Coeni to u mě mají zvláštně rozehrané, u všech filmů mi něco chybí, jenom téměř opovrhovaná Nesnesitelná krutost je jeden z mých top 10 všech dob. Crazy world...

Z filmů bratrů Coenů jsem zatím viděl jen Big Lebowski a Fargo - u prvního jsem skoro zemřel smíchy, u druhého naopak nudou (netuším jestli byla chyba ve mě nebo v tom filmu, možná mu jednou dám ještě šanci). Nejlepší je od nich ale kraťas z Paris, je t'aime, to je geniální jednohubka

Zajímavé V.I.M, díky za inspiraci. Miller´s Crossing je pro mě terra incognita jejich filmografie, bohužel.
U Coenů plýtvám smíchem i úsměvy, od starších kousků po dokonalou miniaturu s Buscemim v Paris je t´aime. :) Dokonce mě nevysvětlitelně baví vlažně přijatá Intolerable Cruelty (RT 74%), dokonale vybělená jako Clooneyho chrup, nablýskaná, hvězdná, cynicky sentimentální a poněkud podlá k tradičnímu návštěvníkovi coenovského vesmíru...

Potom jde totiž o sofistikovaný smích.

Gorecki: U Úžasné události jsem taky brečel smíchy. Capra byl vtipný... Ale u Záskoku jsem se spíš usmíval. Každopádně u Big Lebowského nebo u Zmatků v Arizoně ani to ne, nějak se neumím naladit na tento typ humoru (i když rozprašování u moře je samozřejmě zábavné). Jsou to výborné filmy, ale nepřipadají mi vysloveně komické. Nesnesitelná krutost je mi naopak klasickým hollywoodským stylem á la screwball komedie bližší, ale tu zase nepovažuji za výborný film. :)

Zaujimave, Zaskok (moj najoblubenejsi film od Coenovcov) povazujem spolu s Raising Arizona za ich najvtipnejsie filmy, u korych sa smejem takmer pri kazdej scene ;)

"Nie je nic smiesnejsie, ako muz nahanajuci svoj vlastny klobuk.."

Genialny film, tiez jeden z mojich najoblubenejsich a niektore sceny (napr. vrazda v lese s presviedcanim, Finney s Thompsonom vo svojom dome,...) nezabudnem do konca zivota.

imho jo

Zasadne nesouhlasim s tim, ze by Ladykillers byli slabsim filmem z dilny bratri Coenu. Je to vyborny remake s uzasnym Hanksem v hlavni roli a kdyz uz nic jineho, tak oznaceni "slabsi" si imho nezaslouzi.

Já se třeba obecně u Coenů skoro nesměji a nejraději mám jejich temné filmy (Blood Simple, Millerova křižovatka, Barton Fink, potemnělý caprovský Záskok, Fargo). Ale Millerova křižovatka je přes všechnu temnost zábavná. Nesměji se u ní, ale ten pobavený úsměv je tam skoro pořád (kromě dialogů všechny ty ďábelsky absurdní momenty - když jde vazba k Tomovi, Tom ji vezme židlí, vazba zafňuká a dovede si kámoše; cokoli se synem Johnnyho Caspera).

Blood Simple nebo Fargo má už pak humor mnohem temnější (pohřbívání zaživa, nikdo nic nechápe, prostřelená tvář, člověk v drtičce na dřevo) a zdaleka ne tak sofistikovaně žánrový (Blood Simple je spíš pastiš Cainových románů, nedeformuje je, natož potom hyperbolizuje... Millerova křižovatka ale ano). Záskok je taky spíše pastiš filmů Franka Capry, balancují na hraně mezi absurditou, naivitou a cynizmem úplně stejně (anděl ze Život je krásný je zhruba stejný prvek jako zastavování času a diskuze nad zemí :).

Jediná Millerova křižovatka přes všechnu temnost (zejména cokoli přímo na Millerově křižovatce nebo závěrečná čtvrthodinka) originály skutečně hyperbolizuje a extrémně zasvěceně paroduje (i ten stylový fetiš na to oblečení v podobě dlouhých kabátů a klobouků - mně velice sympatický - je vlastně totálně přepjatý :).

Tohle je jeden z mých nejmilovanějších filmů vůbec, viděl jsem ho strašlivě mockrát a rozhodně jeho zařazení kvituji, jen bych se asi trochu ohradil k té vážnosti.

V době premiéry byl snímek dokonce označován za megasofistikovanou parodii, protože veškeré charakteristické prvky gangsterek a noirových filmů dovádí na samou mez únosnosti. Především pak slovní výměny a vůbec cokoli, co Tom Reagan vypustí z úst ("Kdybych věděl, že si tu budeme slovně vyjadřovat svoje pocity, tak se naučím Šalamounovu píseň."; "Byl to vlastně skvělej chlap, pomineme-li vzhled, inteligenci a osobnost.").

Koneckonců i ta neuvěřitelná narativní síť různých narážek, spletitých plánů a promyšlených kroků hlavního hrdiny, který celý film hraje ďábelskou hru se všemi na všechny, je tak strašně přepjatá, že to leckdo nedává (a někdy ani nepochopí :).

Takže pro lidi, kteří znají nazpaměť většinu těch gangsterek třicátých let, četli Skleněný klíč (není to moc tlustá knížka, spíš naopak) a nejlépe všechno, co Hammet, Chandler, Cain a Spillane napsali... a cítí se v tom jako doma, je to vlastně docela zábava. Ať žije dvojí kódování (pro laiky a zasvěcené :).