumenty či přemýšlivé výplody z Fóra nezávislých, kde mj. přešlapuje zhulenecká Smiley Face a (pro mě osobně navýsost přitažlivý) Hottest State Ethana Hawkea. Vyhlídek na dobré celuloidové zážitky je zkrátka nepočítaně, proto nechte výmluv na peníze, práci, slabý program a hlídání mladší dcery a upalujte do Varů.

Potkáme se tam.

P.S.: Všechny organizační informace samozřejmě shrnuje oficiální stránka.