Naprostá pecka. Vůbec jsem o tom nic nevěděl a dostal jsem absolutně insane jízdu. Ten film je smutný, vtipný, sexy, podmanivý, hypnotický, nechutný, krvavý, zábavný, otravný, prostě úplně všechno. A to, jak se režisérka rozhodla až do absurnda natahovat finále, ve mě vyvolávaly pocity zmaru a nechutenství víc, než to co se vlastně zobrazovalo.

Je pravda, že jsem se nechal trošičku nalákat ohlasy a popisem distributora, aneb když vidím, že to v Cannes vyhraje nejlepší scénář, tak si říkám, jo, konečně žádný prostoduchý výplach a z kina budu odcházet spokojen. No, jenže to se nestalo, očekávání asi byly jinde, než film je. První půlhodina/hodina je doopravdy super, to si člověk ujíždí na různých záběrech a vznikající zápletce, jenže potom to celé jaksi jde do nikam. Je super, že se ten bizár a absurdno dotlačí do úplného maxima a člověk v sobě nemá jedinou otázku "co kdyby", teda krom té "co kdyby postavy nebyly absolutně stupidní". Aneb jak by řekl hlad, je to pěkný, ale k hovnu. 5/10 a vlastně i z druhého úsměvu jsem odcházel spokojenější. 

Jeden z filmů roku, nehorázná (ve všech významech toho slova) pecka, frontální audiovizuální útok, který je nutné vidět v kině. A netvrdil bych, že je to zase tak prázdné, líbí se mi třeba interpretace, že jde o metaforu drogové závislosti. 8,5/10

Zamilovaný profesor pro lepší lidi. 5/10

povedená audiovizuální stránka....bohužel narozdíl od filmů Cronenenberga tohle nemá žádnou hloubku....a ta absurdní komedie na závěr jak od Tromy to celý pos...lala do kytek....

Death Becomes Her na steroidech, totiž substanci*:D*. Jednou za čas se někomu podaří natočit film, který naprosto přirozeně střídá (častokrát zcela protichůdné) žánry, dokáže provokovat jak myšlenkou, tak provedením, nabídne stylový audiovizuál a celé to doprovodí famózními hereckými výkony všech zúčastněných. Jako v tomto případě.   Stručně a jasně - nadšené festivalové ohlasy nekecaly, je to žánrová pecka (pro fanoušky pokleslého braku) a filmová lahůdka (pro cinefily) současně. Kdo by tušil, že ji bude mít na svědomí zrovna Fargeat, jejíž předchozí počin Revenge jsem napůl prozíval a napůl protrpěl. Tady jsem od filmu nemohl nadšením odtrhnout zrak. Co by za podobný výsledek dal kdokoliv z Cronenbergů (tatík, synátor i dcerunka), kteří se pravidelně pokoušejí o něco podobného.   Premisa o hledání ztraceného mládí, touze po dokonalosti a ztracené sebedůvěře v kulisách zábavního průmyslu, ve kterém panuje extrémní konkurenční prostředí a tlak na výkon, což vede k poněkud svéráznému řešení ze strany hlavní postavy a z něho vyplývajícím (zprvu nepříjemným, posléze nechutným a nakonec přímo destruktivním) důsledkům, samozřejmě není nijak objevná, natož originální (viz zmíněný Zemeckis). Podstatné ovšem je, jakým způsobem se tvůrcům podaří povědomou historku divákovi prodat a v tomhle ohledu je od první minuty filmu (respektive od [spoiler]časosběru hvězdy na chodníku slávy[/spoiler]) znát, že stran filmařského řemesla se tady hraje úplně jiná liga.   Fargeat míchá psychologické drama se sci-fi thrillerem, sci-fi thriller s body hororem a body horor se [spoiler]splatterem[/spoiler] s takovou lehkostí, že téměř není poznat, kde přesně končí jedno a začíná druhé. Scény opulentní krásy (level body fetišismu dosahuje absolutního vrcholu) se střídají s výjevy naprostého hnusu (eRkový rating je vytěžen na maximum - [spoiler]zrod i dekompozice monstra[/spoiler] je vskutku chuťovka, ale i taková obyčejná příprava večeře v podání Fargeat je nefalšovaný food horor*:D*), umně zakomponovaná satira a sociální kritika (kariérismus, sexuální objektifikace, ageismus, atd.) se prolíná s absurdními/groteskními momenty (parodie na [spoiler]Kubricka/Strausse[/spoiler] je top) a humorné vsuvky (při [spoiler]odpálkování otravného souseda[/spoiler] jsem se zasmál jako už dlouho ne*:D*) doplňují tragické okamžiky (v podstatě [spoiler]celý klimax[/spoiler]).   A pak je zde formální stránka věci. Moore a Qualley předvádějí naprostý herecký koncert (pokud v choulostivých scénách nejde o body double záskoky, tak kromě poklony před jejich výkonem i velký respekt za odvahu*:+*), přičemž Quaid jim při tom zdárně sekunduje. Práce se střihem, zvukem a zejména kamerou (zcizující záběry na maximální detaily, hraní si s prostorem a umístěním kamery, rozklepaná ruční kamera za zády, záběry z kamer připevněných na tělo, atd.) je jedna velká parádička, tepající OST dodává filmu na mnoha místech až hypnotickou atmosféru a volba praktických efektů, namísto sázky na obligátní cgi, se vzhledem k tomu, jaké [spoiler]makabrózní divadlo[/spoiler] se ve finále odehraje, více než vyplatila.   Jediná podstatnější výtka směřuje k až příliš ambiciózní stopáži a s tím souvisejícímu propadu tempa ve druhé polovině filmu (některé dějové epizody šlo bez problémů vyřešit střihovou montáží). Jinak ovšem panuje velká spokojenost. Takhle sebevědomá (a navíc sympaticky nekompromisní) autorská vize tady už dlouho nebyla. Potlesk vestoje*:+*. 

Sympaticka blbinka s natahovanym koncem. 7/10. Stare baby fnukajici o tom, jak je svet zly, protoze po 50 uz nemuzou natrasat prdel je NONO :)