I see what you did there. 

Ale ta věta není ani trochu o tom, co se točilo za minulého režimu, ale jak je život v onom režimu zobrazován v dnešní kinematografii. A tady strašně chybí sofistikovanost: rád bych viděl drama o politických procesech kupříkladu z pohledu žalobců a s vhledem do té ohavné mašinerie moci (Zóna zájmu ukázala, že ani nepotřebujeme kladné postavy a katarzi), nebo politickou satiru ve stylu Ztratili jsme Stalina (Jakešův projev by k tomu byl jako stvořený), nebo romcom o dvojici, která se potkala ve frontě na banány.

Prostě cokoliv, co by nějak narušilo ty zavedené tropy a to, jakým způsobem je tu život v komunistickém/státně socialistickém režimu zobrazován. Vidíme stále tytéž situace/obrazy/emoce/dilemata. A umění by mělo stereotypy naopak nějak narušovat. Navíc jsem Vlny chválil za to, že Tomáš získá idealistickou práci z neidealistických důvodů a že jsou zde motivace postav prokresleny lépe než ve většině snímků s obdobným tématem. 

Neumíš si představit dobovou žánrovku, která by se nezabývala politikou? Třeba romantickou komedii zasazenou v 60. letech, která by nekončila emigrací a rozdělením milenců? Mně připadá, že tu historickou epochu a žitou zkušenost strašně redukujeme, když si téměř výhradně vybíráme politická témata na úkor každodennosti. A co hůř, tvůrci je točí vždy velmi podobně, s akcentem na podobné emoci a obrazy, takže je nakonec oslabují (Havel, Bratři). Ale samozřejmě se najdou výjimky, které - ač zpracovávají částečně politické téma - dělají to nově a neobroušenou optikou, například Arvéd. 

I Ústav pro studium totalitních režimů používá "období komunismu" a "období státního socialismu" jako zaměnitelné pojmy. Stále mi termín "komunistický" připadá všeobecně srozumitelnější, protože "socialismus" ještě potřebuje nějaký přívlastek - vzhledem k tomu, že se dnes vyskytuje například politický směr označující se jako "demokratický socialismus". Navíc recenze není historická studie, kde by se nejprv představila metodologie a terminologie.