Když se poprvé proháněl po stránkách comicsových sešitů, mnozí pobaveně zvedli obočí a pomysleli si, že jde jen o dalšího superhrdinu, co možná spasí svůj virtuální svět, ale díru do toho skutečného nikdy neudělá. Jak krutě se mýlili. Peter Parker alias Spider-Man byl totiž jiný. Natolik že se mu všichni producenti bránili zuby a nehty. V době kdy se každý desátý člověk bál pavouků a comicsoví gerojové měli široká ramena, opulentní sídla (i Supermanova Pevnost Samoty je docela luxusní bydlení) a plnou skříň schopností, se objevil Spider-Man a... byl úplně jiný. Pojďte se s námi vypravit po stopách "kámoše ze sousedství", který nikdy nejde pro dobrý skutek a dobrou hlášku daleko, i když mu to většinou přinese víc starostí než radostí. Seznamte se s nejpopulárnějším superhrdinou vůbec, jehož třetí filmové dobrodružství momentálně brázdí kina po celém světě.

Zrod superteenagera

I když ve filmech je Peter Parker prezentován jako vysokoškolák a poprvé se čtenářům představil už v roce 1962 (takže je mu letos pětačtyřicet), vždy byl tváří v tvář Batmanovi nebo Supermanovi považován za revoluční omladinu. Stan Lee měl plné ruce práce, když své čerstvě narozené comicsové dítě Marvelu nabízel. V 60. letech pořád ještě platilo, že teenageři jsou v comicsech na úrovni sidekicků, kteří ve vhodnou chvíli podají hrdinovi intergalaktické kopí, nebo ho upozorní na blížící se nebezpečí. Hlavně se nepouštět do žádných větších akcí. A najednou tu byl teenager, který bydlí v existujícím městě, má obyčejnou práci a obyčejné problémy? Stan Lee chtěl, aby se fanoušci comicsů se svým hrdinou mohli sžít. Peter zapadal do věkové skupiny, které comicsům holduje nejvíc a kdyby ho jednoho osudného dne nekousnul radioaktivní pavouk, klidně by mohl být jedním z nich.

Stan Lee má vůbec radiaci hodně v lásce. Ta vesmírná pomohla ke zrodu Fantastické čtyřce, radioaktivní gamma paprsky nám vyrobily Hulka a barel se světélkujícím sajrajtem je zodpovědný za Daredevila. Většina z nich se transformovala rychle a bezbolestně, ostatně i Peterovi stačilo vydržet jedno nevinné kousnutí od ozářeného a geneticky vylepšeného pavouka a pak si prožít bezesnou noc, během které se mu zázračně spravil zrak a vylepšila svalová struktura. Ale to byl přirozeně jenom začátek.

Marvelácké archivy nám dovolují nahlédnout do Parkerovy minulosti dál, než by si to Raimiho filmy mohly dovolit, ostatně když máte k dispozici pětačtyřicetiletou historii sólového hrdiny, musíte škrtat, škrtat a zase škrtat, abyste se dostali na únosnou stopáž. Ve filmech se tak pravděpodobně nikdy nedozvíme, že Peterův otec pracoval pro superhrdinskou organizaci jménem S.H.I.E.L.D. a zemřel při plnění jedné z misí. Malý Peter tak spokojeně vyrůstal u tetičky May a strýčka Bena, v jedné z klidnějších čtvrtí New Yorku. Nejlepší známky, nejlepší chování, jeden velký kamarád Harry Osborn a jedna velká životní láska Mary Jane. Peter byl vždycky loser, což se na střední škole nevyplácí, ale zřejmě s prstem v nose odstudoval Yale a pak se uchytil v nějakém výzkumáku, kde by šil vylepšené elasťáky pro Bruce "Hulka" Bannera. Nebo tak něco.

"Naštěstí" ho během té školní exkurze kousnul pavouk a Peter získal superhrdinské schopnosti. Zvýšenou sílu a rychlost, nadlidskou odolnost a také typicky pavoučí vychytávky - přilnavost ke všem druhům povrchu, možnost střílet pavučiny (v comicsu je to speciální přilnavá látka vystřelovaná z mechanických trysek - Peterova vlastní výroba, vědec se v něm nezapře) a hlavně... tramtadadá... šestý smysl. Báječná vlastnost, která ho s předstihem několika okamžiků varuje před blížím se nebezpečí, ať už je to nalétávající protivník, padající váza nebo špatným směrem odpálený golfový míček. A samozřejmě je toho ještě víc, ale na to časem přijdete sami, když budete chvilku pozorovat Petera v akci. Ačkoliv by páku se Supermanem asi nevyhrál, Batman mu může spoustu věcí závidět. Ale zas má prachy... hodně prachů, což je věc, která Peterovi čas od času dělá starosti. Nové schopnosti mu sice zvedly sebevědomí a probudily k životu jeho smysl pro humor se sklony k bezbřehému sarkasmu, ale tím si na chleba vyděláte jen v Hollywoodu.

Peter se tak musí plahočit v redakci deníku Daily Bugle a skomírat pod dohledem šíleného šéfredaktora J. Jonaha Jamesona. Nakonec sice najde způsob, jak si zajistit jeho přízeň - začne mu dodávat exkluzivní fotky Spider-Mana (stačí vyrobit automatickou kameru a čas od času zapózovat) - ale Jameson není člověk, který by uměl prokázat vděčnost a tak je sice Spider-Man miláčkem celého města, ale jeho civilní alter-ego žije od výplaty k výplatě a po náročných celonočních směnách strávených mlácením třítunových monster, si občas ve škole trochu pospí. Inu, život superhrdiny není žádný med.

Fanouškům filmu (a comicsu dvojnásob) neříkám nic nového, ale základy musí být osvěženy, aby se na nich dalo demonstrovat, jak moc se Spider-Man liší od hrdinů té doby. Superman nikdy nic takového neřešil. Je to mimozemšťan, nemusí jíst, nemusí dýchat, nemusí spát a pro konání dobra se rozhodnul jen proto, že prostě nebylo nic lepšího na práci. Peterova motivace má však mnohem temnější kořeny. Poprvé své schopnosti použil pro peníze, když se zúčastnil wrestlingového zápasu, který mu měl zajistit finance na nákup auta (protože bez kvalitního vozu v New Yorku nikoho nesbalíte). Strýček a tetička samozřejmě o jeho volnočasových aktivitách nevěděli a naivně si mysleli, že tráví dlouhá odpoledne v knihovně. Wrestling dopadnul docela dobře a Peter se dokonce probojoval před televizní kamery (tato část je v Raimiho filmu trochu upravena), kde dal v masce Spider-Mana (první, ještě nedokonalá verze kostýmu) své první interview. Pak došlo k osudné srážce s prchajícím zlodějíčkem, kterého Peter nechal v dobrém rozmaru pláchnout.

A to byla osudová chyba. O několik bloků dál si tenhle pistolí vybavený prevít vloupal do domu a náhoda tomu chtěla, že to byl právě dům strýčka Bena a tetičky May (ve filmu šlo o krádež auta). Ozval se výstřel, podlaha se zalila krví a svět už nikdy nebyl stejný. Ve stínu této tragédie si výčitkami sužovaný Peter slíbil, že svůj život zasvětí boji se zločinem. Slova jeho strýčka "S velkou mocí přichází velká zodpovědnost" se mu navždy zaryla do srdce. Nenechá svůj dar jen tak zbůhdarmá odpočívat, aby čas od času udělal dojem na spolužačky, ale prostě to všem hajzlům nandá. A v jeho rodném městě skutečně není o práci nouze, zvlášť když se na obzoru objeví nějaký ten šílený vědec, který si do svalů nahnal víc steroidů, než je zdrávo.

Stan Lee - Nejlepší táta i máma zároveň

A přitom to mohlo být všechno úplně jinak. Spider-Man je jedním z důvodů, proč dnes vyslovujeme jména Stana Lee a comicsového vydavatelství Marvel s téměř posvátnou úctou, kdežto při zmínce o DC Comics nám do hlavy vpluje snad jen otravně pozitivní Superman. Před padesáti lety to však bylo úplně jinak - Marvel neexistoval a DC Comics se svými plakátovými hrdiny, kteří svým žebříčkem morálních hodnot "oblbovali" mládež, vládnul trhu pevnou rukou. Naštěstí přišla dvojce Stan Lee a Jack Kirby, která nejdřív dlouhé měsíce ukecávala nové vydavatelství o tom, že je potřeba zažehnout revoluci a začít vyrábět mírně nedokonalé, pokud možno chudé, stresované a občas i psychicky narušené superhrdiny, a pak spolu s prvním schvalovacím razítkem rozjela vlak, který už nešlo zastavit. Kirby je dnes trochu ve stínu slávy, protože ze Stana se postupem času stala tvář Marvelu a objevuje se při všech možných příležitostech v novinách, v televizi i ve filmech. To je holt úděl autorských dvojic, jeden to vždycky odnese. Ideální jsou bratři nebo dvojčata, to si vám pak všichni pletou a sláva se spravedlivě dělí.

V relativně krátkém časovém období tihle dva vyplodili nejslavnější comicsy, které Marvel dostaly do čela hitparád. Comicsoví historici to srovnávají s nástupem francouzské nové vlny. A nešlo jen o radikální proměnu hrdinů a zápletek. Stan Lee změnil celý systém přístupu ke čtenářům a také způsob jakým se comicsy vyráběly. Na stránkách marveláckých sešitů se tak objevovaly úvodníky, kde se Stan vždycky vyzpovídal, mnohdy až blogovým způsobem, kromě autora a kreslíře comicsu se začal uvádět i "obtahovač" a "písmenkář" a na konci jste vždycky našli info o tom, co vás čeká v dalším díle. Než se z téhle nálože změn stihnul konkurenční DC Comics otřepat, vyprodávala už Fantastická čtyřka a později i X-Meni veškerý svůj náklad a tiskárny se nestihly otáčet. Nastal zlatý věk comicsů a Stanu Lee se nad hlavou rozsvítila svatozář.

Občas ale trochu blikala, když jí docházely v očích jeho spolupracovníků baterky. Stan totiž v Marvelu zavedl rychlý a úsporný systém výroby comicsů, který byl však ve výsledku trochu macešský ke kreslířům. Ti pomáhali Leeovi vymýšlet základní scénář a často se tak stali spoluautory zápletky, což jim ovšem málokdy bylo přiřčeno. Ze Stana zkrátka byla příliš velká hvězda, než aby se o svou záři s někým dělil. Mnohdy to bylo lobbování samotného Marvelu, ale faktem je, že mnozí lidé z branže si do toho občas rýpnou. Tak či onak je Stanův vliv na vývoj amerického comicsového průmyslu nezpochybnitelný a vy ho můžete vidět ve většině hollywoodských comicsových adaptací. Stačí pozorně koukat, s výjimkou druhých X-Menů se Stan Lee objevil úplně ve všech, včetně třetího Spider-Mana. Jeho čestné roličky si pak můžete užít i ve filmech Kevina Smithe nebo seriálu Heroes (i když tam ho pouze uslyšíte).

Právě u Spider-Mana, nejúspěšnějšího marveláckého a dnes už i nejúspěšnějšího filmového comicsu, je rvačka o autorství nekonečná. Ve hře jsou tři jména - Stan Lee, Jack Kirby a Steve Ditko. Můžete si přečíst tisíc rozhovorů a stejně z toho nebudete moudří. Kirby se ohání tím, že už v padesátých letech vymyslel comicsovou sérii Silver Spider, ve které bylo mnoho podobných prvků (nicméně superschopnosti tehdy vycházely z magického prstenu), Ditko zas připomíná, že nebýt jeho nápadů, vypadal by Spidey jako Kapitán Amerika, vrhající pavoučí sítě a Stan Lee dokázal všechno spojit dohromady a docílit toho, že se Spider-Man představil čtenářům v marveláckém občasníku Amazing Fantasy. Když pak jeden ze šéfů, Martin Goodman, viděl jak dobře se číslo prodávalo, odklepnul vznikl sólového titulu Amazing Spider-Man a legenda byla na světě. Ze Spider-Mana se během několika měsíců stal nejúspěšnější titul vydavatelství a hádky o to, kdo vymyslel tohle a kdo tamto, se mohly rozhořet naplno.

Necháme je být, ať šermují právníky, a vrátíme se k našemu superhrdinovi. Kde je on, tam musejí být i jeho nepřátelé. Ano, vracíme se k těm šíleným vědcům se steroidy. A že se jimi život Petera Parkera jenom hemží.

New York plný záporáků

Chytáním zlodějíčků a snášením koček ze stromů na zem můžete ohromovat publikum jen krátkou chvíli. Hned jak se Spider-Man pustil do řemesla, stal se New York městem s největší hustotou superšmejdů na metr čtvereční. A protože jich za ta léta nebyly desítky ale spíš stovky, vyjmenujeme si jen ty nejdůležitější. Pro vaše vlastní dobro byste měli přeskočit Sandmana a Venoma, pokud chcete ze třetího filmu něco mít. :)

Chameleon

Dmitri Smerdyakov - ruský génius zločinu s tváří, která mírně připomíná legendárního Fantomase. Díky své promyšlené taktice se z něj brzy stane šéf newyorského podsvětí, kterému začne Spider-Man kazit byznys natolik, že se ho rozhodne zničit jednou pro vždy. Poštve proti němu veřejnost, odhalí jeho identitu a najme profesionální herce, aby předstírali, že jsou Parkerovy rodiče. Několikrát zinscenuje svou vlastní smrt, aby Spider-Mana svedl na falešnou stopu nebo ho donutil udělat nějakou chybu. Chameleon se mnohdy spojí s některým ze silnějších Spideyho protivníků (Green Goblin, Carnage), protože ví, že ve výsledku mu z toho něco kápne. Jeho nenávist plyne i z toho, že Spider-Man nezabránil sebevraždě jeho nevlastního bratra Kravena. Jeho schopností je dokonalá imitace kohokoliv, ať už prostřednictvím převleků nebo pokročilé holografické technologie.

Doktor Octopus (Dock Ock)

Dr. Otto Octavius je jedním z těch šílených vědců, kteří obětovali vědě všechno a... ona jim to nevrátila. Za účelem experimentu s energií nezměrné hodnoty si vyrobí čtyři mechanické paže s vlastní inteligencí. Když se pak experiment, financovaný Oscorpem Harryho Osborna, vymkne kontrole, převezme proradná umělá inteligence vládu nad Ottovým tělem a snaží se udělat vše proto, aby mohl být experiment znovu obnoven. Z Octavia se tak stává Dock Ock, monstrum s osmi končetinami, které mu propůjčují nadlidskou sílu a obratnost, posedlé svými vlastními zájmy. Pro Petera Parkera byl Octavius idolem, vědcem, který to dotáhnul až na vrchol. Pro Spider-Mana je pak Dock Ock tím nejúhlavnějším nepřítelem. Možná proto, že toho mají tolik společného a neustále na sebe narážejí. Ockova inteligence, znásobená tou, jež je ukrytá v bonusových končetinách, je vždy plná proradných plánů. Ačkoliv je jeho tělo nedokonalé, síla končetin z něj dělá nebezpečného soupeře. V prvním vzájemném duelu Spider-Mana řádně vyškolil, dokonce natolik, že chtěl Spider-Man seknout s kariérou (ve filmu od Sama Raimiho je to opět trochu pozměněno). Když však zaútočil na jednu z jeho životních lásek (superhrdinku jménem Black Cat), naštval se Spidey natolik, že Ocka poslal až na hranici mezi životem a smrtí. Později pak musel dokonce Spider-Man Ocka vyprovokovat na odvetu a nechat se naoko porazit, aby Ock opět získal sebevědomí a pomohl městu odvrátit jadernou hrozbu.

Green Goblin

Norman Osborn. Geniální vědec a šéf Oscorpu. Nejslavnější Spider-Manův protivník a zároveň postava vlastnoručně zodpovědná za oblíbené klišé "šílených vědců". Poté co sám na sobě vyzkouší speciální sérum na posílení fyzických a psychických schopností, určené pro vojenské účely, rupne mu v bedně a stane se z něj Green Goblin. Ve skřítkovském kostýmu brázdí město na speciálním vznášedle a rozhazuje kolem sebe toxické granáty. Chce ovládnout město tím, že zlikviduje všechny dosavadní šéfy podsvětí. Spider-Man se mu postaví do cesty a to vede k řadě zlomových událostí. Green Goblin zjistí jeho pravou identitu, usmrtí jednu z jeho velkých lásek (nebudeme prozrazovat kterou) a nakonec v souboji se Spider-Manem podlehne, navzdory zázračné regenerativní síle séra (např. napíchnutí na kluzák, které ho usmrtí ve filmu - tuhle nepříjemnost Goblin z comicsu přežil bez jediné jizvy :). Přesto působí skoro nesmrtelně a vypadá to, že se ho Spidey nikdy nezbaví. Jeho nejlepší kamarád, Harry Osborn, zdědil prokletí svého otce a stal se z něj druhý Green Goblin, což mělo zásadní vliv na přátelství Petera a Harryho. Harry dlouhou dobu nevěděl, že Peter je Spider-Man, ale nenáviděl ho už jen za to, že se s ním zná a občas ho fotí pro Daily Bugle. Když pravda vyjde najevo, pustí se do sebe ti dva s plnou vervou.

Existuje ještě celá řada dalších Goblinů, většinou zcela jiných lidí, kteří nebyli v příbuzenském vztahu s Osbornovými, ale nechali se činy Green Goblina inspirovat. Proto ještě existuje několik Hobgoblinů, Demogoblin a další vzhledem i výzbrojí podobní záporáci. Norman Osborn zkrátka stvořil monstrum, které se nechce nechat zabít.

Lizard

Curt Connors nám doplní trojici šílených vědců. Takový to byl vychovaný mladík s nejlepšími výsledky, ale když viděl co dokáže sérum na bází DNA extrahované z plazů, musel to vyzkoušet na sobě. Něco se nepovedlo a on se proměnil v obřího plaza s nadlidskou silou a kůži, kterou neprorazí ani dávka z kulometu (a když už jí něco prorazí, dokonalá regenerace se postará o jakýkoliv problém). Peter Parker Connorse znal a pomohl mu vyvinout protilátku, která ho vrátila do původní podoby. Lék však účinkoval jen krátkodobě a s každou další proměnou se Connors měnil i psychicky. Začal nenávidět lidi (a Parkera především, pro dobrotu na žebrotu) a vysnil si svět, který ovládnou superplazové jako on. Spider-Man ho nesmí podceňovat, protože Lizard umí ovlivňovat nejen ostatní plazy, ale díky sekreci feromonů i jakékoliv lidi. Stisk jeho čelistí je navíc tak silný, že kdyby se zakousnul do brooklynského mostu, mohl by ho tzv. vytrhnout z pantů. Ve filmovém zpracování od Raimiho se postava Curta Connorse také objevuje (jako jeden z Parkerových profesorů na univerzitě).

Sandman

Narozen jako William Baker v newyorské čtvrti Queens. Měl nesnadné dětství bez otce a podlehnul vábení ulice, aby uživil sebe a svou matku. Před drobné krádeže se dostal k těm větším a pak i k práci u mafie, kde si nechal říkat Flint Marko. Nakonec ho spravedlnost dostihla a on si musel jít sednout do chládku. Když jednoho dne utekl, snažil se před policií ukrýt na jedné z pláží, ale nešťastnou náhodou (hmm...) si sednul do písku, který pocházel z obložení poškozeného jaderného reaktoru. Jeho tělo se spojilo s ozářeným pískem a Marko získal nové schopnosti. Dokázal jakoukoliv část svého těla (jakožto i celek) rozložit na písek a zase zpátky, což mu propůjčilo velkou flexibilitu, obrovskou sílu a teoretickou nezničitelnost. Říkám teoretickou, protože Spider-Man jednou porazil Sandmana velmi prozaickým způsobem, jednoduše na něj namířil obyčejný vysavač. :)

Jinak si ve svých časech Sandman zabojoval např. i s Hulkem, řešil problémy s konzistencí svého těla (které se jednoho dne začalo přeměňovat z písku na sklo) a dokonce bojoval i v řadách dobra (ukecal ho k tomu Thing z Fantastické čtyřky), dokonce po boku Spider-Mana. To však bylo pouze dočasné a Marko pak opět propadl vábení podsvětí. Ve třetím filmovém dobrodružství Spider-Mana je na jeho linii navázán ještě konflikt s Peterovým strýčkem Benem, což je zřejmě největší odchýlení filmu od comicsu v celé dosavadní trilogii. Jak se to nakonec vyvrbí se dozvíte až v kinech.

Venom

Největší Spider-Manova noční můra, související s tajemným symbiontem, kterého si přivezl z toulek po vesmíru. Původní symbionti byli podivnou rasou, která ovládala celé civilizace a pak se živila z emocí, čerpaných ze schránek svých nositelů. Symbiont se nenápadně přisál na svého nositele (nebo na jeho oblek, jako se to stalo Spider-Manovi) a začal se živit. Původní symbionti měli rádi adrenalin a tak své nositele nutili k nebezpečným kouskům. Proto jim žádný příliš dlouho nevydržel. Další generace symbiontů už byla chytřejší a vytvářela se svými nositeli silné citové pouto. Stále se živí adrenalinem, takže přítulnost k superhrdinům není náhodná, ale na oplátku jim značne posiluje schopnosti a trochu nabourává psychiku. Ke zrodu Venoma došlo ve chvíli, kdy se Peter Parker svého symbionta násilím zbavil a ten si našel nejbližší vhodnou osobu, Eddieho Brocka, snaživého novináře, který nenáviděl Spider-Mana a potažmo i Petera Parkera (ve třetím filmu dochází opět k úpravám a trochu větší doslovnosti). Symbiont má rád lidský hněv, protože díky zaslepenosti se dotyčná osoba lépe "řídí". Z Eddieho Brocka se tak stalo obrovské zubaté monstrum, do značné míry podobné Spider-Manovi v černém obleku (=oblek se symbiontem). Venom je však silnější (Brock byl vytrénovaný atlet) a pořádně Spider-Manovi zatápí. Navíc mu symbiont prozradil, že Spider-Man JE Peter Parker, což také nepotěší. Navíc v jeho přítomnosti nefunguje Spideyho šestý smysl, což má mnohdy fatální následky (vzpomeňte si na scénu z traileru, kde Venom Spideyho překvapí zezadu).

K Brockovi symbiont velmi silně přilnul a i po jejich pozdějším oddělení se mu po něm hodně stýská. Zvládnul však přelézt i na mnohem větší hajzly a tak se zrodil Carnage, to když symbiont přelezl ve vězení z Brocka do duše maniakálního sériového vraha. Různí symbionti navíc čas od času navštíví i další hrdiny Marvelu - Wolverinea, Storm, Punishera, Hulka nebo Thora. Spider-Man měl tu čest potkat i symbiontem posíleného Scorpiona, což je další z jeho častých nepřátel. Tahle malá potvůrka se dá považovat za červenou niť, která se line Parkerovým životem a stihnula se prokopírovat i do ostatních comicsů. Rozhodně jeden z trademarků moderní historie Pavoučího muže.

Určitě bychom mohli vyjmenovat ještě celou řadu protivníků - Mysteria, zneuznaného mistra manipulace a speciálních efektů, Rhina - velmi tvrdohlavého ruského supervojáka nebo mafiánského bosse Kingpina, se kterým si čas od času užívá hlavně Daredevil. Spideyho život je občas velmi pestrý a Sony má do dalších filmových dobrodružství rozhodně z čeho vybírat.

100+1 reinkarnace

A nezůstaneme jenom u záporáků, Spider-Man je hrdinou mnoha tváří. Když pomineme občasné odbíhání k spřátelené konkurenci (v New Yorku operuje HODNĚ superhrdinů a u Marvelů mají crossovery rádi), byl Spider-Man nějaký ten čas členem ultimate Avengers, kde si tykal třeba s Thorem, Kapitánem Amerikou nebo Wolverinem (viz také počítačová hra Marvel: Ultimate Alliance - naprostá povinnost pro comicsové fanoušky). Největším zlem pro někoho, kdo by se chtěl vyznat v té čtyři dekády dlouhé historii jsou však novodobé snahy Marvelu o restart svých nejslavnějších sérií. V roce 2000 tak spatřily světlo světa tzv. Ultimate edice. Ultimate Spider-Man je kompletní reimaginací původního comicsu. Stejně se tvářící postavy, občas mírně pozměněná jména a úplně nové skutečnosti a vztahy! Nový Spider-Man sice zachoval původní zápletku, ale v jeho příhodách se hodně operuje s genetickým inženýrstvím a všichni záporáci (především Dr. Octopuss) najednou vypadají o poznání víc cool a nebezpečně. Peter nepracuje v Bugle jako fotograf nýbrž jako webdesigner a zrod některých postav (Venom) je vysvětlován úplně jinak, kompletně bez vesmírné příčiny (Venom je substancí, kterou vyvinuli otcové Petera Parkera a Eddieho Brocka jako experimentální lék proti rakovině).

Tyto změny jsou solí do otevřených ran fanoušků původní série, ale Ultimate Spider-Man přesto vychází již sedmým rokem a těší se velkému zájmu. Dopadnul tak mnohem lépe, než nepodařený Spider-Man: Chapter One, který se snažil celou sérii restartovat v roce 1998. Marvel to později zkusil ještě jednou, v roce 2005, s titulem Marvel Adventures: Spider-Man, ve kterém se znovu objevují některé z prvních Spideyho superskutků. V podstatě se jedná o remake.

Vedle Ultimate řady, ve které se vše mění s každým novým číslem, by vám mohl zamotat hlavu i spinoff Spider-Man 2099, který vypráví příběh Miguela O'Hary, mexického přistěhovalce, jenž se stal dobrovolníkem v jistém genetickém programu. V tamních archivech si nastudoval něco o Peteru Parkerovi a díky údajům v počítači dokázal zreplikovat DNA onoho osudného pavouka. Jakmile získal stejné schopnosti (vyjma šestého smyslu - pavoučího instinktu) jako Spider-Man z dvacátého století, rozhodnul se, že naváže na jeho slavnou kariéru a bude bojovat se zločinem. Nová tvář, nové problémy a nové výzvy. Podobnou věc udělal Marvel i s Hulkem nebo X-Meny. Existuje mimochodem ještě Spider-Man z roku 2211 se čtyřmi mechanickými pažemi ve stylu Dr. Octopusse a mohli bychom řešit i alternativní budoucnost Marvel Comics 2, ve které Spider-Man potkává svou dceru z budoucnosti, která vystupuje pod jménem Spider-Girl. Jakmile se ponoříte do světa Pavoukových comicsů, nebudete se stačit divit, kolik odboček a mnohdy i slepých uliček na vás čeká.

Stříbrné plátno pokryté pavučinou

Už jsme zmínili, že Spider-Man byl nejúspěšnějším marveláckým exportem a proto není divu, že na jeho motivy vzniklo hned několik televizních seriálů. První se objevil v roce 1967 (pět let po startu comicsu) a za nejšílenější je bezesporu považován hraný seriál z japonské produkce, ve kterém Spider-Man bojoval s podobnými monstry jako Power Rangers. Zrůda zmutovaná z kabelky od Versaceho, to je zážitek, který z hlavy nedostanete. Na celovečerní film jsme si ale museli počkat pěkně dlouho. Přitom už v roce 1985 se Marvel na hranici krachu (comicsy se ne vždycky prodávaly po paletách) rozhodnul prodat práva společnosti Cannon. Za 225 tisíc dolarů získali producenti opci na pět let. Pokud by film nevzniknul do roku 1990, práva by se vrátila zpět k Marvelu. Než se Menahem Golan a Yoram Globus rozhodli co s takovým pokladem (plánovali film s rozpočtem 15 milionů dolarů), jejich společnost také zkrachovala a o práva se dlouho přetahovali, než je prodali Viacomu (odnož Time Warner - Warner Bros.). Do roku 1992 musel vzniknout film, jinak by se k nim opět dostal Marvel.

Nakonec se práva za 5 milionů dolarů prodala Carolcu a začal se plánovat padesátimilionový projekt, který měl režírovat James Cameron. Ten měl za tučnou provizi sepsat i scénář, ve kterém byli za hlavní Spideyho protivníky Sandman a Electro. Finále snímku se odehrávalo na střeše World Trade Center, kde Peter Parker odhalil Mary Jane, že je Spider-Man. A předtím se s ní stihnul i vyspat. Cameron se s tím holt nemazal. Film se musel natočit do roku 1996, ale i Carolco začalo krachovat a tak se Cameron ke Spider-Manovi nikdy nedostal. V roce 1994 koupilo MGM krachující 21st Century Film, kterou vlastnil Menahem Golan a s ní i původní práva, která mezitím propadla. MGM pro jistotu zažalovalo Viacom, Carolco i Marvel za nedostatky ve smlouvách a hodlalo film konečně natočit. V roce 1998 se pak Marvel otřepal z finanční krize, soud mu vrátil jeho práva a ten je obratem prodal za sedm milionů vysmátým hochům od Sony (a Sony později koupila MGM, aby se kruh uzavřel :). James Cameron už měl svého Oscara za Titanic a o Spideyho neměl zájem, takže Sony angažovala Sama Raimiho, který konečně natočil prvního celovečerního Spider-Mana. Film za první víkend vydělal 115 milionů dolarů, stal se nejúspěšnějším comicsem všech dob a... všichni žili šťastně až do konce.

Zbytek už všichni znáte, možná i proto, že v redakci Raimiho Spider-Many uctíváme jako žánrové ikony. Bezesporu si to zaslouží, teď nezbývá než rozhodnout, zda si to zaslouží i trojka, která je pro Raimiho posledním setkáním s Peterem Parkerem. Dobré věci vždy přicházejí v trilogiích a Raimi se chce posunout zas o kus dál. Sony je pro změnu rozhodnuta vyrobit ještě minimálně další tři díly. Těžko říct, jestli je to dobrý nápad, ale nesporné je to, že ze Spider-Mana se stal fenomén. Jak v oblasti comicsu, tak v oblasti filmu. Snad vám tento malý článek alespoň trochu osvětlil, proč tomu tak je a proč je občas výhodné zahodit svůj strach z pavouků. Takže vesele zahazujte a pak tryskem do kin. Čeká vás tam nejdražší film všech dob. Snad nezůstane jen u jednoho superlativu.