Jihokorejský režisér Džun-ho Pong posbíral v roce 2020 na Oscarech hned tři plešouny, za nejlepší režii, scénář a film. Přirozeně tak jeho další snímek dlouhou dobu krypticky nazvaný Mickey 17 budil nejen obří zvědavost, ale taky na něj byla kladena velice vysoká očekávání. Očekávání, která se zjevně dlouhou dobu nedařilo naplnit, poněvadž studio snímek neustále odkládalo a odkládalo, nebylo si vůbec jisté, kam ho uklidit, ani co si počít s negativními ohlasy z testovacích projekcí a vsadím boty, že Davidu Zaslavovi minimálně jednou hlavou probleskla myšlenka, jestli by náhodou nebylo lepší jej odepsat z daní. Nakonec se tak ale nestalo, po menších přetáčkách a výše zmíněných odkladech dorazí očekávané sci-fi konečně zkraje března do kin po celém světě, a nyní už jsou venku dokonce i první recenze.

No a vedení Warner Bros. může být zjevně konečně klidnější. Minimálně tedy co se kvalit filmu týče. Zatímco režisér byl o své vizi zjevně od začátku přesvědčený, teprve nyní mu dali za pravdu i ostatní, když snímek debutoval na Rottenech se skóre 86 % při průměrném hodnocení 7,6/10 po 29 recenzích. To je po všech těch spekulacích a drbech velice slušné přijetí, zejména, když se pak člověk začte i do samotných textů. Mickey 17 je údajně brilantní satirou, která má asi nejblíž tomu stát se spirituálním následovníkem Hvězdné pěchoty, co jsme doposud zažili.

Film je rozkročen mezi černou komedií a současně s tím nekompromisním komentářem na téma kapitalismu, korupce, kolonialismu a chamtivosti. A tentokrát by to měl poznat fakt každý, protože vysmívání se fašismu je tady velmi doslovné, což možná příznivci méně okatějších satir (koukám se na tebe, Rimsy) nebude moc těšit. Pojetí je prý o dost bláznivější a bizarnější, než co režisér ve svých anglicky mluvených filmech dosud ukázal, příběhu ale nechybí ani velké emoce a srdíčko, kterak vám hlavní postava s tváří Roberta Pattinsona (a všechny její kopie) přirostou velmi rychle k srdci a jeho boj o přežití se nakonec stane těžce dojemnou záležitostí.

Nutno však dodat, že ne všem film zcela sednul. Pro někoho byl snímek příliš chaotický, rozkročený do příliš mnoha směrů, ne úplně konzistentní ve svém stylu a jak už jsem zmínil, taky zbytečně doslovný. Pár stížností pak ještě poukazuje na lehce nezvládnutý třetí akt. Nicméně jo, takových je momentálně minimum, ostatní dávají jasně palec nahoru a chválí jak režii, tak scénář, tak i samotné herce. Tak snad to uvidíme za pár týdnů podobně.