Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Žiju! A tenhle středeční newsletter vychází v pátek, což možná mnohé z vás překvapuje. Člověk míní, život mění. V uplynulých dnech jsem konečně dostal do ruky knihu Legendy akčního filmu, která oficiálně vychází příští čtvrtek. Poslal jsem tucet stran do knihy jiné, Devadesátky ve filmu - ta vyjde za měsíc a půl. Plus mínus. Přestěhoval jsem se o necelý kilometr, proklínal Ikeu i XXXLutz a musel mezi montováním a šoupáním nábytku stihnout dalších sto věcí. Není to chlubení, jen neobratná omluva za zpoždění. V novém bytě s novým internetem a poličkou restů vyluxovanou až na dno, bude konečně čas na nějaké to psaní pro radost.  

Pro předplatitele i odběratele to znamená od října definitivní nástup nejrůznějších novot. Středeční/čtvrteční newsletter zůstane takovým tím novinkovým pelmelem, bude k němu tradiční páteční nebo víkendové čtení (nepřijdete o něj ani tento týden!), ale definitivně z toho hlavního newsletteru pro všechny odstřihneme např. kinotržby a budeme se jim věnovat v kratším vydání v pondělí ráno. Bude to spíš krátká glosa s žebříčkem, zaměřená na nějaký ten velký moment daného víkendu a jeho zákulisí. Tržební reporty píše spousta lidí, někteří z nich velmi dobře, ale lepit žebříčky na konec newsletteru v půlce týdne je v čím dál tím rychlejším novinkovém cyklu přece jenom zpátečnické. Takže to zkusíme takhle, čímž se nám počet příspěvků zvýší na tři plus ten podcast jednou měsíčně, k jehož restartu se už kvapem schyluje. Brzy si napíšu o pár dotazů k těm již patřičně uleželým, aby to mělo při obnovené premiéře své grády.

Další plány (alias sliby) si zatím nechám v šuplíku. Ono je těch nápadů hodně, ale důležitá je také konzistence. A tu vám po mírně “lenošných” prázdninách rád slíbím, protože je skutečně stále o čem psát. Dnešní newsletter toho budiž důkazem. Díky za vaši přízeň a pevně doufám, že s některými z vás se uvidím na listopadovém promítání Komanda v kině Aero, které poslouží i jako křest zmíněných Legend akčního filmu. Arnold už bohužel z Prahy utekl, ale na stříbrném plátně bude jako živý!

Poslední samuraj John Landgraf

Jméno Johna Landgrafa možná znáte, pokud se pohybujete v zákulisí nebo čtete newslettery, z posměšných reakcí na jeho věštění konce Peak TV. Zhruba deset let rok co rok přibývalo seriálových projektů a Landgraf věštil, že už to je letos opravdu maximum a bude to prudce klesat. Loni měl konečně pravdu a došlo k onomu smrsknutí, tak náhle, že to všechny zaskočilo. 

John Landgraf je ale mnohem víc než bojácný prorok. Sám ví, že ta bublina se nemohla nafukovat donekonečna, protože pod hlavičkou jeho FX si projekty přepečlivě vybírá. A má sakra šťastnou ruku, protože z jeho dílny vzešly věci jako The Bear, What Do We Do In The Shadows, The Old Man s Jeffem Bridgesem, nebo letošní hit Shogun. FX Network byla dlouhou dobu dobře střeženým tajemstvím, protože na streamovacích platformách distribuuje své seriály pod křídly Hulu, potažmo Disney+. Historie Landgrafových homerunů je ale neuvěřitelná - The Shield, American Horror Story, Sons of Anarchy, Justified, The Americans, Atlanta, Fargo, Archer…

 V kuloárech se už pěkných pár let šeptalo, že FX Network je novým HBO, tedy domovem výrazných tvůrců a seriálů, o nichž se hodně mluví. Čerstvý triumf na cenách Emmy to jenom potvrzuje. The Bear tu bral sošky hráběmi už podruhé, jakkoliv je trochu (ne)šťastně zařazený mezi komediální sitcomy - svou roli hraje, že má na seriálové drama nestandardních třicet minut stopáže, ale u Shoguna si do poslední chvíle nikdo nebyl jistý.

Ambiciózní a drahá minisérie (nyní tedy s chystanou druhou sezónou už regulérní seriál) s množstvím dialogů v japonštině, by byla pro celou řadu studií a streamerů příliš riskantním soustem. Foxové (pamatujete na ně?) oznámili adaptaci slavné knížky z roku 1975 v roce 2013 a FX Network měla Shoguna začít natáčet během několika měsíců. Následovala však dekáda falešných startů, neustáleho handrkování o formu a obsah, jinými slovy nekonečného hledání způsobu, jak prodat komplexní látku nejen americkému, ale globálnímu divákovi.

Povedlo se to? Shogun je s 18 proměněnými nominacemi z celkových 25 nejoceňovanější debutovou seriálovou sezónou. První cizojazyčnou (Squid Game si sáhnul jen na nominaci). To je spousta historických milníků pro seriál, který spustil všude po světě samurajskou horečku a snahu zjistit o umění meče první poslední. 

Není bez zajímavosti, že FX Network v roce 2012, jen pár měsíců před oficiálním oznámením, přebrala projekt od váhajícího HBO. To jednoduše nechtělo točit dalšího Posledního samuraje, a tak se trnité cesty k seriálové adaptaci raději vzdalo. Po pěti letech vývoje a rozvažování, rámovaných i velkou proměnou příběhů s tzv. bílými mesiáši v hlavních rolích, FX Network konečně objednala deset epizod do výroby v roce 2018. Pak přišel Covid, který celou monstrakci opozdil o dalších pár let, nakonec i vyčerpávající desetiměsíční natáčení. A výsledkem bylo něco magického. 

Na což se pokusí navázat druhá sezóna. Ne že bych jí nevěřil, ale stejně jako u Squid Game by bylo bláhové očekávat, že tvůrci vstoupí dvakrát do stejné řeky. Vždyť ani George Miller s Furiosou nezopakoval onu výjimečnost Zběsilé cesty, která se rodila za velkých bolestí, odkladů a nepřízně osudu i hollywoodských sudiček. Neříkám, že výjimečnost musí nutně vyvěrat z útrap, ale bylo by nemilé, aby FX Network pod tlakem ředila své síly. Vždyť i ta třetí sezóna The Bear je vlastně obětí svého vlastního úspěchu. Méně je někdy více, ostatně tak to Landgraf myslel, kdykoliv věštil rychlý konec Peak TV. 

Development Hell v číslech

Tak to bychom měli trochu toho optimismu a teď zpátky na barikády! Producent David Beaubaire si v rámci rešerší zanalyzoval na pět stovek projektů, co šly, jdou nebo půjdou do produkce v letech 2022 až 2026. Vyplývají z něj velmi zajímavé trendy, které sice cloumají Hollywoodem už pěkných pár let, ale o to víc se o nich musí mluvit. 

Nejdřív nějaká ta čísla. Až 27 % schválených (tzv. greenlighted) projektů vychází z již existující IP (komiksy, knihy, videohry, ale také remaky a rebooty dřívějších hitů). Celých 18 % projektů vychází ze smluvních závazků, ať už šlo o vyhrané aukce, exkluzivní dohody o spolupráci s áčkovými herci, nebo nějakou předem domluvenou koprodukci. Tahle druhá skupina projektů, skoro pětina všech zkoumaných, je definitivním důkazem o tom, jak se filmová produkce změnila.

Ještě před deseti, dvaceti lety, si studia přímo na svých pozemcích vydržovala vlastní armádu producentů. Ti dostali kancelář, velkorysé roční honoráře pro sebe a své týmy a štědré smlouvy na každý nápad, který dovedli na stříbrné plátno. Jistě, s každým projektem se muselo na kobereček, všechno se řešilo, měnilo a přizpůsobovalo kompromisům. Klidně i několik let nebo dekád. To byl ten slavný development hell. Pro mnohé hollywoodské subjekty je to dnes pohádka z jiného světa.

Když se vrátím k těm osmnácti procentům, tak to jsou dnes projekty, kdy za vámi přijde slavný herec, resp. jedná s vámi jménem své produkční společnosti. Jednoduše nabídne pitch scénáře, který se mu dostal do ruky, přislíbí účast, řekne si o peníze pro sebe i na projekt samotný. Pokud si ho vydržujete za nějakou nesmyslnou roční částku, jste první, komu svůj geniální nápad nabízí. Nelíbí? Ok, půjde o dům dál, však on už se někdo najde. Líbí? Za dva roky dodáme projekt na klíč, hlavně se nám do toho moc nepleťte a pošlete šek o velikosti, která odpovídá naší aktuální star-power a propočtům účetních. 

Druhá varianta jsou Tarantino nebo Nolan, o něž se studia a streameři poperou bez ohledu na absurditu nastavených podmínek. Jenže u těch dvou je jasné, že se s tím developmentem nějak poperou. Bohužel u jiných výtečníků, a Černého Petra si několikrát po sobě vytáhnul Apple, je zjevné, že jakmile chybí producentský dohled, zkušený dramaturg a bolestivé piplání scénáře, dostáváme vyloženě amatérské pokusy, v nichž slavní a ostřílení herci prázdně deklamují a snaží se dát tvar neexistujícímu ději. Smáli jsme se za tohle Netflixu, teď je na řadě Apple, ale trendy v balíčkování projektů a dodávání celovečeráků na klíč prorůstají i výrobou tradičních studií. A všechny bohužel vykazují stejně neblahé symptomy.

Dalších patnáct procent v Beaubairově analýze představují akvizice. Může jít o případ, kdy studio zakoupí do distribuce už hotový snímek (většinou zahraniční), ale také o koprodukce nebo akvizice na klíč, kdy se spřátelený subjekt postará o všechnu dřinu - shánění peněz, herců, scénář, natáčení, postprodukci - a studio se pod společný projekt jen podepíše. To je např. u Warnerů případ Duny nebo letošní Godzilly. Za tuhle lenost se však platí, většina zlaťáků z úspěchu zmíněných filmů jde do kapsy Legendary Entertainment, opravdovému producentovi těchto snímků.

Pouhých deset procent titulů vzniká postaru, tedy na půdě samotných studií a plně v režii jejich exekutivců. Myslete na to, až budete příště zas kroutit hlavou nad tím, co v těch kopcích nad Los Angeles schválili. 

Netflix sčítá hity

Po pár měsících tu opět máme soubor, co zaplní všechny datovky. Netflix rozeslal moře čísel, z nich vyplývá, že jeho uživatelé stihli za poslední kvartál odkoukat skoro 100 miliard hodin. V původních celovečerácích vládly tituly jako Damsel, Lift, Society of Snow nebo Under Paris (už jen pár set tisíc diváků od nejsledovanějšího cizojazyčného titulu všech dob). Pokud jste kroutili hlavou nad rom-com pro starší a pokročilé, netflixovskou verzí Ticket To Paradise, tak vězte, že Mother of the Bride sledovaností předčil očekávání, takže očekávejte další projekty v podobném duchu.

Mnohem zajímavější jsou samozřejmě čísla katalogovek, protože Netflix udělá většinu svých čísel na projektech, které nejsou jeho vlastní. Můžete tvrdit, že v posledních týdnech a měsících nebylo na co koukat a Netflix sám za sebe nic světoborného nevyprodukoval, ale odkoukaná čísla jsou vyšší než v předchozím sledovaném úseku a katalogovky i kvůli rozdavačným zákazníkům (čti WarnerBros Media) vyloženě kvetou. 

Největší hity? CoCoMelon, Peppa Pig, Young Sheldon, Suits, The Walking Dead… překvapivě dobře si vede i Dexter nebo Sex and the City. V katalogových filmech, zcela nešokujícně, vedou Super Mario Bros., Minions a The Boss Baby. V mnoha domácnostech tyhle hity běží v nekonečné smyčce. Hodinu za hodinou, den za dnech, týden za týdnem. To se to pak zaokrouhluje!

Vlny na rozhlasových vlnách

Krátce ještě jedna zásadní věc, která se Hollywoodu hodně týká. Vlny Jirky Mádla byly vyslány do oscarového boje a Český rozhlas k tomu natočil moc hezkou epizodu pořadu Akcent se Sašou Michailidisem, Václavem Marhoulem a Janem Macolou. Mohl bych to tu opsat, ale radši si to poslechněte, protože je to Master Class o cestě českého filmu oscarovou mašinérií. Co všechno je potřeba udělat, proti čemu stojíte, kolik času tím strávíte a jak vás to semele. Zvlášť Václav Marhoul je velmi věcný a otevřený, byť i trochu rezignovaný. Právě jeho poznámky bez obalu vám však umožní nakouknout pod tuhle pokličku až na dno hrnce. Neuvěřitelně nabitých a osvětových pětadvacet minut. 

Jednou větou… 

Lionsgate je prvním malým velkým studiem, které kývlo na oficiální vytěžení svých filmů tréninkovým modulem umělé inteligence. Působí to jako mávání bílou vlajkou, ale je třeba si uvědomit, že např. i všechna velká nakladatelství šla tímto směrem. Raději vyslyšet žádost o svolení, motivovanou nějakým tím finančním obnosem, než se nechat zadarmo obejít stejným subjektem, nebo jeho čínskou konkurencí. 

Disney+ nabízí mimořádně lákavé tři měsíce za pouhých 69 Kč. Je to nabídka, která do jisté míry stínuje americké promo za dva dolary měsíčně, ale je nutné dodat, že pak vám naskočí plná cena, která tou dobou bude o nemalý fous vyšší. O zdražení Myšákových služeb už jsme psali. Společnost to bude maskovat zavedením tematických virtuálních stanic, takže místo abyste si např. marvelovky pouštěli sami podle chuti, naladíte si jejich kanál, kde poběží v programovém schématu, v jakési nekonečné smyčce, do níž můžete naskočit, kdykoliv se vám zlíbí. Je to celé jen průhledný marketing s nulovou přidanou hodnotou, ale za vyšší cenu. No neberte to. Jako vážně, neberte to! 

Miluju, když někdo udělá práci za mě a ještě si dá záležet. Adam Bartas píše na svém newsletteru Deadline o všem možném, ale když se nedávno okrajově dotknul filmových plakátů, snažil jsem se ho inspirovat k delšímu textu na toto téma. A netrvalo dlouho, aby jeho zkušené oko sesumírovalo, co se v tomhle milovaném odvětví aktuálně děje. Smutný to pohled pro fanoušky, kterým na stěně filmové plakáty opravdu visí, ačkoliv většina z nich asi bude deset, dvacet, nebo padesát let stará. Copak visí doma vám? Pochlubte se a za týden zas na viděnou.