Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

---

Dneska to vezmeme trochu jinudy, protože mám “dovolenou” a chtěl jsem si newsletter předepsat. Musím doufat, že nic většího než nezastavitelný Minecraft se neobjeví, nikdo nikoho nevyhodí a Hollywood se bude točit o něco pomaleji než obvykle. A proto si tentokrát vystačíme s monotematickým přežvýkáním fantastické zprávy od RTL AdAlliance, což je jedna z větví obřího mediálního molochu jménem RTL (devadesátkové děti jistě znají a v dobrém vzpomínají).

Jsem za něj rád, protože podobných reportů je poslední dobou jako šafránu. MPA(A) Theme Report byl každoročně mým oblíbeným čtením, a když jsem začal psát newsletter, tak jsem se jako malé dítě těšil, až vám z něj budu vyzobávat to nejlepší. Ale jako na potvoru od roku 2021 nevyšel, aniž by MPA podala jakékoliv vysvětlení. Musím se přiznat, že jsem vždy tuto zevrubnou zprávu o stavu amerického showbusinessu považoval za to hlavní, co MPA produkuje. I NATO (dnes už tedy Cinema United) přestalo v roce 2021 reportovat své postřehy a v hollywoodském rybníčku nikdo na tyto zlaté standardy nenavázal.

I proto je anketa RTL, která tedy nemíří do amerických kin, ale spíš do evropských obýváků, obrovsky cenným materiálem. Patnáct zemí (ČR bohužel chybí, ale zúčastnili se úplně všichni na západ od nás), 13 tisíc respondentů a v každé metrice i srovnání s americkým trhem, což nám dává cenný kontext. Pojďme se podívat na hlavní postřehy. Bude to tentokrát trochu útržkovité a spíše k zamyšlení, ale možná se v tom sami tak trochu poznáte.

Máme chytrou televizi, ale stále koukáme na “hloupé” stanice

Zatímco v USA je podle statistik tradiční “lineární” televize na ústupu, v západní Evropě jde stále o hlavní krmení pro chytré televize. V průměru kouká na klasické televizní stanice, ať už z balíčků kabelovek nebo šířených skrz DVB, neuvěřitelných 45 % (Španělsko se výrazně odlišuje od průměru, tamní nekonečné seriály v TV hltá rovnou 61 %).

Nepřekvapivě tak Evropa ztrácí v ostatních sektorech. SVOD má na 36 % (USA 49 %), YouTube na chytré televizi má 30 % (USA 53 %!), jestli to sčítáte, vězte, že odpovědět šlo několik možností, proto jsme daleko přes 100 procent. Co nám zbývá? FAST platformy jsou v Evropě pole neorané - pouhých 10 % oproti americkým 38 %. A pak tu máme BVOD se 17 % (USA 35 %).

Co je safra BVOD? Online videotéky kabelovek. Však to jistě znáte taky, např. Vodafone a teď i Oneplay (dříve O2TV) vám kromě sledování lineárních stanic na televizi nabídne i přístup do online archivu, kde si můžete pořady pouštět zpětně nebo si je vyzobávat z přehledného katalogu. V USA už takhle kouká “na televizi” víc lidí než na tu, co se před vámi odehrává v reálném čase. Je to pohodlnější, víc to připomíná SVOD á la Netflix nebo Disney+, takže máte pocit, že jste pořád ve stejném ekosystému.

YouTube na TV je v Evropě ještě pořád pozadu

Evropa a USA se velmi liší ve vnímání YouTube jako alternativního zdroje. V USA skoro polovina respondentů označila YouTube v chytré televizi jako konzumaci obsahu srovnatelnou s koukáním na běžnou TV nebo pouštěním filmů z Netflixu. V USA to podobně vnímá pouhých 22 % lidí. Na YouTube je mnohem víc Evropanů zvyklých koukat na mobilu nebo počítači, “naladit” si ho na chytré televizi v obýváku je pro ně pořád ještě nezvyk.

59 % Evropanů jde po zapnutí televize rovnou na běžné vysílání, 34 % využívá obrazovku ke hraní videoher, 29 % zapíná přístroj kvůli SVOD, pouhých 10 % jde okamžitě na YouTube, ať už prostřednictvím aplikace nebo mirroringu z displeje telefonu. Průměrná evropská domácnost má předplacené dvě SVOD platformy a každá třetí dává přednost levnějšímu předplatného s reklamami, pokud je v daném regionu k dispozici.

TV vs. SVOD vs. YouTube: Hledání toho pravého obsahu pro dnešní večer

Na lineárních stanicích lidé nejčastěji hledají zpravodajství a sport (59 a 44 %), následuje zábava pro celou rodinu, seriály a filmy. Oproti tomu SVOD v prvních dvou kategorií na evropském kolbišti výrazně ztrácejí (zpravodajství 10 %, sport 15 %), naopak vedou u seriálů a filmů. Odtud potud bez překvapení. Mnohem zajímavější je systém vyhledávání toho vhodného obsahu na různých zdrojích.

U běžných televizí buď lidé spoléhají na televizní program (ten papírový), takže jdou vlastně na jistotu - vědí, že jejich pořad dávají tady a tehdy, stačí včas přepnout na správnou stanici. Druhou variantou je tzv. channel surfing, kdy přepínáte ty desítky kanálů a hledáte něco, co vás zaujme. Třeba najdete Skálu od Baye, na kterou začnete koukat od půlky a už nepřepnete jinam. Možná vás to hodí na nějakou detektivku, kde musíte taktéž v půlce skládat střípky dohromady (tříbí to mozek). Nebo se srazíte s Radami ptáka Loskutáka. Je to adrenalinový sport, při kterém nikdy nevíte, jakou dobrotu z bonboniéry ochutnáte.

Na SVOD trvá výběr nejdéle, protože jste konfrontování se záplavou obsahu a už se vám po úspěšném výběru filmu či seriálu nechce zpátky do bezedného katalogu, abyste vybírali po deseti minutách něco dalšího, protože vám to nesedlo. Proto výběru věnujete víc péče a dostavuje se tzv. paralysis analysis. Každý to známe, nakonec skončíme u pět let starého filmu, co už jsme třikrát viděli, protože přesně víme, co od něj máme čekat.

YouTube je od obojího trochu. Pokud jdete za novým obsahem oblíbeného/sledovaného tvůrce, pak jste pravděpodobně dostali notifikaci a máte program předem daný. Můžete se ale snadno proklikávat thumbnaily, propadat se do králičí nory doporučovaného obsahu a absolutně netušit, kde vás algoritmus vyplivne. YouTube je dobrý sluha a zlý pán, na malých i velkých displejích.

Jak to mám já

Abychom to ještě trochu natáhli, povíme si nejdřív, jak to mám doma zařízené já, což by mohla být ideálně rozbuška pro nějakou diskuzi pod článkem, a zakončíme to daty amerického Nielsenu, kdy vám prozradím, co se loni v zámořských domácnostech nejvíc streamovalo.

Tááákže… jak vypadá můj obývák? Nečekejte “tradiční” telku jako kráva, surround a displej v každé místnosti. V tomhle jsem spíš konzervativní, ducha domácího kina beru doslovně, takže místo televize máme Full HD projektor se cca 100” obrazem, napojený na rozumný zvuk a 4K Chromecast, který zvládne obsluhovat všechny VOD, v případě potřeby je možné přes druhé HDMI připojit herní konzoli, resp. přehrávač fyzických médií. To je takové to kino, když už si to film zaslouží, děti spí nebo naopak mají Movie Night. Tím, že je projektor mimo dohled a nejde o placatou televizní dominantu obýváku, budí dojem jisté výjimečnosti. Bleskově a bezproblémově fungující Chromecast z něj ale vlastně tu televizi (s trochu pomalejším startem) dělá, protože ovládání celého mediálního systému je díky tomu o moc pohodlnější.

Zbytek už je o poznání nudnější. 14” notebook s OLED displejem, druhý notebook napojený nastálo (tj. vlastně desktop) na 27” monitor jsou taková seriálová/youtubová (late night shows, filmové analýzy apod.) zobrazovadla. 10” Full HD IPS tablet se hodí na dlouhé cesty autem i mobilnější sledování “kdekoliv”. Na telefonu mám sice skoro všechny SVOD aplikace nainstalované, ale na filmy či seriály na něm koukám jen minimálně, primárně slouží k poslechu podcastů a audioknih.

Nechci sem pro jistotu psát, co všechno si předplácím, ale je toho moc. V posledních dvou měsících jsem dvě SVOD dal na vedlejší kolej, ale nevylučuji opětovný návrat. Možná zkusím SkyShowtime nebo Apple TV+, které jsem zatím neměl nikdy. Momentálně ale nemám čas ani na resty na stávajících SVOD, takže jde spíš o bláhové plány. Schválně se v komentech pochlubte, jak to máte vy.

Nejstreamovanějším filmem a seriálem roku jsou…

Tady se trochu vracím na začátek roku, kdy se na Nielsenu, americkém peoplemeteru, vyhlašovalo to nejsledovanější za uplynulý rok, ale ono je to z hlediska trendů stále platné. V top desítce nejsledovanějších filmů je jediný hraný film a i ten je zcela objektivně pro děcka. Z SVOD se prostě staly glorifikované chůvy, kde běží největší hity stále dokola. To se pak generují miliardy protočených minut.

Nejstreamovanější filmy na amerických VOD v roce 2024:

Moana … 13.03 miliard minut

Super Mario Bros. Movie … 11.72

Trolls Band Together … 7.44

Minions … 6.77

Encanto … 6.61

Frozen … 6.28

Paw Patrol: The Movie … 6.05

Inside Out … 5.78

The Boss Baby … 5.59

Red One … 5.57

Moana vyhrála už poněkolikáté v řadě a jde o obrovský disneyovský skalp. Probourání Red One do žebříčku je ale pozoruhodné, zvlášť když santovské dobrodružství přispěchalo až na závěr sezóny. Asi ho o amerických Vánocích skutečně viděli všichni zákazníci Amazon Prime.

Nejstreamovanější seriály na amerických VOD v roce 2024:

Bluey … 55.62 miliard minut

Grey’s Anatomy … 47.85

Family Guy … 42.44

Bob’s Burgers … 36.80

NCIS … 35.91

Young Sheldon … 32.08

The Big Bang Theory … 29.12

Law & Order: SVU … 28.72

Criminal Minds … 28.40

Spongebob Squarepants … 27.87

Nekompromisní vítězství modrých psíků z Disney+. To si u Igerů doma musí nadávat, že to sami neprodukovali! Neuvěřitelný fenomén, u kterého pravidelně pobrekávám dojetím (opravdu na to nekoukají jen děti). Vítězství Bluey je o to cennější, že seriál má sice 150+ epizod, ale další šíbři v žebříčku mají klidně 400+. Procedurálky, sitcomy a animáky - to je rodinné stříbro každé televize. Nejbingeovanějším (sorry za to slovo) seriálem loňska je mimochodem The Big Bang Theory. Fanoušci za rok v průměru zkonzumovali ekvivalent 235 epizod (celkem má seriál 281 dílů)! Jako člověk, co v pubertě viděl tak desetkrát každou epizodu Červeného trpaslíka, to jednoznačně podporuji.

Tak co, poznali jste v dnešním textu svůj obývák a své oblíbené filmové či seriálové hity? Tak se nestyďte a povídejte. Za týden zase na přečtenou s tradičním newsletterem.