Co když se během služby v porotě ocitnete ve střetu zájmů? Funguje právní řád a systém tak, jak má? Podobné otázky si klade nový thriller Clinta Eastwooda Porotce č. 2, který se těší z důstojného hodnocení 72 % na Metacritic a z 93 % pozitivních recenzí na Rotten Tomatoes. Jaké dojmy ale z novinky, v níž Nicholase Houlta v hlavní roli doplňuje silný tandem Toni Collette a J. K. Simmons, máme my? 

Jak to vidí Cival:

V 94 letech budeme všichni čichat ke kytkám od země, ale Eastwood pořád točí. A pořád na prvoligové úrovni, jako suverénní přeborník přes civilní dramata, v nichž se žongluje s velkými tématy, vinami i pochybnostmi, ale vždy neokázale. S perfektním citem pro propracované charaktery a poutavé dramatické zápletky, jež vás zvládnou strhnout už během úvodní distribuce informací.  

Porotce č. 2 je suverénní záležitostí, která pochopitelně nepřepisuje Eastwoodovu topku, jako onen prototyp silného soudního dráma střední ráže ale snese srovnání s nejlepšími grishamovkami devadesátek. Uteče to, zaujme v každé pasáži, přesvědčí řemeslnou i hereckou exekucí. Poctivá práce, klasicky eastwoodovského typu, v níž mi poprvé nepřišel málo ani Nicholas Hoult. Doporučuju. 

Jak to vidí Mr. Hlad:

Postavit se po devadesátce za kameru je hodno potlesku, o tom žádná. Clint Eastwood navíc dokázal, že jako režisér stárnout umí, a reakce na jeho novinku Porotce č. 2 byly velmi pozitivní. A odvedl dobrou práci, jen možná ne tak dobrou, jak jsem doufal. Eastwoodův poslední kousek je bez debat solidní drama se sympaticky civilními hereckými výkony a příběhem, který chce být spíš uvěřitelný a realistický než za každou cenu napínavý a strhující. A to se mu daří, jenže nevím, jestli je to důvod k nějakému velkému poplácávání po zádech. 

Ona snaha o uvěřitelnost, postavy s morálně problematickými motivacemi a práce s šedou zónou mezi dobrem a zlem – to vše natočené bez honiček, přestřelek nebo nějak přehnaně vyhrocených dialogů – totiž občas působí lehce nezáživně. Nicholas Hoult v hlavní roli se navíc většinu času tváří podivně vyděšeně a jeho kejkle s důkazy a manipulováním s ostatními porotci jsem mu moc nežral. Celkově je to ale solidní podívaná na pomezí právnického a psychologického dramatu, ale až budu mít na něco takového chuť příště, pustím si radši 12 rozhněvaných mužů nebo Vyvolávače deště. Ti jsou přeci jen o řád víc strhující. 

Jak to vidí do_Od:

Jsem nadšený, že je zrovna tohle s největší pravděpodobností poslední film Clinta Eastwooda? Jasně, že ne. Ale ruku na srdce, kolika legendám bylo dopřáno odejít v tom nejlepším... V rámci derniér je navíc Porotce č. 2 nakonec vlastně celkem slušná podívaná se skvělými herci, trochu za vlasy přitaženým dějem a spoustou šlechetných myšlenek, které se hodí si čas od času připomenout. Jako například, že spravedlnost není vždy tak černobílá, systém není vždy fér a i dobré úmysly můžou končit neštěstím. 

Ano, celé je to trochu patetické, přeslazené a zdaleka to netne do živého tak, aby si z toho náročnější diváci mohli odnést cokoli silnějšího, od toho tu ale budou v rámci jeho filmografie vždycky Nesmiřitelní, a co se soudních dramat týče, Dvanáct rozhněvaných mužů koneckonců taky vůbec nestárne. Masy však Porotce nemá jak zklamat a Clint už má ve svém požehnaném věku právo na to to tolik nehrotit.

Jak to vidí Jokolo:

Největší problém mám u Porotce č. 2 s Nicholasem Houltem. Těší mě, že v poslední době jde od jedné ambiciózní role ke druhé, přičemž tato pouť bude jistě završena Luthorem v Supermanovi. V roli zdejšího porotce, která mnohdy vybízela k silným a pod povrchem bublajícím emocím, se však musíme spokojit jen s pár ustrašenými pohledy. Bylo tak pro mě velmi těžké navázat vztah s postavou, která je pro film i příběh naprosto klíčová. 

Naštěstí to zdatně zachraňují postavy vedlejší. Každá je zahraná skvěle a má ve scénáři své místo, jen ten Kiefer tu možná působí maličko navíc. Dohromady se však všem daří rozehrát skvělou soudní podívanou, která sice není nijak revoluční, ve svém provedení je ale precizní, napínavá i tematicky podnětná. Nepracuje se tu s mnoha zvraty, ale spíše s postupným budováním napětí, které vychází z interakcí nápaditě rozmístěných postav. Debutanti by pro takový film vraždili, Eastwood (je v Hollywoodu větší frajer?) si může odškrtnout další kvalitní zářez a divák se baví.