Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Velká filmová loupež

Tak dlouho scenáristé bili na poplach během loňské stávky, až jim studia slíbila, že na jejich scénářích nikdo bez dovolení žádný A.I. model trénovat nebude. Jenže ouha, skulina se přece jenom našla. Novináři z The Atlantic odhalili, že existuje dataset umělé inteligence, který je nakrmený 139 tisíci televizních a filmových titulů, ať už jde o scénáře, co se volně vyskytují online, nebo - a v tom je genialita celé finty - titulky na databázi OpenSubtitles.org. Odtud si autoři modelu prostě natahali anglické titulky k tisícovkám filmů a seriálových epizod, aby je nasypali do nenasytného algoritmu.

V článku na Atlanticu je i vyhledávač, podle něhož lze snadno dokázat, že tréninkový model, který nedávno využily společnosti jako Apple, Anthropic, Meta, Nvidia, Salesforce nebo Bloomberg, obsahuje všechny oscarové vítěze za posledních sedmdesát let, kompletní epizody Seinfelda, Simpsonových nebo Futuramy, ale také seriálových dramat jako Sopranos, Breaking Bad, Good Wife. Jsou toho mraky a dotčení tvůrci se právem ozývají. Za tohle se cedulemi nešermovalo!

Reagoval už např. i Apple, který je jednou ze společností, která model využila a zároveň podniká ve filmovém průmyslu. Použitá data prý byla implementována v jiných odvětvích. Jde o několik let starý tréninkový model (podklady jsou z roku 2018!). Všechno je prý tedy “v pořádku”. Scenáristé se bouří, ale zatím jim to není moc platné. Proč? Protože práva k jejich scénářům - teď mluvíme o těch použitých a zfilmovaných - vlastní v drtivé většině případů studia. A ta jsou kolem celé kauzy hodně potichu. Důvod je zřejmý… buď doufají, že budou s technologickými startupy jednat v rukavičkách, aby případně tento únik retroaktivně zmonetizovala, nebo chtějí podobná tréninková data monetizovat do budoucna.

Existuje ještě třetí varianta, ta nejvíc zneklidňující, a totiž že studia mají sama máslo na hlavě, protože potají některý z podobných datasetů už použila a některý z projektů, kterého by se to mohlo týkat je v produkci nebo postprodukci. Jakmile se to provalí, hrozí tu žaloba s nebezpečím velikého odškodnění. A tak všichni mlčí, protože jestli promluví jeden, spustí naplno celá armáda žalobníčků. Nezapomínejte, že ve schvalovacích procesech mají prsty nejen studia, ale i nezávislé produkční labely, talentové agentury, nebo samotní herci v roli výkonných producentů. Očekávejme, že se tahle bublina bude ještě chvilku nafukovat, než to definitivně praskne.

Špatní scenáristé vs. dobré scénáře

Jan Kučera se mě v chatu (ano, na newsletteru mají předplatitelé i chat, heč!) zeptal na krásnou otázku. Takovou zdánlivě jednoduchou, ale jakmile jsem nad tím začal přemýšlet, říkal jsem si, že odpověď se bude hodit všem. Tím spíš, že tematicky navazujeme na předchozí odstavce. Tak nejdřív Honzova otázka:

“U příležitosti druhého Gladiátora jsem si přečetl, kterak vlastně první díl byl z hlediska scénáře docela velká náhoda. Film samotný se lepil dost na koleni a spousta významných scén vzniklo čistě omylem nebo rovnou při natáčení. Tak by mě zajímal tvůj názor na tvorbu scénářů. Hollywoodské blockbustery sice nikdy neoplývali geniálními scénáři, ale mám pocit, že v poslední době tvůrci obzvlášť zkouší jestli divák není vysloveně blbec, přitom vše ostatní muselo dát enormní práci a kvanta lidí na tom cedilo krev. Zajímal by mne proto Tvůj osobní názor jak by se tenhle "nešvar" mohl co nejvíc eliminovat.”

Proč je to zásadní dotaz? Protože v pozici recenzenta jsem mnohokrát na dálku vyčinil scenáristovi za mizernou práci, radil mu, že to má udělat takhle či onak, nadával za klišé nebo líné one-linery. Ale pravda bývá holt někde uprostřed. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč někteří scenáristé pořád dostávají v Hollywoodu práci, když mají za sebou několik přinejlepším průměrných filmů? A proč někteří aspirující pisálci řvou na obrazovku či plátno, že by to zvládli mnohem líp?

Protože čím větší film, tím víc “kuchařů” v zákulisí, co mají ke všemu milion poznámek a zlepšováků. Původní text, který klidně mohl vyhrát prestižní Black List, se pak zahrabe pod několik vrstev dobře míněných klišé a je z toho beztvará hmota pro všechny a pro nikoho. Tzv. notes už zabily mnoho slibných debutů neprůbojných tvůrců, případně dvousetmilionových blockbusterů, kde se ve snaze zasáhnout všechny demografické kvadranty zápletka rozředila do předvídatelné rutiny. Jakmile jde o velké peníze a velké riziko, všichni hrají na jistotu a v preprodukci střídá původní slibná zápletka autory jako na běžícím pásu. A pak někdo přijde a řekne “nemohl by mít hlavní hrdina psa?”. Průměrní a podprůměrní scenáristé často dostávají práci znovu a znovu, protože jsou buď poddajní, nebo ochotně přepíší práci po někom, kdo se víc vzpouzel. Nebo měli minule smůlu, tentokrát jim to chtěl někdo vynahradit, ale dopadlo to jako vždycky.

Není náhodou, že dějově zajímavější a odvážnější věci se kutí u A24, Neonu a jim podobných. Menší rozpočty, výraznější tvůrci, větší kroky do neznáma a ochota experimentovat. Logicky to není takhle černobílé a ve spoustě věcí úřaduje náhoda a štěstíčko. Právě tohle klubko různých vlivů ale udržuje v oné továrně na sny ještě trochu té magie, která činí výsledek nepředvídatelným.

Marketing bez konce

Pokud vám ještě pořád vrtá hlavou, proč slaví Wicked v amerických kinech takový úspěch, přidám k nedávnému tématu pro předplatitele (v něm vysvětluji všudypřítomnost původního Čaroděje ze země Oz, ale i muzikálového prequelu, jehož je Wicked adaptací) ještě pár čísel. Universal se po vzoru loňského Oppenheimera s marketingovou kampaní skutečně nadřel. Odstartoval ji mnoho měsíců před premiérou, celkové výdaje na marketing byly cca 150 milionů dolarů, ale do toho se nepočítá cross promotion v hodnotě 350 milionů dolarů, což je historický rekord. Jen pro srovnání, např. Avengers: Endgame nebo třetí hraný Spider-Man s Hollandem měly cross promo v hodnotě cca 200 milionů dolarů. Průměrný blockbuster je zhruba na půlce toho, co zvládl Wicked.

Universalu se povedlo zlanařit 400 marketingových partnerů. Lego, Starbucks, mobilní operátoři, síť obchodů Target, několik módních kolekcí světových značek, speciálně nasvícený Empire State Building. Panenky, pastelky, drinky, ponožky, ručníky, kabelky, cokoliv co se dá obléct, sníst, odnést nebo nainstalovat. Amerika se doslova topí ve Wicked a před kampaní není úniku. Ani když zavřete oči, protože pravděpodobně odněkud zrovna hraje nová verze Defying Gravity.

Nedivte se tedy, že bude mít Wicked větší výdrž než jiné muzikály. Jednak za to může načasování mezi dvěma největšími svátky roku, jednak tahle bezprecedentní masáž, která v případě blockbusterů jednoznačně funguje.

Díkuvzdání ve všech kinech

Newsletter vychází v Den díkuvzdání, což je ve Spojených státech Amerických největší rodinný svátek, kdy se hodně jí, hodně modlí a hodně druží. Kdo nechce řešit nad rozporcovaným krocanem politiku, ten raději vezme příbuzné do kina, kde musí všichni sedět, mlčet a utíkat od neúprosné reality do říše fantazie. Letos je nabídka v kinech velmi, velmi bohatá. Muži mohou beztrestně přemýšlet o římském impériu, dámy si zazpívají ve vedlejším sále a děti mohou vyrazit na druhou Moanu!

Bob Chapek (aka Bobek) z ní chtěl mít televizní seriál na Disney+. Aby ne, když je první Moana historicky nejstreamovanějším pořadem na celé platformě (s velkým náskokem). Bob Iger (aka Bob) to ale okamžitě zatrhnul, protože mu bylo jasné, že při uvedení do kin snadno z rodinných rozpočtů vytřese miliardu. Problematickou genezi si rozebereme v boxoffice reportu, ale už teď je podle středečních previews a čtvrtečních odhadů jisté, že se budou lámat rekordy. Moana 2 by mohla jít v pětidenním svátečním slotu přes 200 milionů a my se pravděpodobně dočkáme nejštědřejšího Díkuvzdání všech dob. Kinaři mohou už teď slavit, streameři ale naopak trochu zaspali.

U Netflixu bylo zvykem, že měl na Díkuvzdání připravené velké hity nebo alespoň seriálové binge jistoty. Letos ticho po pěšině, vše se soustředí až na vánoční svátky. Nebo že by si na streamech uvědomili, že se nemusí zas tolik snažit, když je v kinech plno? Tak či onak, můžete zkusit Teda Dansona v sitcomu A Man on the Inside, o agentovi, co se infiltruje do domova důchodců. Pusťte si ho s rodiči, ať - slovy klasika - vědí, do čeho jdou…

Conan jako druhá volba?

Závěrečné téma není o Barbaru Conanovi (to si musíte počkat na víkendové čtení pro předplatitele), ale o Conanu O’Brienovi, ryšavém králi pozdních talkshow. Mám ho rád skoro tak moc jako Craiga Fergusona, což jistě vypovídá o mém vkusu na moderátory podobných relací. Jestli to máte stejně, nemusím vám Conana představovat. Ale pro jistotu… jeho vylomeniny jsou velmi osobité, jeho unikátní segmenty se staly na internetu virálními senzacemi a rozhovory s hosty působí o trochu méně předpřipraveně. Měl bych mluvit v minulém čase, protože Conan už na obrazovkách nějakou dobu nepůsobí, ale… ale povedlo se mu svou image udržet i v navazujícím podcastu a onlinových aktivitách.

Z nějakého důvodu si jeho nakažlivou energii oblíbila i mládež, což nás vede k hlavnímu sdělení aktuálního odstavce. Conan O’Brien bude moderovat nadcházející Oscary! Spekulovalo se dlouho o dvojici Reynolds & Jackman, ale abyste ulovili Deadpoola & Wolverinea, musíte začít shánět moderátory rok předem a nikoliv na poslední chvíli. Komiksová dvojka by určitě zvedla sledovanost a možná k obrazovkám přivábila i mladší diváky. Conan je i navzdory předchozím řádkům zajímavou volbou. Jedenašedesátiletý komik má za sebou několik let v Saturday Night Live a Simpsonových (jako scenárista), dvě vlastní talkshow, moře dokumentů a osobních projektů. Jen málokdo v jeho branži dokázal zůstat relevantní (a vtipný) čtyři dekády v kuse. Oscary by měl zvládnout levou zadní. Otázkou je, zda spasí odliv diváků. Na jeho jméno zřejmě Akademie davy nepřitáhne a zatím to nevypadá ani na divácké hity mezi nominovanými. Pro mě je nicméně Conan už teď zárukou příjemně stráveného večera.

Jednou větou…

Minule jsme řešili, jak Comcast odlifroval kabelovky do samostatné firmy jménem SpinCo, ovšem s čestnou výjimkou reality show brandu Bravo. Zajímá vás proč? Na streamovací platformě Peacock (pod NBCUniversal, tedy pod Comcastem) má Bravo content podíl sledovanosti neuvěřitelných 98 % ze všech pořadů odzdrojovaných ze zmíněných kabelovek. Bravo je tedy zlaté prase, které si bude Comcast střežit ve dne v noci. Všechno ostatní může do výprodeje.

Stačí pár hitů jako Longlegs nebo Anora a investoři se jenom hrnou. Produkční label Neon si zajistil dvousetmilionovou injekci nového kapitálu a herci i tvůrci u jeho bran stojí fronty. Jde jim stejně tak o výdělek jako prestiž. Že se nám ty indie dílny v srdci Hollywoodu v posledních letech rozjely, že? Radost pohledět.

Jinak kinaři v čele s AMC už teď hlásí sváteční rekordy a speciální projekce (např. tzv. sing along verze Wicked i Moany 2). Na některých trzích padají rekordy z roku 2019, což jsou bezesporu skvělé zprávy. Je pravda, že tenhle blockbusterový trojúhelník nám tak trochu vyrobil Bob Iger, když na poslední chvíli ohlášenou premiérou druhé Moany hodil do distribučního kalendáře pozlacené vidle, ale kdo by se na něj zlobil? Vypadá to, že profitovat budou letos všichni.

Jon Watts oznámil, že původně ohlášený sequel k Wolfs s Bradem Pittem a Georgem Clooneym nebude, protože už Applu nevěří. Oznámil to několik týdnů poté, co si všichni insideři veřejně dělali legraci z toho, že Apple neférově pět minut po dvanácté zrušil kinopremiéru Wolfs, ale ujistil média, že film se kravaťákům líbí a rovnou odsouhlasili i přípravu pokračování. Už tehdy (jsme) všichni věděli, že je to prázdné gesto a možná snaha, jak zacpat Wattsovi, Pittovi a Clooneymu pusu nějakým tím šekem. Teď to vypadá, že šek nebyl dost velký. Watts předběhnul ostatní, aby média ujistil, že další rande odpískal on i za cenu toho, že u Applu už si asi neškrtne.

A to je pro dnešek vše, přátelé. Že je toho málo? Předplatitelé dostávají každý týden v neděli nebo v pondělí malý report kinotržeb - proto v newsletteru chybí žebříčky (kdyby se seběhlo něco opravdu velikého, zmíním se o tom jinde). Středa/čtvrtek bývá ideálním dnem pro hlavní newsletter, víkend bude určený pro delší čtení nebo ohlížení do historie Hollywoodu.