Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

Legendary se vykoupilo od Číňanů

Minule jsem psal (takhle rád začínám spoustu odstavců, ale tady to má smysl!) o Warnerech a jejich letošní smůle, při níž se o spoustu peněz museli rozdělit s Legendary Entertainment. A vida, teď majitelé Legendary za ty samé peníze kupují zpět podíl od čínské Wanda Group. Ta měla od roku 2016 většinový balík akcií, který pořídila za 3.5 miliardy dolarů. I proto občas někteří v souvislosti s Legendary psali o čínské produkci, jakkoliv je ta historie trochu komplexnější. 

Bylo to v době, kdy se Čína ještě hrnula do Hollywoodu a Hollywood se hrnul do Číny. Během Covidu vzájemné sympatie ochladly a tamní trh si uvědomil, že západní továrnu na sny vlastně tak moc nepotřebuje. Zhruba v roce 2022 hollywoodští účetní definitivně pochopili, že s penězi z Číny už nelze při rozvahách nových blockbusterů počítat - když už se zadaří, jde vlastně o drobné (vyšší desítky milionů dolarů už odtamtud nevymámí v podstatě nikdo, když odečtete podíly, zdanění apod.). Není divu, že ve stejné době investiční fond Apollo za 760 milionů dolarů část čínského balíku odkoupil, ovšem Legendary bylo stále ve vleku většinového akcionáře. Teď je vše jinak.

Legendary v uplynulých několika letech na filmových a seriálových projektech vydělali dost peněz, aby mohli s čínskými vlastníky do otevřeného dialogu. Po šesti měsících vyjednávání se tak Wanda stahuje z Hollywoodu a Legendary jsou, za neupřesněnou částku, opět svým vlastním pánem. Jsou to velká škatulata, ale také další důkaz o tom, že se Čína se vším všudy stahuje z amerických pozic. 

Co teď? Legendary je na pomyslném vrcholu sil, v nedaleké budoucnosti má potenciální hitovku Minecraft, pro Sony/Columbii chystá adaptaci Street Fightera a počítá i s pokračování Detective Pikachu, Godzilly, nebo dohlíží na chystaný film Toma Cruise (první z first look dealu s Warnery), který bude režírovat Innaritu. Zároveň se spekuluje, že by mohl být celý label na prodej za mimořádně zajímavou cenu. Jako kupci se nabízejí hned dva kohouti - Warneři, s nimiž Legendary dlouhodobě spolupracuje, nebo právě investiční fond Apollo, který měl nedávno zájem i o Paramount. A nabízel spolu se Sony astronomických 26 miliard dolarů, takže by určitě našel nějakých šest, sedm miliard za Legendary. 

Nechme se překvapit, jak se bude vše vyvíjet. V textu o pětatřiceti letech Sony v Hollywoodu jsem naznačoval, že bychom se letos mohli dočkat několika velkých akvizicí. Tahle je zralá na utržení.

Poplach u Amazonu

Jen Salke z Prime Video už asi nechce být vláčena insidery za štědré first-look dealy, které Amazon v uplynulých letech nabídnul hned několika scenáristům/showrunnerům. Konkrétně se všude skloňuje Phobe Waller-Bridge, která za těch pět let, kdy brala dvacet milionů ročně, vlastně nic moc nevyprodukovala. Celé je to logicky mnohem složitější, ale Prime se takhle spálil i s Russoovými u ambiciózní Citadely, takže jakkoliv u všech najdeme některé průšviháře nebo lenochy (ano, mluvím i o tobě JJ Abramsi!), tohle je vyloženě vděčný terč.

Phoebe Waller-Bridge je na ráně i proto, že na Netflixu měl teď premiéru animovaný Tomb Raider, zatímco toho hraného, ať už filmového či seriálového se Phoebe snaží doladit už zmíněných pět let. Dokonce i seriálové Mr. & Mrs. Smith musela po neshodách s Donaldem Gloverem opustit, takže to skutečně za těch pět let byla velká kulatá nula. 

Jen Salke by teď chtěla Waller-Bridge uvázat na další období, ale zaklíná se tím, že nové dohody už budou performance-based, tj. kdo nic nedodá, nic nevyinkasuje. Jak tyhle first-look dealy fungují? Mrkneme se na to v pátečním nebo víkendovém speciálu pro předplatitele.

Bible Hallmarku se opět otevírá!

Už zase nastal ten čas. Halloweenské dekorace vyklídí prostor těm vánočním, adventní čokoládičky ostatně už bojují v regálech o prostor s peanut butter čímkoliv, takže je na čase věnovat pár řádků vánočním filmům z produkce Hallmarku. Velcí producenti nad nimi rádi ohrnují nos, ale ve skutečnosti by chtěli být tak efektivní a mít na dosah ruky tak věrnou diváckou základnu.

Snad jen Netflix se o svátcích pokouší o něco velmi, velmi podobného. Jeho showrunneři dost možná mají k dispozici k tzv. Hallmark bibli, tj. produkční manuál, podle kterého se u Hallmarku točí filmy. Se stálými štáby a hvězdami, v Kanadě uprostřed léta, kde se všichni snaží nepotit v pletených svetrech a zimních bundách, s falešnými perníčky a vánočními koulemi, ale zaručeně opravdovou romantikou, v níž pohlední třicátníci objevují kouzlo adventu i třetích nebo čtvrtých zaručeně celoživotních lásek.

Stephen Follows, britský producent a odvážný pisálek, opět rozjel svou databázi a snažil se spočítat, kolik toho Hallmark za poslední čtvrt století vyprodukoval a proč je to všechno tak navzájem podobné. Musím mu poděkovat za jeho mravenční práci, protože kdo by chtěl na těch devět stovek filmů koukat, že?

Ano, Hallmark skutečně v poslední dekádě produkuje zhruba 65-70 filmů ročně, tj. víc než jeden týdně. Nejvíc se jich natočí v létě v Kanadě a tempo se dá srovnat s produkcí epizod telenovel (jeden film za jeden týden). I proto se sdílí štáby a těch pár hvězd před kamerou se různě prostřídá navzájem, protože všechny tráví prázdniny na jednom místě. 40-45 % natočených filmů má premiéru v listopadu a v prosinci, což dává smysl, protože půlka z nich se odehrává o Vánocích. Devadesát procent produkcí Hallmarku jsou romantické či rodinné filmy - tenhle poměr se nebezpečně zvednul za posledních patnáct let, dřív to bylo cca šedesát procent. 

Vždy jde o hřejivé příběhy, v nichž je vzájemná náklonnost vyjádřena maximálně polibkem a o bohu se mluví skoro tak často jako o rolničkách, krocanovi a nutnosti odklidit sníh z příjezdové cesty. 

Hallmarkovská bible popisuje zápletky skutečně do nejmenších detailů, včetně celkové stopáže (86 minut a 30 sekund) a devítiaktové struktury, kde nesmí chybět rozepře a usmíření na poslední chvíli. V hallmarkovských filmech nebývají montáže ani slow-motion záběry. Nenajdete v nich karaoke nebo scény z bowlingu. Některá pravidla dávají smysl, jiná jsou až tajemně konkrétní. Až polovina každoroční produkce je o tom, že se hrdina či hrdinka vrací z velkého města do rodné vísky či městečka, potkává první lásky, napravuje vztahy s příbuznými, objevuje kouzlo dospívání atd. 

Cílovkou jsou ženy ve věku 25-54 let. Průměrné hodnocení filmů z produkce Hallmarku na IMDb je 6.3/10. A drží se na téhle hodnotě neuvěřitelných 14 let. Zástupci značky jednoduše krčí rameny a reagují: “Nechceme spravovat to, co není rozbité.” Aktuálně Hallmark chystá na letošní vánoční sezónu 30 titulů. Čtvrtina z nich je produkována interně, s rozpočtem cca 2 miliony dolarů, zbytek je natočen podle zmíněné bible na zakázku externími dodavateli - tyto produkce jsou často znatelně levnější (500 tisíc až jeden milion dolarů).

Fascinující? Zeptejte se své maminky nebo babičky, zda by si do budoucna chtěly přečíst víc o produkci podobných snímků!

Esmeralda od Disneyho?

A ještě tedy dovětek ve stylu “ode zdi ke zdi”. Streamovací platformy aktuálně zkouší lovit ve vodách nepoznaných, ale především se snaží šetřit. Disney+, proslulý předraženými seriály s blockbusterovým kukučem, kdy se za epizody ze světů Star Wars či Marvelu neváhá utratit 25 milionů dolarů za kus, nyní přichází s globální premiérou španělské telenovely Return to Las Sabinas, v níž se dvě sestry vrací do rodného města (viz Hallmark), aby se tu postaraly o chřadnoucího otce. Celkem 70 epizod seriálu, rozprostřených do dvou měsíců každodenních premiér!

Na první pohled jde o úlitbu jihoamerickému publiku a takovou disneyovskou obdobu Ulice, ačkoliv se producenti zaříkávají, že měli víc času a peněz si s projektem opravdu pohrát. Prý ucítíme přidanou hodnotu. Já jsem po upoutávce ucítil jen prokletá devadesátá, kdy u nás doma běžela Manuela a Esmeralda. Divokého anděla do téhle skupinky nedávám úmyslně, protože to byla alespoň trochu legrace a Natalia Oreiro byla sexy. Rozhodnutí Disneyho servírovat tuhle produkci bok po boku Andoru, Agathy a libůstek od FX globálnímu publiku, je poměrně zarážející. Zřejmě jde o první znak netflixace všech platforem a nejkratší a nejlevnější cestu do pekla pro všechny, kdo od streamovacích platforem ještě pořád očekávají Peak TV.

Jednou větou…

Producenti kinohitu Terrifier 3 prozradili marketingový rozpočet filmu. Nejen že stál třetí Terrifier jen 2,5 milionu dolarů, na marketingu se utratilo jen 500 tisíc dolarů! Stačilo poslat pár klaunů do ulic a vytěžit sílu bublin na sociálních sítích. Děsivé, především tedy pro markeťáky z velkých studií.

Aktuálně vyšlo najevo, že si Warneři chtěli Christophera Nolana udobřit sedmiciferným šekem za ušlý zisk Tenetu, který během Covidu přeci jenom neoslovil tolik diváků, kolik slavný tvůrce doufal. David Zaslav si tímhle všimným chtěl pravděpodobně zajistit, aby se Nolan po Oppenheimerovi vrátil zpátky do jeho stáje. Christopher Nolan poděkoval, vyinkasoval šek, na který má podle všeho (a zejména podle sebe) morální právo, a… zůstal u Universalu.

Apple částečně přiznává porážku ve streamovacích válkách a nově bude k dispozici i pod křídly Amazonu, kde si ho můžete předplatit v rámci Prime, stejně jako jiné konkurenční platformy. Firma to oznamuje jako vítězství a snahu oslovit širší publikum. Tak určitě.

Šéf Comcastu vzkázal haterům, že ho nikterak nezneklidňují hromadné odhlášky předplatitelů kabelovky (tzv. cord-cutting), protože aby tito zákazníci mohli využívat streamovací platformy, zůstávají u Comcastu, protože od něj zároveň mají internet. Kabelovku mají často v základní konfiguraci jako bonus k dražší sazbě za internet, takže prý Comcast o nic nepřichází. Je to trochu vratké prohlášení, ale Comcast si ho jako největší americký poskytovatel internetového připojení (celosvětově čtvrtý) vlastně může dovolit.