Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Deadpool a Wolverine vs. MCU

Říct po týdnu od premiéry něco chytrého k nové marvelovce je skoro nadlidský úkol. Nejlepší eRkový start s masivními 211 miliony v severoamerických tržbách, historicky první eRko v přímé produkci Disneyho (tj. mimo labely typu Touchstone) a masivní marketingová kampaň. Na tu se zaměříme, protože všechno ostatní už jste asi slyšeli. 

A tím myslím skutečně všechno, protože Disney/Marvel se snaží do kin nalákat i váhající marvelovské fandy, které v posledních pěti letech poztrácel. V trailerové kampani se s překvapeními relativně šetřilo, dočkali jsme se prozrazení jen jednoho klíčového camea (nejrůznější varianty Deadpoola nepočítám). Krátce po premiéře se však stavidla utrhnula a pokud jste film ještě nestihli vidět, tak se v podstatě nelze pohybovat mezi hollywoodskými novinkami a nezachytit všechna (čtyři?) hvězdná camea, protože palcové titulky vám rovnou bez obalu prozradí, který herec se vrací, proč z toho má radost, jak se jeho postava dočkala vykoupení, nebo jaké má vztahy s Kevinem Feigem či Ryanem Reynoldsem.

Uniknout spoilerům je v tomto případě stejně nemožné jako nezachytit, že padl na olympiádě nějaký světový rekord, nebo že jsme získali cenný kov. I když se odpojíte, řekne vám to obsluha v restauraci, vykřikne to výrostek v tramvaji, nebo to uvidíte na cizím displeji člověka, co šel náhodou kolem.

První zpráva podobného typu se mimochodem objevila už 24 hodin po páteční premiéře, takže jste měli sotva jeden pracovní den, abyste si na film zašli a vyhnuli se podobným situacím. Podle mého by doba hájení měla být minimálně týden, ale uznávám, že je léto a tady byli všichni mimořádně natěšení. Alespoň tři dny, možná? Diskutujme. Je mimochodem zajímavé, že youtubeři v náhledových obrázcích jsou mnohem zásadovější než mainstreamová média ve svých titulcích.

Ale pojďme už k marketingu a suchým číslům. Deadpool a Wolverine stál podle oficiálních údajů 200 milionů dolarů, přičemž dvě ústřední hvězdy si odnesly každá po 20 milionech. Obě čísla vám mohou připadat příliš skromná, zvlášť ve světle těch, o kterých si budeme povídat za pár odstavců, ale musíte si uvědomit, že Reynolds určitě vydělá ještě něco bokem (jakkoliv je to u Disneyho prakticky neslýchané) a vyměnil tentokrát pohádkový plat za větší kreativní kontrolu. 

Jackman zas zpátky vyloženě chtěl. Dokonce se musel dohodnout s Kevinem Feigem, který byl proti. Pookřál až ve chvíli, kdy ho Reynolds s Jackmanem ujistili, že tenhle Wolverine není Logan. Aby to pochopili i diváci, má na sobě ten ikonický žlutý kostým. A pro ty v zadních řadách je určená hned úvodní scéna, kterou posvětil i James Mangold, režisér Logana z roku 2017. I tak ovšem pár dní před premiérou vrazil tvůrcům adamantiové žebro do zad, když prohlásil, že multivesmíry jsou smrtí filmového vyprávění a kinematografie jako takové. 

Je těžké se nad tím nepousmát, nebo to nevzít jako oficiální součást marketingové kampaně, protože ti slovutní režiséři, snažící se napadat Marvel před premiérou jeho nebo svých filmů, to už je kolorit mediálních koleček natolik předvídatelný, že byste si podle něj mohli řídit hodinky. 

Marketingový ředitel Disneyho, Asad Ayaz, se rozpovídal o tom, jaké podmínky Myšák při vymýšlení a natáčení třetího Deadpoola měl. Shazování Disneyho jako značky je ok, trefování se do Feigeho a stávající situace v MCU je v pořádku. Brutální násilí je fér, sex a drogy nikoliv, takže při zmínce o kokainu Reynolds couvá a na podobnou sexy koláž jako ve dvojce rovnou zapomeňte. 

Není však pravda, že by Disney najal Shawna Levyho ve snaze celý koncept trochu zmírnit. Původně Reynolds oslovil režiséra dvojky, Davida Leitche, ale ten už kývnul na svého srdcového Kaskadéra, a nechtěl se nechat přemluvit. Feige a spol. dobře věděli, že je čeká roadmovie plná sprostých hlášek a krvavých akčních scén, takže Asad Ayaz začal vyjednávat s novými partnery, aby byl marketing třetího filmu přísně zacílen jinam než ostatní disneyovky. Běžné dětské a rodinné destinace se musely důsledně obcházet, ale všechno bylo naplánované na dlouhé měsíce dopředu.

Tedy skoro všechno, protože např. název měl být původně podvratný “Deadpool and Friend”, dokonce se natisklo několik tisíc papundeklových stojánků, než se konečně někdo ozval, že to vůbec nedává smysl a do titulku musí rovnou i Wolverine. Reynolds do marketingových plánů házel vidle i jinudy, když např. v rozhovorech prohlásil, že film pustil své devítileté dceři. JIstě tu existuje faktor zakázaného ovoce, zvlášť když je teď Deadpool součástí přísně PG-13 vesmíru MCU.

Na třetího Deadpoola se ale nehrnou jen děcka, co potají proklouznou do sálu. Částečně se podařilo zasáhnout X-Men nostalgiky a také věčné optimisty, co doufali, že marketing nelže a Deadpool jako marvelovský spasitel dá MCU nikoliv ránu z milosti, ale pár tisíc voltů do ochablého těla, aby znovu začalo tancovat. 

Feige a spol. ovšem vědí, že třetí Deadpool nikdy nebyl ani o jednom. Jde o možnost zamést foxovské zbytky pod koberec, zkrotit kánon (aneb onu jedinou správnou dějovou linii napříč multiverzem) a dělat si ze všeho trochu legraci tak akorát vážně, aby to nemělo na zbytek MCU žádný, ale opravdu vůbec žádný vliv. Aniž bych spoileroval, půjčil si Reynolds spoustu trumfů ze zásadního, ale publikem víceméně opomíjeného seriálového Lokiho. Upevnil pozici dohledové časoprostorové agentury TVA, ale zároveň naznačil, že její existence má zůstat běžným obyvatelům vesmíru (a tedy i divákům) skryta, aby mohli denodenně zažívat svá malá či velká dobrodružství, bez depresivního pocitu, že jsou všechny jejich kroky předem nalajnované někým jiným.

V kinech na Deadpoolovi se tedy vydělávaly peníze a oprašovala se image Marvelu coby hitmakera. Kreativní kříšení přišlo na souběžně probíhajícím Comic Conu (SDCC), kam se Marvel slavnostně vrátil, aby tu vytáhnul své největší “zbraně”.

Skočím do toho rovnou po hlavě, protože i tohle už jste asi četli jinde. Nových Avengers se dočkáme již velmi brzy, budou je opět režirovat bratři Russoové a jejich podtitul nebude Kang Dynasty, ale Doomsday! Ano, odsouzený Jonathan Majors už se nechal slyšet, že ho to celé moc mrzí a je kdykoliv připraven se vrátit, ale Marvel už jde dávno jinudy. Místo odvážného pohledu do nejisté budoucnosti vsadí na staré osvědčené hity. 

Dr. Doom bude novým velkým záporákem. Pro Marvel je to výhoda, protože tím podpoří chystanou Fantastickou čtyřku, jejíž filmové adaptace byly doposud snad prokleté, ale zároveň konečně uvede na scénu jednoho z ikonických záporáků, jenž stál za celou řadou velkých komiksových eventů. Jenže to má háček. Pod jeho maskou se na SDCC neobjevil nikdo jiný než Robert Downey Jr. 

Fanouškům spadla brada a pak hned začali spekulovat, jak je to možné. A insideři mezitím tvrdí, že Marvel se chytá do pasti Star Wars, kde jsou všechny příběhové linie spojené se Skywalkerovic rodinkou a tady budeme mít to samé se Starkem. Nabízejí se i paralely s Batmanem, který se v různých odstínech objevuje ve většíně DC produktů, často uspěchaně a nemotorně. Na otázku, zda to má Downey Jr. zapotřebí, si můžeme odpovědět hned. Batmanovské “buď umřeš jako hrdina, nebo se z tebe časem stane záporák” staví Robert na hlavu, protože dost možná stihne být největším hrdinou i nepřítelem MCU. A to celé za šek přesahující sto milionů dolarů (Russoové prý každý dostali po čtyřiceti milionech). 

To je mimochodem také odpověď na to, zda se Marvel z krize rozhodne vypochodovat skromnějšími filmy s novými tvářemi a uzavřenými, navzájem jen ledabyle propojenými sólovkami, NEBO se bude křečovitě držet své vlastní úspěšné minulosti, ať to stojí, co to stojí.

Jestli se Downey Jr. objeví v potitulkové scéně Fantastické čtyřky, mohou na ni přijít do kina čerstvě sedmnáctiletí diváci (pro Marvel “ideální” cílovka, alespoň podle jejich tabulek), kteří v době premiéry prvního Iron Mana ještě nebyli na světě. To jen jako připomínka, že žádný strom neroste do nebe, jakkoliv nám tradiční výhled do další pětiletky naznačuje, že Marvel bude chtít být nadále věčný a neomylný.

Mohl bych ten boj s větrnými mlýny rozvést ještě na pár odstavců, ale něco si musím schovat do tradiční MarvelZone. Vždyť ani na tu olympiádu dnes nedojde. Jenom prozradím, že sledovanost Paříže je vysoká, na českém Maxu vše překvapivě funguje k mé plné divácké spokojenosti a rozhořčení z “antického” otvíráku her je ta nejlepší antireklama, kterou si mohl olympijský výbor přát. A vrátím se k tomu Marvelu, který by si z olympiády mohl vzít příklad.

Lidé skutečně chtějí primárně tu soutěživost a vzájemné poměřování sil. Připadá jim to autentické, jakkoliv je to předem připravené divadýlko. Avengers nemají být ničím jiným než olympiádou jednou za čtyři roky. V mezičase mají staré tváře trénovat v sequelech, nové v originech, a bum, kdo se podle divácké spokojenosti nominuje na olympiádu (čti Avengers, X-Men apod.), ten může svým výkonem reprezentovat a místo medailí získávat oblibu i diváků (čti miliardy dolarů v kinech). Vážně to není tak složité a prvních deset let tenhle banální systém dokonale fungoval. 

I v tom třetím Deadpoolovi se oba protagonisté minimálně třikrát “naoko” poperou, přičemž Reynolds bourá čtvrtou stěnu a vzkazuje divákům, že kvůli tomuhle přece přišli do kina. V komiksech byla podobná “nedorozumění” mezi dvěma skupinami superhrdinů na denním (dobře, týdenním) pořádku. Budovat vedle toho mytologii? Zajisté ano, ale “this is not cinema” a nemá cenu předstírat opak. Angažováním oscarových herců namísto nových tváří, snahou točit se osudově kolem staré gardy a neochotou se posunout kupředu, jen vyniká scenáristická bezradnost. MCU chtělo být po roce 2019 komerční jistotou i kriticky uznávaným artiklem. Opakovaně se však ukázalo, že jedním zadkem na obou židlích sedět nelze. Tak snad si Kevin Feige vybere jen jednu, než bude definitivně pozdě.

Jednou větou…

Dnes monotématicky, bez zvýrazněných pasáží. Ano, definitivně odesíláme knihu do tiskárny. A taky jsem kvůli vám nakoukal všech 70+ epizod Skibidi Toilet, abych mohl prohlásit, že Michael Bay má pravdu. V tomhle nekonečném souboji hlav v záchodových mísách a těl s televizemi, kamerami a jinými věcmi na krku, je jednoznačný přesah a především gradace, která potěší nejednoho fandu bojové techniky. Chci to vidět. Skibidi, skibidi…