Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

--  

Pořád se něco děje. Stačí se chvilku opozdit a James Bond už má nové adoptivní rodiče. A do světa jde dokonce i Jason Bourne! Už jen na těchto sólokaprech jde stavět newsletter, ale mezitím ještě Netflix stihnul zalepit průšvih s Pasáží novým seriálovým hitem, který vyvolává společenskou debatu, v Kalifornii chtějí schválit nové daňové úlevy a Lionsgate ne a ne vymyslet nové pasti pro další Saw. Bude to dneska opět plné třeskutých zákulisních momentů. Tak se do toho rovnou pustíme.

Sněhurka a duševní trpaslíci

Na úvod ještě něco k Disneyho Sněhurce (takhle se to v USA oficiálně jmenuje). V nedělním boxoffice rozboru jsem se elegantně vyhnul review-bombingu, který stále pokračuje, abych naznačil, že tyhle adaptace mimořádně vousatých pohádek studiu jdou o poznání méně než live-action konverze novějších hitů. Důvodem je i to, že dnešní mládež neodrostla v dětství na televizních reprízách, ale už tvrdě jela YouTube a spol.

V centru pozornosti onlinových štváčů (to jsou ti duševní trpaslíci) se ocitla primárně Rachel Zegler. Právě na ni ukazují prstem nejen internetoví bojovníci, ale i mnozí lidé v zákulisí. Přitom zběžný pohled do recenzí a hodnocení lidí, co film prokazatelně viděli, naznačí, že právě Zegler je největší předností celkem konvenční a “ok” pohádky. Totéž se ale rozhodně nedalo říct o jejích sociálních sítích, kde si mladičká herečka opakovaně šla pro hate a celá situace eskalovala tak daleko, že jí Disney přidělil hlídače, co kontroloval všechny její posty před zveřejněním.

Nemusíme zabíhat do detailů, ale je zde zcela evidentní rozdíl mezi Zegler a disneyovskými dětskými hvězdičkami, které si v televizním inkubátoru Myšákovo království vychovávalo v podstatě od batolecího věku. V USA se najde spousta rodičů, co ochotně své děti zaprodají do tenat televizní zábavy. Miley Cyrus, Selena Gomez, Zendaya, Olivia Rodrigo, Sabrina Carpenter. TV princezničkám je už od mala vysvětlováno, že mají držet pusu a (taneční) krok. Mediální trénink a nalejvárnu dostávají průběžně, přičemž všem zmíněným z toho v osmnácti rupne v bedně, utečou rodičům a stanou se z nich přehnaně sexualizované popové hvězdičky, které už přesně vědí, co od nich publiku očekává. A jedou podle daných not, protože z toho čouhají miliony až miliardy dolarů.

Obávám se však, že třiadvacetiletá Rachel Zegler už patří ke generaci, která nemusela projít zdlouhavou dětskou kariérou, protože existuje YouTube a TikTok, kde naženete milionové publikum snadno a rychle. Rachel z toho vyždímala hlavní roli ve Spielbergově reimaginaci West Side Story, k čemuž pomohlo i muzikálové a divadelní vzdělání, ale pointou je, že tahle nastupující generace už nemusí tancovat podle studiových požadavků. Jakmile má za sebou pár velkých filmů, může klidně rebelovat až do chvíle, než sama sebe uklidí na sociální sítě a místo milionů bude rejžovat “jen” stovky tisíc. Ale bude free a svému publiku kývačů bude servírovat ještě teplá oduševnělá moudra. Jde o noční můru všech PR agentů a studiových producentů, kteří zjišťují, že osud jejich předražené produkce stojí a padá s tím, jak se zrovna vyspí internetová armáda rekreačních haterů.

Jestli by ono nakonec nebylo lepší se vrátit k animákům. Taková princezna z jedniček a nul nestárne, nemá přehnané požadavky na honorář nebo kolegy, odříkává poslušně text ze scénáře a nekomentuje geopolitické dění na síti X.

007 v roce 2027?

Situace kolem Jamese Bonda nabírá na otáčkách, protože Amazon MGM v podstatě obratem oznamuje nové “showrunnery” - Amy Pascal (alias paní Spider-Manovou) a Davida Heymana (pan Harry Potter). Částečně je to sázka na jistotu - Amy Pascal je zkušená hollywoodská matadorka, která dokonce skrz Sony Pictures pár bondovek produkovala, když Japoncům spadl agent 007 na chvilku do klína (od Casino Royale dál…), primárně se ale mluví o Heymanovi, který bude tím britským ambasadorem tradičního pojetí a dobrého vkusu. Dokonce se objevily i zprávy, že bondovku by mohl natočit Alfonso Cuarón, s nímž dělal Heyman nejen třetího Pottera, ale třeba i Gravitaci.

Jisté je zejména to, že Amazon MGM jdou kupředu mílovými kroky. Teď ještě udělat velkou show z výběru protagonisty a naházet na “problém” pár set milionů dolarů. A je vyhráno? Předražené špionážní fresky typu The Gray Man, Argylle, Ghosted, nebo seriálová Citadel naznačují, že vkus si ani za všechny peníze světa nekoupíte. A kdo jiný než James Bond by měl mít proboha vkus? Tahle tikající bomba bude pravděpodobně v následujících měsících ohromovat zvučnými jmény před i za kamerou, ale vaz ji zlomí až dohled studia a snaha “nikoho neurazit”. Rád se spletu a pokochám báječnou bondovkou, jestli něco takového vůbec ještě v očích mainstreamu existuje.

Jason Bourne jde do světa

Aby toho nebylo málo, mění i další JB svou domácí základnu. Práva na Jasona Bourna totiž definitivně vypršela a pozůstalost spisovatele Roberta Ludluma již brzy vypíše jejich aukci. Ve hře je určitě i Universal, který přivedl postavu na stříbrná plátna nezapomenutelným způsobem v podání Matta Damona. Teď se však pravděpodobně hraje o reboot s mladším hercem a ve frontě budou kromě tradičních studií stát i Netflix, Apple nebo Skydance. I bez Damona nebo Greengrasse má tahle značka v subžánru hodně hlasitý zvuk, zvlášť s chystanou bondovkou, na které se lze snadno svézt.

Osobně tipuji velkou bitvu a Skydance jako toho, kdo bude přihazovat nejagresivněji. Dlouholetá spolupráce s Cruisem na Mission: Impossible pravděpodobně brzy skončí a tuhle díru v portfoliu bude potřeba rychle zalepit.

Jigsaw postavil, Jigsaw zboří

Lionsgate má v Hollywoodu přezdívku “the house that Jigsaw built”, což je odkaz na skromné začátky produkčního labelu, který se proslavil a vyrostl na zdánlivě nekonečné sérii hororů plných kreativních pastí. Lionsgate měl pak štěstí na několik silných IP, ale žádný strom neroste do nebes a silnější sezóny začaly střídat ty vyloženě průšvihové.

Samotná série Saw taky narazila na celou řadu problémů, ale i po vyloženě bizarním díle s Chrisem Rockem to stále vypadalo, že má jako značka potenciál. Jedenáctý díl měl mít premiéru letos na podzim, ale čím dál tím víc lidí tušilo, že jde jen o rezervovaný slot, nikoliv závazné datum. Scénář byl přitom hotový už od května 2024. Teď Lionsgate oficiálně škrtá Saw jedenáctku z kalendáře a uvolněné místo operativně plní premiérou The Strangers: Chapter 2.

Pokud nejste vyloženě fanda hororů, může být nenápadná změna pod vaši rozlišovací schopnost, ale mně z toho vychází, že v Lionsgate už nikdo neví, co si se Saw vlastně počít. Natočit nový film a udržet IP v chodu se vyloženě nabízí, ale je nutné to dělat za každou cenu? Vypadá to, že podobnou otázku si někdo v Lionsgate skutečně položil. Nebo se naopak nashromáždilo tolik protichůdných producentských poznámek, že se projekt nemůže pohnout z mrtvého bodu.

Ani na sekundu nepochybuji, že se Jigsaw vrátí. Jen to zjevně nebude letos a Lionsgate tak může zapomenout na nějaký ten zázrak shůry, co mu vylepší účetní uzávěrku. Stejně jako Bond nebo Bourne tak bude mít dost možná ikonický hororový záporák už brzy nové adoptivní rodiče.

#StayInLA

Kampaň, která je aktivní už od dob scenáristických a hereckých stávek, si klade za cíl zachránit místní podniky a podnikatele před masivním exodem pracovní síly v showbusinessu. Nedávné lesní požáry odliv hvězd i hvězdiček spíše urychlily, takže se skutečně blížíme k popkulturnímu skanzenu, v němž si mohou dovolit bydlet jen prodavači předtištěných podpisů, falešných map domovů celebrit a týpek, co má klíče od studiových ateliérů za městem.

Efekt několika velkých hvězd, které se snaží přesvědčit zchudlé elektrikáře, aby nehledali práci někde na středozápadě USA, ale zůstali v jedné z nejdražších destinací na kontinentu, byl doposud spíše zanedbatelný - mediálně i hmatatelně. Město a potažmo stát Kalifornie naštěstí přispěchají s penězi místo slibů. Ano, hádáte správně. Vše mají spasit daňové pobídky a vratky.

Kalifornie v předchozích letech patřila k nepřísnějším státům. Nabízela jen 20 % daňových vratek a to ještě za mimořádně přísných podmínek a s nízkým stropem vyhrazené částky, což znamená, že se pobídky rychle vyčerpaly. Půlka ze žádajících produkcí v letech 2015 až 2022 musela jít doslova o dům dál. Šlo zhruba o 150 filmů a seriálů. Odborníci odhadují ušlé příjmy na 7.7 miliardy dolarů a ztrátu až třiceti tisíc pracovních míst.

Nový návrh počítá s navýšením celkové poskytované částky (ze 330 milionů dolarů ročně na 750), ale především se zvýšením vratek z 20 % na 35 %. Tím by se Kalifornie stala konkurenceschopnou, protože např. stát New York nabízí štědrých 30 % a strop 700 milionů dolarů. Některé státy mají i těch 35 %, ale jejich fond je miniaturní a blockbusterovým produkcím by se nevyplatil.

Ještě se ale neradujte. Nová pravidla se musí schválit a budou nabíhat se zpožděním, takže první filmy s podobnými úlevami se dostanou do kin nejdřív v roce 2028.

Jednou větou…

Avengers: Silvestrovská estráda, tak by se mohl jmenovat chystaný Avengers: Doomsday, protože představování herců a hereček v chystané týmovce bylo skoro až tragikomické. Snaha nacpat do filmu maximální dávku nostalgie totiž vyústí v prefabrikovaný projekt bez jakéhokoliv překvapení. Podobně jako v Deadpool & Wolverine půjde jen o střídání povědomých obličejů a deklamování dekádu, dvě starých hlášek pro maximální, leč pomíjivý okamžik fandovské satisfakce. Stejně jako u Bonda bych se hrozně rád mýlil, ale pohled na šňůru hereckých sesliček zatím opravdu budí spíš rozpaky.

Což mi připomíná, že na pražském Comic Conu budu mít v neděli 13. dubna od 15:00 přednášku o vzestupu a pádu MCU. Jako vrchní marvelovský hater a moderátor pořadu MarvelZone tam budu o generaci mladšímu publiku vysvětlovat, kde se to pokazilo, kde se to povedlo a proč naděje umírá poslední. Tak se tam třeba s některými z vás uvidím. A když nepřijdete, zkusím ulovit Odpadlíka Lorenza Lamase a jeho kámoše Bobbyho Sixkillera. Za pozvání děkuji lidem kolem projektu Serial Killer.

Zlí jazykové občas tvrdí, že si Netflix ty svoje žebříčky sledovanosti trochu přifukuje. Na rekordních číslech minisérie Adolescence není potřeba nic zpochybňovat. Seriál se okamžitě dostal do veřejné debaty a širšího povědomí. Na průšvihový The Electric State už si nikdo nevzpomene. Netflix opět vybral zatáčku a ulovil projekt, o kterém mluví úplně každý podobně jako loni o Sobíkovi.

Sundance se oficiálně stěhuje od roku 2027 do Boulderu v Coloradu! Atmosféra zimní pohádky s horskými panoramaty zůstane zachována. A já mám zrovna v Boulderu kamarády, takže sen podívat se jednou na tuhle festivalovou pecku stále ještě žije.

OpenAI má za sebou další investiční kolečko a vzduchem zase létají miliardy dolarů. Budou se hodit na případné žaloby, protože po nejnovější aktualizaci generátoru obrázků v rámci ChatGPT lze textovými prompty vyrábět velmi věrohodné imitace animačního stylu japonského studia Ghibli. Miyazaki už dřív prohlásil, že podobné hračky jsou urážkou života jako takového, míněno tedy umělce, který do svých výtvorů vkládá čas i duši, aby mu je pak nějaký tupý stroj obkreslil do obrázku, co je vhodný tak akorát na sdílení na Whatsappu. A takhle my si tady žijem.