„Roh Helma Kladiva zazní ve Žlebu ještě naposled!“ 

Tak si Théoden dodává odvahu před finálním, zdánlivě sebevražedným výpadem, který mu má zajistit nesmrtelnost na konci prohrané bitvy o Hlásku, nebo chcete-li Helmův žleb. Tato pevnost je pojmenovaná po devátém králi Rohanu Helmovi Kladivovi, jehož síla byla tak veliká, že dokázal usmrcovat nepřátele holou pěstí. Nejen o něm bude vyprávět anime Pán prstenů: Válka Rohirů. 

Helmův žleb samozřejmě nebude jedinou povědomou lokací v animovaném filmu, který do českých kin přicválá o týden dřív než do těch amerických, a to už 5. prosince. Na jaké postavy a místa se můžeme těšit? O čem bude vlastně Válka Rohirů vyprávět? Na to vše včetně rohanských dějin zaostříme v tomto tematickém článku. 

Téma: Návrat krále po dvaceti letech

Domov Pánů koní se stane opět domovem mnoha starých známých z produkčního týmu Pána prstenů. Navrací se scenáristka Philippa Boyens, Peter Jackson věc koordinuje z pozice výkonného producenta, Éowyn s hlasem Mirandy Otto poslouží jako vypravěčka celého příběhu. Warner Bros. rovněž zveřejnilo záběry Dominica Monaghana a Billyho Boyda nahrávajících ve studiu nespecifikované repliky (pravděpodobně půjde o hlasy jiných postav než Smíška a Pipina – jeden ze skřetů zní v traileru jako Dominic). Jednoduše spolu přátelé z produkce Pána prstenů chtěli opět něco realizovat. Přestože se jedná o anime, návrhy pro film kreslili opět i Alan Lee a John Howe, kteří byli povoláni, aby se zaměřili hlavně na obydlí v Železném pasu a stavby uvnitř Helmova žlebu. Nemůže chybět ani Alan Taylor a Weta Workshop. 

Jak je z ukázek i obrázků patrné, Válka Rohirů se zcela věrně drží designu Jacksonovy Středozemě. Edoras se zlatou královskou síní Meduseldem nebo právě Žleb jsou vypadají totožně jako ve filmech. Mezi snímky tedy panuje vizuální kontinuita, na což upozorňují i trailery, které na úvod připomenou některé památné scény zejména ze Dvou věží, včetně Aragornova ikonického rozražení dveří, aby divákům bažícím po nostalgii připomněly svět, do něhož se po letech v kině vrátí.

V roli Helma zazní Brian Cox, který hřměl už v Succession a kterého si Philippa vytipovala zejména po návštěvě Shakespearovy hry Titus Andronicus, v níž Cox exceluje. Válku Rohirů režíruje Kendži Kamijama, který má s anime bohaté zkušenosti (seriály Ghost in the Shell a Blade Runner: Black Lotus).

 (následují knižní spoilery, zejména v časti nazvané „Helm Kladivo“)

Proč právě příběh Helma a jeho potomků?

Když scenáristku Philippu Boyens oslovili s tím, zda nemá zájem podílet se na anime filmu inspirovaném Tolkienovou Středozemí, okamžitě jí bylo jasné, po kterém z mnoha příběhů sáhnout, jak uvedla v rozhovoru pro Nerd of the Rings.

Příběh Helma Kladiva, tak jak je uvedený v Dodatcích Návratu krále v sekci Rod Eorlův, je vlastně silný samostatný příběh z říše, která je divácky nesmírně populární – smyčcové téma Rohanu je jedno z nejrozpoznatelnějších ze soundtracku Pána prstenů, příjezd Rohirů jak do Helmova žlebu, tak na Pelennorská pole patří k nejpamátnějším scénám kavalerie ve filmových dějinách, Éowynina poslední slova směrem k Černokněžnému králi se staly určující pro generaci divaček a bitva o Helmův žleb stále platí za vzor, s nímž se porovnávají všechny nové filmové a seriálové bitvy. 

Tragický osud Helma a jeho potomků skýtá mnoho prostoru pro foreshadowing a prequelovskou nostalgii. Je to období, kdy lid Rohanu slovy Théodena „nepřátelé svírali“. Rohirové museli bojovat s Vrchovci, s korzáry z Umbaru, kteří terorizovali gondorské pobřeží až k severu a plavili se dokonce po řece Želíz až do Rohanu, i s Východňany. A na klasickou otázku „kde byl Gondor“ můžeme přesně odpovědět – napadán umbarskými piráty i Haradskými z jihu. Gondor však Rohanu nakonec na pomoc přispěchá, což poslouží jako úhledná symetrie pro rohanskou záchranu Gondoru u Minas Tirith o čtvrt tisíciletí později.

V ukázkách vidíme olifanty, které v bitvách používali muži z Haradu. O těch se sice v Dodatcích v souvislosti s Helmovou válkou nemluví, dá se ale pochopit, že se nový film chce odvolávat na dechberoucí sekvenci bitvy na polích Pelennoru, na nichž se utkala rohanská kavalerie a právě jezdci na těchto olbřímích tlustokožcích.

Zároveň se dostane i na Sarumana, který na celé válce vydělá patrně nejvíc, protože z ní vyjde s novou nemovitostí. Na konci příběhu totiž obdrží od správce Gondoru Berena klíče od Orthanku, kam se vzápětí nastěhuje. 

Helm Kladivo

Helm Kladivo získal přízvisko díky své mimořádné síle, jeho pěst dokázala drtit lebky a zabíjet nepřátele jedním úderem. Helm, „drsný muž a velký silák“, panoval Rohanu coby jeho devátý král osmnáct let, závěr jeho vlády byl však zmítán válkou. Nestrpěl totiž urážku jednoho z lordů a vazalů Rohanu Frecy, jenž stál v čele Vrchovců ze západní části země a který do Helmovy síně přišel žádat o ruku jeho dcery pro svého nejstaršího syna Wulfa. Byl odmrštěn. Vrchovci se totiž v království netěšili dobré pověsti, zazímco sami chovali vůči Rohanu dlouhou zášť.

Eorl Mladý kdysi vyslyšel gondorské volání o pomoc, přijel i se svými muži z dalekého Severu a porazil vojsko Východňanů, které Gondor drancovalo. Za odměnu mu gondorský správce Cirion udělil gondorskou provincii Calenardhon, která se rozprostírala mezi Bílými a Mlžnými horami. Z ní se stal Rohan a z Eorla Mladého první rohanský král, odtud označení Eorlovci, jež použije Théoden. Byli to nicméně právě Vrchovci (v originále Dunlendings), kdo tyto kraje bez dovolení obývali, a Rohanu vyhnání nikdy neodpustili. Právě tuto starou křivdu rozněcuje Saruman, když ve Dvou věžích nabádá Vrchovce k útoku na rohanské vesnice slovy: „Koňáci vám zabrali zemi. Zahnali váš lid do hor, aby se bídně živil na skalách.“ 

Nyní tedy stál Freca, jemuž v žilách kolovala jak krev rohanské šlechty, tak Vrchovců, před králem a žádal ho o dceru. „Nějak jsi narostl, co jsem tě neviděl, ale hádám, že to bude ponejvíc sádlo,“ vysmál se mu král. „Staří králové mohou padnout na kolena,“ pohrozil Freca. „Král nepřipouští rvačky ve svém domě, ale venku jsou muži volnější,“ s těmito slovy vyvedl Helm Frecu z Edorasu až na přilehlá pole a samojedinou ranou pěstí ho skolil. Tak si vysloužil přízvisko Hammerhand (v českém překladu Kladivo se zcela vytrácí tento aspekt, i Peter Jackson jeho sochu ve Dvou věžích zpodobnil třímající válečné kladivo). Frecův syn a jeho příbuzní byli prohlášeni za nepřátele koruny a válka na sebe nenechala dlouho čekat. 

O čtyři roky později napadli Gondor Haradští a korzáři z jihu, Rohan pak Východňané a Vrchovci postřehli příležitost. Zaútočili na Rohan ze západu. Bylo jich mnoho, překročili Želíz a postupovali také od Železného pasu. Zde je možná vysvětlení, proč na propagačních materiálech filmu vidíme olifanty. Zřejmě se jedná o piráty a Haradské z jihu, které omrzelo plenění Gondoru, a tak pluli dál na sever. Jejich překročení moře z jihu a překvapivý útok ze západu doprovázený obřími slony dá vzpomenout Hannibalův manévr během punských válek. 

Frecův syn Wulf obsadí Edoras, kde padne nejstarší Helmův syn Haleth. Přeživší uprchnou a opevní se v Helmově žlebu. K této události odkazuje Aragorn, když ve Dvou věžích prohlásí, že Helmův žleb už v minulosti lid Rohanu zachránil, i Éowyn, když zaníceně připomíná, že se „ženy této země musely naučit zacházet s mečem již dávno“.

Co ovšem čekalo Rohiry v Helmově žlebu, byla nejen vojenská okupace, ale též dlouhá zima trvající pět měsíců na přelomu let 2758 a 2759 Třetího věku. Když se Helmův mladší syn Háma ztratil ve sněhové bouři během pokusu získat potraviny pro hladovějící obránce, „Helm hladověním a zármutkem zdivočel a vychrtl“. A začal pořádat osamocené výpravy za hradby. Nejprv zadul na roh, který se rozezvučel zimní krajinou, aby zasel strach do srdcí oblehatelů, načež, jak píše Tolkien v Dodatcích, „chodil ven, bíle oblečen, jako sněžný obr rázoval do táborů svých nepřátel a pobíjel spousty mužů holýma rukama. Věřilo se, že neponese-li zbraň, žádná zbraň se ho nedotkne.“

Tyto výpravy se mu také stanou osudnými. „Jedné noci slyšeli muži troubit roh, ale Helm se nevracel. Ráno vysvitlo slunce, poprvé po dlouhých dnech, a oni spatřili bílou postavu nehybně stojící na Valu, samotnou, protože nikdo z Vrchovců se neodvážil přiblížit. Byl to Helm, mrtvý jako kámen, jeho kolena se však neohnula. A přece lidé říkají, že čas od času se ve Žlebu dál rozléhal roh a Helmův přízrak procházel mezi nepřáteli a zabíjel muže strachem.“

Po smrti krále i obou jeho synů připadne rodové právo na trůn synovi Helmovy sestry Hildy jménem Fréaláf. Ten na jaře sestoupí z Šeré Brázdy, Wulfa překvapí a zabije, a opět dobude Edoras pro Rohan. Též Gondor vyšle pomoc, Vrchovci jsou vyhnáni i z okupovaného území na severu a ze Železného pasu. O tuto uvolněnou pevnost pak požádá Saruman Bílý, který správně předvídal, že se v bývalé věži postavené muži z Númenoru nachází palantír, a gondorský správce Beren mu ji rád udělí, jelikož si spolu s Rohanem slibuje, že na severu země získává mocného a spolehlivého spojence. 

S Fréaláfem tak začíná pobočná linie králů a před Edorasem roste druhá řada královských mohyl pokrytých květinou symbelmynë. Vztah mezi strýcem a synovcem je v rohanských dějinách vůbec důležitý. Byl to právě Théodenův synovec Éomer, který se stal králem Rohanu po Válce o Prsten, a započal tak linii třetí.

Helmova dcera 

Jak jste si asi všimli, o Helmově dceři už v příběhu není po odmrštění nabídky k sňatku zmínka. Dokonce se v rodokmenu králů nedočkala ani jména. A přesto si ji Válka Rohirů zvolila za protagonistku. Tvůrci se tak rozhodli nejspíše proto, že Helm je jako protagonista příliš vznětlivý a svárlivý a konec konců se závěru války ani nedožije. Ve skutečnosti mi to připadá jako legitimnější postup, než vzít postavu známou a kompletně proměnit její chování, motivaci a charakteristiku (ano, Prsteny moci, narážím na vás).

Navzdory obecnému přesvědčení, Tolkienovým příběhům nechybějí silné hrdinky. Ostatně napsal některé z nejpozoruhodnějších ženských podstav ve fantasy literatuře – nelze nezmínit Lúthien, Galadriel, Éowyn, Erendis či Haleth (neplést s Halethem), které mají rozvinutou motivaci, ambice i prokreslený vnitřní život. Jenže Tolkien stavěl ženy na piedestal a domníval se, že sám nedovede ženské postavy dobře psát. Absence hrdinek tedy vyplývá spíše z jeho studu než z misogynie. 

Tvůrci v čele s Philippou Boyens ale měli jistě pocit, že dosavadní filmové adaptace ženy upozadily. Nejdříve museli Helmovu dceru pojmenovat a usnesli se na jméně Hèra. Vedl je k tomu jednak Tolkienův zvyk pojmenovávat příbuzné podobně – zde máme Helma, Hámu a Haletha (mimochodem jsou po nich pojmenovaní otec a syn ve Dvou věžích, Háma sloužil Théodenovi a byl zabit vrrky, jeho synovi se před bitvou snaží předat trochu víry Aragorn slovy: „Halethe, synu Hámův, vždycky je naděje“), jednak severský původ této podoby jména. První asociace se jménem Hèra je pochopitelně řecká bohyně a manželka Dia. „Hera“ nicméně ve staré angličtině znamená „poslušná“ nebo „majestátní“. V řečtině pak „hrdinka“. 

Její role ve filmu tedy nespočívá jen v tom být pasivní ruka, o kterou se žádá, ale jde o statečnou štítonošku, který má k odmítnutému Wulfovi osobní vztah. V traileru totiž vidíme, jak spolu dvojice kříží dřevěné meče jako děti i ty železné v dospělosti. Philippa Boyens se nechala slyšet, že rozhodně nechtěli stvořit jen další princeznu válečnici a kopii Éowyn, tak uvidíme, zda v tomto předsevzetí uspějí. 

Anime?

Nemohu si tak docela zvyknout na spojení Tolkienovy estetiky s anime. Philippa sice ve výše odkazovaném interview zmínila, že japonské kresby byly jednou z prvních věcí, které si Tolkien za svou první mzdu pořídil, a že v jeho vlastních ilustracích vidí japonský vliv, ale já zůstávám skeptický.

Je zajímavé, že Philippa prohlásila, že jakmile jí sdělili, že půjde o anime, okamžitě se rozhodla pro tento příběh Rohanu. V mnoha směrech bych řekl, že by se asijské výtvarné pojetí hodilo lépe pro téměř jakoukoliv jinou kulturu Středozemě než k zobrazení té rohanské, která je spolu s Hobitínem nejvíce inspirovaná britskou krajinou a historií. Rohan byl Tolkienovi pro jeho odraz staroanglické kultury před normanským záborem zvlášť blízký. Zlatá síň Meduseld upomíná na severské a staroanglické legendy, jako je Beowulf, zelené nížiny pak na anglický venkov. Jazyk Rohirů je též nápadně podobný anglosaštině pastvinami barvy anglické trávy. Jazyk Rohirů je též podobný anglosaštině. Tento vliv se povedl nádherně vyjádřit Jacksonovi ve scéně Éowynina žalozpěvu za Théodenova jediného padlého syna Théodreda v rozšířené verzi Dvou věží.

I z toho důvodu bych si přál animovaný film více na způsob ilustrací Alana Lee, který z mého pohledu atmosféru Tolkienova unaveného Třetího věku vystihuje nejlépe. I animovaný Pán prstenů Ralpha Bakshiho, jakkoliv vypravěčsky nedotažený, přišel s výtvarným provedením, které se opíralo o silnou expresivitu i abstraktnost, a Tolkienův svět vystihovalo v něčem věrněji, než to podle mě zvládne anime. 

Jisté záběry z traileru, například Pozorovatel ve vodě stahující olifanta pod hladinu, působí spíše jako něco z produkce Studia Ghibli. Představuji si něco vážnějšího, pošmournějšího, vybledlého, zašlého, melancholického, a převládá u mě tak k výtvarnému pojetí rezervovanost.

Ukázka láká na velké bitevní výjevy, hořící Edoras, další střet Rohirů s olifanty a na krále Helma, kterého stihl podobně tragický osud jako Théodena a Denethora, a ke své ztrátě se postavil způsobem, který by šlo označit za kombinaci vládnou. A samozřejmě také na první protagonistku filmu ze Středozemě. 

Zda Pánové koní opanují i kina uvidíme už začátkem prosince, kdy má Válka Rohirů premiéru. Opatrnost je namístě, ale zároveň po dvou dekádách od Pána prstenů a jedné, které nás dělí od Hobita, se dá jen obtížně netěšit na další předvánoční čas strávený ve Středozemi. Helmův roh se už téměř rozléhá Jízdmarkou i kinosálem.