Longlegs provází pověst jednoho z nejzajímavějších filmů roku. Temná detektivka, ve které se pátrá po psychopatovi, jenž likviduje celé rodiny a možná mu v tom pomáhá i cosi nadpřirozeného, uspěla u zahraničních kritiků i diváků a teď konečně míří i do českých kin. Jak se nám chválená děsivá podívaná s Nicolasem Cagem v jeho další extravagantní roli líbila? 

Jak to vidí do_od:
Ani nové Mlčení jehňátek, ani nových Sedm. Oz Perkins natočil totiž něco zcela vlastního, a minimálně pro mě něco, co tu dlouho chybělo. FBI agentka, která je unikátní tím, že má lehce jasnovidecké schopnosti, sériový vrah, který je pro změnu speciální tím, že vraždy nepáchá on sám, a mezi nimi případ, který se táhne desítky let. Kamera tady mnohdy dokáže během jediného švenku říct více než pět stránek hororových dialogů, atmosféra všudypřítomného zla je pro změnu tak hustá, že byste na ni potřebovali motorovku, a úplně samostatnou kategorii tady tvoří herecký výkon Nicolase Cage, jenž si na své roli zase jednou totálně smlsnul, aniž byste přitom poznali, že to je on.

Trochu jsem se před projekcí bál, aby to nebyla přílišná honipéřina, která nenabídne koherentní děj, a jejíž forma bude rozlítaná do všech možných směrů a stylů. Ale už po prvních pár minutách bylo jasné, že Longlegs je naopak promyšlený do posledního satanistického detailu. Scénář se sice drží obvyklé struktury, zato je ale krásně vybroušený jenom na to nejzásadnější, hlavním postavám se tu dostává akorát tak prostoru a finále je přesně tak zdrcující, jak si příběh zaslouží. V tomhle film sice nepřekvapil, ale cesta k němu byla správně mrazivá, napínavá i šokující, a já jsem tak s výsledkem nadmíru spokojen. Vlastně bych se nebál to zařadit k tomu nejlepšímu, co jsem letos viděl. 

Jak to vidí Rimsy:
Zámořský hype je přece jen trochu nadsazený, Longlegs se totiž primárně skládá ze spousty dobrých prvků, které ale dohromady už tak oslnivé nejsou. Osgood Perkins sází hlavně na atmosféru, která je skutečně parádní, a práce s hudbou, ruchy či kamerovými kompozicemi je evidentně velmi promyšlená. Díky tomu se daří budovat napětí i ve scénách, které jinak vyšumí poněkud do prázdna, a těch je zde bohužel docela hodně.

Jen těžko se zbavuje dojmu, že spousta náznaků existuje pouze samoúčelně, k podpoře hutnosti dané scény, celku však mnoho nepřináší. S tím souvisí i nepříliš uspokojivý příběh, který se sice tváří detektivně, v jádru však zůstává nadpřirozeným hororem, jemuž je třeba jít velmi naproti; a smířit se tak třeba s tím, že něco je vysvětleno doslovně a polopaticky, k zodpovězení jiných otázek nám však jsou důležité části skládačky zamlčeny. V podobně neurčitých prvních dojmech se to těžko popisuje, klíčovou informací je však to, že jde o formálně velmi působivý kousek, nad kterým jde hodně brblat – v dobrém i zlém.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Na Longlegs jsem se těšil, ovšem přiznám se, že opatrně. Šílené herecké kreace Nica Cage mě nebaví, předchozí režisérova tvorba nebyla bůhvíjak výjimečná a horor je žánr, u něhož se „nejlepší žánrovka roku“ vyhlašuje až příliš často. Trailery mě ale přesvědčily, že by na téhle okultní detektivce něco být mohlo a navíc mám slabost pro Maiku Monroe. A ta nakonec nezklamala, stejně jako Oz Perkins za kamerou, protože ty spokojené reakce tentokrát nekecaly. 

Longlegs je hodně napínavá a mnohdy až nepříjemná podívaná, která si jen výjimečně pomáhá lekačkami nebo šokujícími scénami. Spíš spoléhá na mrazivou atmosféru, skvělou práci s kamerou a zvuky vyvolávající pocit, že něco děsivého přijde hned v dalším záběru… jen aby nepřišlo. Perkins umí divákovi našponovat nervy a jeho odosobněná a chladná režie s minimem výrazných barev pomáhá dotvářet nepříjemnou atmosféru. Zamrzí snad jen to, že v závěru Perkins nedotahuje některé motivy, aby nechal prostor pro diváckou interpretaci, jenže to působí spíš jako kdyby sám moc nevěděl, jakým způsobem by film chtěl uzavřít. Celkově jde však o hodně zajímavou, dospělou a velmi působivou podívanou. 

Recenzi čekejte velmi brzy