Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Nejsem fanoušek vynechávání kvůli dovoleným. Možná právě proto tradiční newsletter zatím vždy vyšel, ale tentokrát jsem po uzávěrce knihy a několika časopisů (a uprostřed uzávěrky další knihy a dalších časopisů), těsně po náročném stěhování a momentálně tyto řádky píšu z prázdninového vyhnanství ostrova Elba, kde si v konfrontaci s italskými číšníky občas připadám jako Napoleon v posledním tažení.

Přesto nevynecháváme, jenom jedeme na půl plynu. Původně jsem to chtěl celé zabalit do Disneyho, ale pak jsem si uvědomil, že v placené sekci už jsme zkazky o rozbitém Myšákovi měli. Kompletní rozbor fungování Disneylandů je na delší lokte (musel bych připojit myš a načíst spousty věcí), takže mírně odkládám (zatím si dejte opáčko tohoto) a chytám se úplně čerstvé zprávy. Takových moc není, protože američtí Demokraté mají sjezd, kde asistuje snad půlka Hollywoodu. A všechny zajímavé zprávy jsou na vedlejší koleji. S výjimkou jedné zásadní, která se však továrny na sny zatraceně týká.

Rotten Tomatoes 

Když už byla řeč o placených příspěvcích, zhruba před rokem jsem zveřejnil poměrně zevrubnou historii a analýzu fungování Rotten Tomatoes, populárního agregátoru filmových recenzí. Kde se vzal, jak funguje a proč je Hollywoodu trnem v oku, když zároveň všichni jedním dechem tvrdí, že na ty recenzenty přece nikdo nedá a svatá síla marketingu je nedotknutelná.

Zmíněný text je zároveň zprávou o umenšování role profesionálních filmových kritiků. A ten trend jednoznačně pokračuje, jak ostatně naznačují právě novinky u Rotten Tomatoes. Server, který loni oslavil čtvrt století existence, přichází s novými odznáčky. Zatím jste mohli zavadit především o Fresh, což byla plaketa skvěle hodnoceného filmu, které titul dosáhnul, když ho profesionální kritici dostatečně vychválili. Vedle jejich hodnocení je tu ale i hodnocení čtenářské. To bylo vždy vnímáno jako druhořadé, ale v posledních letech se množily příklady filmů, kdy bylo přímo v opozici s tím od profesionálů (Super Mario Bros. - 59 % kritika, 95 % diváci, Uncharted - 40 % kritika, 90 % diváci, Venom - 30 % kritika, 80 % diváci…).

Náprava této třídní nespravedlnosti přichází v podobě popcornových odznáčků. Certifikovaný Hot popcorn získá film s diváckým hodnocením 90 % a výš, takže jde v podstatě o obdobu kritického Fresh rajčete. Do propočtu se však počítají jen hodnocení od lidí, kteří si prokazatelně koupili vstupenku skrz sesterský web Fandango. Jen Hot pak budou filmy, u nichž 60 % hodnotících šlo na 3,5 hvězdičky z 5. Filmy pod touto hranici jsou vnímány jako zvětralé (stale).

Jde o jasné posílení vox populi, ostatně i ČSFd relativně nedávno zrušila sekci profesionálních recenzí a udělala recenzenty ze všech, protože každý hlas má stejnou váhu a je stejně důležitý. Nechci znít kysele, ale všichni asi vidíme, kam taková cesta - jistě dlážděná dobrými úmysly - jednoznačně vede. Vedení Rottenů navíc zpřísnilo nároky na počet recenzí, které spínají propočet procent, a tedy i odznáčků. Festivalovky a malé filmy musí mít alespoň deset recenzí, velké hity s odhadem tržeb 120 milionů a víc se kalkulují až při 40 ohlasech. Zní to férově, ale oddaluje to zveřejnění onoho čísla, podle kterého se řada lidí orientuje. V dnešní úspěchané době zkrátka chtějí mít názor na film smrsknutý do jedné cifry, do jednoho rajčete, nebo palce, chcete-li. A když se objeví později, roste studiím skupina lidí, co nebudou chtít čekat a prostě to risknou.

Můžete si říct, že vás se to netýká, vy máte přehled a hodně zdrojů. Nebo se orientujete tak dobře, že si nenecháte nic vnutit od nikoho a uděláte si vlastní názor - i za cenu toho, že se občas spálíte. V celkovém objemu diváků jste ale v menšině. Ostatní jsou zvyklí někam nakouknout, tak jako kontrolují hodnocení restaurací na Google nebo jinde, než v turistické destinaci zaplují do podezřele vypadající špeluňky, která ale podle Christiana F. z Pisy nabízí ty nejlepší domácí dorty od paní Daniely, co v roce 2018 vyhrála Zlatou vařečku za celou Ligurii.

Ale kde jsem to, co jsem to. Ach, ano - Rotten Tomatoes. Server, který v roce 1998 začínal jako agregátor recenzí na filmy Jackieho Chana (!) je dnes zlatým standardem podobných webů, co shromažďují ohlasy na cokoliv. Ať chcete, nebo ne, obrovské množství diváků je zvyklé na něj nahlédnout. Málokdo s ním umí opravdu pracovat, nebo rozklíčovat, že 90 % Fresh hodnocení může klidně znamenat stovku mírně nadprůměrných (právě ty 3,5 z 5, nebo 7/10) recenzí, ale průměrný návštěvník multiplexu nechce číst, počítat nebo bádat. Chce jít do kina a pokud nemá kamaráda, co už na filmu byl, a přesvědčí ho během třiceti sekund, má alespoň tohle magické číslo a pár citací, jež projede během několika okamžiků. 

Teď jen bude mít trochu problém rozeznat, jestli film chválí nebo hatí Leonard Maltin nebo Franta Pepa Omáčka z Horní Dolní. Rovnost, dámy a pánové. Takhle vypadá rovnost! Rotteny retroaktivně horké popcorny přidělily dvěma stovkám filmů X let dozadu, takže je vše dokonáno a zrovnoprávněno. Přes slzy štěstí se mi horko těžko budou psát další řádky. Naštěstí už nás dnes čeká jen Jednou větou a pár žebříčků. Pak si přečtu, že z magazínu TIME vyhodili Stephanii Zacharek a nahradili ji chatbotem, který na projekce nechodí, ale jen agreguje již agregované recenze prostých lidí. Profit.

Ano, dal jsem si k večeři báječný elbský dezert, k němuž se serviruje sklenka vína. Jen taková maličká. Toliko na mou obranu, že se tváří v tvář recenzentské apokalypse trochu víc trhám ze řetězu. Tak příště zase hezky střízlivě.

Jednou větou…

Paramount úspěšně odepsal 500 milionů dolarů tím, že se zbavil televizní větve Paramount TV/Studios (její pracovníci buď končí na dlažbě nebo ve zbývajících CBS Studios). Mezitím prý chce pětačtyřicetidenní lhůty hájení, během nichž může dozorčí radě někdo nabídnout lepší deal než Skydance, využít Edgar Bronfman - dědic Seagramu a tedy další z povoláním synů (vedl Universal Studios v době, kdy ho vlastnil jeho otec). Bronfman nabízí Paramountu 4,3 miliardy dolarů - část za National Amusements Shari Redstone, část na vypořádání nejrůznějších oplétaček a část jako splátku bezprostředních dluhů. Jistě se tím budu zabývat v dalším newsletteru, pokud Bronfmana někdo bude brát vážně.

Monstrvydavatelství Condé Nast podepsalo smlouvu s OpenAI, podle níž za stálý příjem dovolí trénink A.I. na svých datech. Víno v mých žilách naštěstí stále pracuje, takže už se jen přiblble usmívám. Kdo nepodepsal, ten propouští. Kdo podepsal, ten bude propouštět za chvíli. Čtenáři nic nepoznají, dokud jim nezačnou cukat koutky při čtení zaručeně organických informací.

Námi to končí (It Ends With Us) bude mít asi dost prorocký název. Film je hit, knižní předloha má sequel, ale momentální rozepře mezi Blake Lively a režisérem/hercem Justinem Baldonim vše poměrně dost komplikují. Fandové stáli na straně blonďaté hvězdy, ale Baldoni si najal krizovou PR firmu a najednou začaly létat na sociálních sítích solidní “třísky”. Potíž je v tom, že - a tady možná opravuji, co jsem minule spletl - nejde výhradně o projekt Lively, ale přesně naopak o srdcovku Baldoniho, který práva koupil, projekt vypiplal, a právě proto si v něm zahrál a taky ho zrežíroval. Zvěsti o tom, že v něm Blake nadělala i s pomocí Ryana Reynoldse trochu paseku a z promo tour režiséra tak trochu vyšachovala, staví celou situaci do jiného světla. Zároveň naznačují, že cesta k dalším adaptacím se stejným obsazením by mohla být minimálně trnitá.