Z traileru na Operaci Black Bag to chvíli vypadalo jako taková vážnější variace na Mr. & Mrs. Smith, jakmile však začaly vycházet první zahraniční recenze, bylo jasné, že tenhle režijní návrat Stevena Sodebergha (návrat ve smyslu konečně zase film a nikoli filmové cvičení natáčené na iPhone případně jiné experimenty...) míří ještě o kousek výš. Zvědavost tak pochopitelně byla těsně před novinářskou vysoká, a jak si budete moci přečíst níže, očekávání byla v zásadě opravdu naplněna. Jedinou otázkou je, jak moc vlastně tenhle kousek sedne i vám.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Steven Soderbergh ubral na experimentech a natočil překvapivě komorní a konzervativní drama. To sice spadá do špionážního žánru, ale většinu stopáže si vystačí s dialogy v uzavřených prostorách a akce dostanou diváci dohromady asi tak dvacet vteřin. Vůbec to ale nevadí, protože díky krátké stopáži, chytrému scénáři a v neposlední řadě skvělým hercům to celé šlape a diváky napíná od začátku do konce. Bez ohledu na fakt, že většinou si hrdinové jen povídají v kanceláři, nebo při večeři u stolu. 

Koeppův scénář dovede díky dialogům špiónů, kteří se snaží odhalit tajemství ostatních a ta svoje před nimi skrýt, neustále napínat a překvapovat. Soderbergh celou Operaci Black Bag navíc pojímá jako příběh ve stylu Johna Le Carré, takže v mnohém (nejen ve Fassbenderově outfitu) připomene Jeden musí z kola ven. Klidné, ale nenápadně výhružné dialogové přestřelky navíc podtrhuje skvělá kamera a hudba a fakt, že tu jednoduše není vůbec nic navíc. Celé to možná působí trochu divadelně, ale tvůrci měli jasnou vizi, jak by Operace Black Bag měla vypadat a počítali s tím, že se bude opírat o postavy a jejich představitele. A podřídili tomu všechno. No a kouká se na to skvěle a návrat ke komornějšímu podání v době, kdy se CGI rve úplně všude, zkrátka potěší. Velmi dobrá práce a velmi dobrý film. 

Jak to vidí Jokolo:

Nadšené reakce na Soderberghovu novinku u mě možná vyvolaly až příliš velká očekávání. Scénář od matadora Davida Koeppa navíc dával vědět, že film je po všech stránkách pošéfen správně a nachází se v těch nejpovolanějších rukách. Ale možná právě proto je pro mě tento špionážní thriller spíše lehkým zklamáním. Úvod se nese v duchu jedné večeře, během níž poznáváme postavy a jejich vzájemně propletené vztahy. Vedlejší charaktery jsou vynikající, zábavné a je radost jejich interakce sledovat, podobně jako je tomu například u trilogie Dannyho parťáků. Drobná potíž je, že od této atmosféry, kdy spolu skvělé postavy pod tíhou rostoucího napětí interagují, se rychle přejde ke sledovačkám a vysvětlovačkám, které zdaleka tak zábavné ani napínavé nejsou.

Hlavní potíž mám ovšem bohužel s duem protagonistů. Fassbender i Blanchett jsou skvělí herci, které vždy vidím s nadšením. Jenže zatímco Pitt a Clooney měli vyjma zlodějíčkování spoustu dalších atributů, pro něž byli ve svých rolích tak oblíbení, hlavní manželská dvojice nemá nic, kromě toho, že se mají rádi. Jejich pravděpodobně zamýšlená sterilita tak bohužel měla za následek i dojem vyprázdněnosti. Ani v jedné jejich interakci jsem necítil žádnou chemii a nevím, co bych o jejich postavách měl říci, což mě nebavilo. Vedlejší charaktery jsou skvělé, snad až na podivně nevyužitého Brosnana. Atmosféra je v úvodu a závěru výborná a ve výsledku jde pořád o povedený film, který je většinu času zábavné sledovat. Dynamický soundtrack jede v klasicky soderberghovském duchu a filmařina je precizní, i když se většinu času jen povídá u stolu v interiérech. Od tohoto týmu jsem zkrátka po univerzálních chválách ale čekal víc. 

Jak to vidí do_Od:

Fanoušci Jeden musí z kola ven budou asi nadšení, protože minimálně co se tempa a zápletky týče, je Soderberghova novinka přesně v kódu Johna le Carré. Jenže. Film si zároveň hraje na uvolněnou konverzačku mezi postavami, které se neberou příliš vážně (Tom Burke je tu fakt vynikající), což mnohdy vytváří situace, u kterých se díváte na hodinky a říkáte si, že by to celé mohlo (a nejspíš i mělo) mít daleko svižnější přístup. A pak přijde konec, který je zase skoro až nezaslouženě rychlý a jednoduchý.

Když má libovolná řada Slow Horses ve finále zajímavější zápletku, nápaditější zvraty a nakonec i lépe vyvážený humor s akcí a seriózními dialogy, je vlastně otázka, jestli je Operace Black Bag skutečně dobrým filmem, nebo se tak jen tváří. Naštěstí má ale tak krátkou stopáž a tak charismatické obsazení, že to při sledování nestihnete příliš řešit. O thrillerové překvapení roku à la Konkláve se ale za mě bohužel nejedná.

Jak to vidí krauset:

Jsou páry, které navzájem sdílí svou polohu v telefonu. Pak jsou páry, které se navzájem sledují vládními satelity. Pro ty druhé je tu Operace Black Bag. Snímek i přes zdánlivou zašmodrchanost přímočarý a velmi zábavný. Soderberghova nová špionážní vztahovka má v sobě drobných kontradikcí vícero. Tak například hrdina George Woodhouse s tváří Michaela Fassbendera, který je nepřekonatelný v rolích neprůhledných, stoických mužů, až sociopatických mužů, jak dokázal ve Studu i v Zabijákovi, je notoricky pravdomluvný, což se obvykle tak docela neslučuje s profesí špiona. Své ženě Kathryn, kterou ztvárňuje Cate Blanchett, podobně nečitelná hrdinka, by nikdy nelhal. Ona jemu jen tehdy, „kdyby musela“. Tato dynamika páru předznamenává rozšafnou, sexy i tajemnou podívanou. 

„Black Bag“ ve špionské hantýrce znamená aktivity, na které se partner nesmí vyptávat, protože jsou tajné. Právě tato hra s partnerským tajemstvím umožňuje Soderberghovi nechat vyniknout jemné absurdity života a soužití tajných agentů. Přirovnání k thrilleru Jeden musí z kola ven ale nehraje, to je film hutný, napínavý, nedoslovný a velmi bezútěšný. Black Bag zato není napínavý téměř nikdy, je to thriller jen naoko. Mnohem spíše jde o vztahovou konverzačku o profesionálech, jejichž doménou je špionáž. 

Někteří zahraniční kritici poznamenali, že by se tvůrčí duo Soderbergh-David Koepp mělo postarat o příštího Bonda. A skutečně v něčem tematicky navazují na Spectre, v němž padouši predikují, že se špionážní operace budoucnosti budou provádět z pohodlí kanceláře, jen za pomoci počítače a dronu. Operace Black Bag je velmi komorní a spíše než v terénu se rozprostírá v obývacích pokojích a za prosklenými dveřmi. Zároveň je to ale velmi čistá filmová zábava, jako dělaná pro páteční rande v kině (proto byl sál při dopolední projekci napěchovaný českými filmovými kritiky).

Jakkoliv je Soderbergh známý experimentátor zkoušející nové formy, zde se vydává starosvětskou cestou. Natočil film úderný, žánrově sebevědomý, jenž je elegantní a šarmantní jako 007. 

Recenzi najdete na webu už brzy.