Minulý týden jsme tu měli takřka extatické první ohlasy ze zahraničí, jenom abychom teď sami mohli víceméně potvrdit, co předesílali američtí novináři. Tedy že novinka Konkláve režiséra Edwarda Bergera s Ralphem Fiennesem a hromadou dalších známých herců ve vedlejších rolích je skutečně strhující thrillerovou jízdou v pozadí volby nového papeže. Koneckonců, posuďte sami:

Jak to vidí Mr. Hlad:

V Na západní frontě klid dokázal Edward Berger, že umí točit velkolepé filmové podívané, ale co se příběhu, postav a emocí týče, trošku to tehdy drhlo. Konkláve je film, který se prakticky celý odehrává ve Vatikánu, jehož všechny dveře jsou zamčené, okna zabedněná a nikdo z představitelů katolické církve netuší, co se děje venku. Volí se totiž nový papež a na to kardinálové potřebují klid. Logicky tu tedy není moc prostoru pro onu velkolepost, ovšem Berger tu paradoxně díky tomu ukazuje, že je možná lepší režisér, než se zprvu zdálo. 

Konkláve je víceméně dialogovka, ovšem díky skvělým hercům, výtečné práci s hudbou a střihem a konec konců i vizuálně atraktivnímu prostředí, z něhož na člověka dolehne velikost instituce i úkolu, který musí Ralph Fiennes řešit, z toho nakonec vyleze strhující podívaná. Berger se tu pokouší jít spíš ve stopách Dvanácti rozhněvaných mužů než ukecaných thrillerů Aarona Sorkina. Může se spolehnout na zajímavé postavy, z nichž každá má tajemství a dělení na hodné a zlé tu úplně nefunguje, a i když tu neběhá vrah v kutaně, ani není pod kaplí schovaná atomovka, velmi rychle zjistíte, že jste hodně napjatí a že ty dvě hodiny utekly nečekaně rychle.

Jak to vidí krauset:

Poslední dobou koluje filmovým twitterem definice takzvaného „locked in“. Filmoví nadšenci se předhánějí v tom, kdo vymyslí filmografii nebo scénu, která ho přikovala, uzamkla v momentu. Konkláve je takovým filmem v doslovném i přeneseném významu. Jednak od něj nelze odtrhnout oči, zcela vás pohltí svou intenzivní zvukovou stopou i vizuálním uchopením, jednak postavy doslova zamkne v uzavřeném prostoru Sixtinské kaple a luxusně strohých kardinálských pokojů. 

Plátnu (i plénu) vévodí Ralph Fiennes coby Thomas Lawrence, jenž má v rámci konkláve na starosti řízení volby. Sám sice popírá ambici stát se Svatým otcem, ale má jasné, výchovné názory na to, jaký typ osobnosti si titul pontifex maximus žádá. Jeho funkce obnáší i detektivní činnost, když nedokáže nechat bez povšimnutí jisté zvěsti, které se týkají minulosti některých favoritů. Naprosto uhrančivě natočený církevní procedurál, který dá pocítit materiální aspekt víry. 

Jak to vidí do_Od:

Soundtrack jak k pokračování Rozhněvaného muže, zápletka jak z dob nejlepších devadesátkových thrillerů a střih po celou dobu jak u posledních patnácti minut každého Nolanova filmu. Edward Berger nabírá tímto svižně laděným snímkem z Vatikánu, ve kterém muži víry předstírají, že jim jde o cokoli jiného než o vlastní moc, zatímco ženy tiše odvádí všechnu práci, těžkou formu. A je to strašně zábavná i podnětná podívaná.

Už od prvních (převážně hudebně) našlapaných vteřin je jasné, že tohle nebude žádná pomalá konverzačka, ale regulérní filmový sprint, u něhož dostane zabrat jak mozek, tak oči. Berger totiž zkonstruoval nádhěrně odsýpající, neustále překvapující a v neposlední řadě taky vizuálně úchvatnou (byť v minimalistickém měřítku) de facto politickou partii, ve které je spousta neznámých čekajících na odhalení i hromada současných témat, o něž se ta dvouhodinová stopáž může vždycky opřít, aby režisér doručil nějakou pointu. A že jich je. Ke konci to sice už mírně zavání překombinovaností, naštěstí to taky v tu chvíli opravdu skončí, takže se v tom člověk nestihne moc vrtat. Po většinu času je však Konkláve skutečně mistrovsky odladěným thrillerem s parádními herci (Isabella Rossellini!) a ještě lepší hudební stránkou, k němuž se milerád budu čas od času vracet.

Jak to vidí Spooner:

Precizní filmařská práce, v níž jsem si ale k Edwardu Bergerovi znovu nenašel úplně cestu. Evropskému režisérovi se nedá upřít skvěle zvládnuté řemeslo. Tvůrce dokáže pracovat s výtečným a i v malých rolích trefně nacastovaným obsazením, jemuž samozřejmě vládne bezchybný Ralph Fiennes, umí vykouzlit správně chladnou atmosféru, hezký vizuál a pracovat se střihem či soundtrackem natolik výrazně, aby se v některých momentech napětí šponovalo na maximum. Některé dialogové přestřelky a vyhrocené momenty dokáží diváka zavrtat do sedačky a v jednotlivostech zkrátka Konkláve funguje parádně.

Jenže stejně jako v případě nadhodnoceného snímku Na západní frontě klid, ani zde jsem s jeho režijním přístupem nenašel společnou řeč a celé je to na můj vkus až příliš odměřené a místy i poněkud vykalkulované. Ano, chladná atmosféra zde vzhledem k zápletce a prostředí je záměrem, i přesto bych ale očekával, že se mi zdejší postavy a zápletka zavrtají pod kůži daleko víc. A to se bohužel nestalo. Tempo je až příliš pomalé, snímku chybí větší tvůrčí energie a Berger si během církevního boje o moc rozeseje kupu motivů a témat, v žádném z nich ovšem nejde dostatečně do hloubky a závěrečné odhalení už je tu vlastně tak trochu navíc. Pořád se ale jedná o zručně natočený a poutavý komorní thriller, Dva papežové mě ovšem svými dialogy a tvůrčím přístupem strhli podstatně více. A ne, vážně nejsem méně spokojený jen kvůli tomu, že je zde jedna z postav označena za Jidáše.

Recenzi čekejte již brzy.