Dnes v podvečer Netflix oznámí kvartální výsledky. S newsletterem bohužel nemůžeme dál otálet, ale všeobecně se očekává, že firma opět dostojí odhadům Wall Streetu. Ačkoliv poprvé nebude zveřejňovat výhledy a obecně se očekává trochu menší transparentnost, analytici odhadují, že Netflix i nadále prudce poroste. Meziročně cena akcií vyskočila o 41 %, teď zprávy čtyř nezávislých agentur, ale třeba i analytičky Bank of America, upravují dlouhodobý výhledy ceny akcií směrem nahoru, za hranici 750 dolarů, což by bylo historické maximum, pouhé dva roky poté, co se v nejžhavější fázi streamovacích válek po dvou mínusových kvartálech cena propadla až někam k 200 dolarům.

 

 

Kdo tehdy kupoval a vydržel, ten si může gratulovat. Momentálně jsme cca sto dolarů pod tou odhadovanou částkou, ale Netflixu není důvod nevěřit, i když právě reportovaný kvartál asi nepředvede dalších devět milionů nových uživatelů, náskok oproti konkurenci je obrovský a unikátní je i tempo, kterým si Netflix připisuje další duše a udržuje ty stávající. 

Už jsme o tom mluvili několikrát, ono kouzelné slovíčko je “churn”, tedy ono tlučení předplatitelského másla, kdy vám z jedné strany přicházejí noví a z druhé staří odchází jinam. Tady Netflix deklasuje všechny ostatní, protože lidé u něj zůstávají dlouhodobě a podle statistik tráví denně na službě dvakrát víc času než jinde.

 

Důvodů je hned několik. Netflix má zdaleka nejvíc nového obsahu denně, týdně i měsíčně. Zahrnuje vás novinkami, i kdyby to mělo být deset “nových” titulů z katalogu dánského filmového archivu z let 1940 až 1960. Máte pocit, že na vás pořád někde čekají stovky nenakoukaných snímků a seriálů. Netflix vám taky cpe do chřtánu videohry, ať už ty jednoduché mobilní, nebo plnohodnotné od slavných vývojářů. Co na tom, že jste si žádnou nenainstalovali, je potřeba vám připomínat, že můžete.

Netflix má něco pro maminku, tatínka, babičku i ratolesti. Na rozdíl od Disneyho totiž eNko uspělo v kobercovém náletu. Disney+ je klíčová služba, když máte doma malé děti. Jakmile odrostou, důvody, proč si Disney+ nepředplácet jen nárazově, rychle mizí. Netflix zůstává standardem, kde vždycky něco najdete, vždycky je se na co těšit, zvlášť když jsou nové sezóny velkých seriálů uvolňované po troškách, v rámci několika týdnů či měsíců - to abyste předplatné nezrušili. Programoví ředitelé vždy na konec měsíce připraví nějakou pecku, jejíž dokoukání vás zaměstná, než zas budete trhat další stránku kalendáře.

 

Vzpomínám, jak se kdysi Netflix domluvil s výrobci televizí, aby začali na své ovladače dávat samostatné tlačítko s jeho logem. Bylo to předčasné a trochu nafoukané. Dnes se však ukazuje, že tam ten čudlík má svoje místo. Ostatní teprve zjišťují, že tahle strategie spolehlivě zabírá, a zoufale se teď snaží vyrábět balíčky. Warneři v honbě za širokopásmovou nabídkou obětovali značku HBO a schovali ji pod Max, ale nemají dost peněz (viz níže), aby krmili contentovou mašinu podobným způsobem jako Netflix. Disney bude kontrovat nabídkou z Hulu, tak jak ji známe z evropské odrůdy Disney+, ale ani to nebude stačit.

Netflix má obrovskou výhodu, že byl dlouhé roky překupníkem, který nabízel od každého něco. Studiové streamovací platformy už z principu nadržují vlastnímu obsahu, jenž je definuje v očích uživatelů. Když se na Disney+ objeví něco z produkce Warnerů nebo Sony, působí to nepatřičně. U Netflixu jsme zvyklí vídat všechno. Touhle optikou uživatelé koukají už jen na jednu univerzální platformu - Prime Video. Není divu, že Netflix a Prime jsou minimálně na americkém trhu dominantní. A o pozici trojky se svede obrovský boj, protože z dlouhodobého hlediska lze očekávat, že veřejnost bude kohokoliv s bramborou na krku místo medaile okázale ignorovat.

David Zaslav nám opět trochu panikaří. Warnerům skončilo období hájení, kdy podle velmi komplikovaného mergeru Discovery nemohl do dubna 2024 nic podnikat, nikoho pohlcovat, ani prodávat. V onom zamčeném období zároveň prudce klesla cena akcií, zhoršily se vyhlídky na umoření dluhu a jakkoliv se Zaslav snažil všechny díry v praskající hrázi zalepit, a často si svými cifršpionskými tahy vysloužil nepřízeň publika i hollywoodské komunity, stále to nestačí. Discovery si ukousnulo obrovské sousto a pacient teď potřebuje pustit žilou, což znamená propouštění další tisícovky lidí.

Warneři by se teď hrozně rádi s někým spojili na v podstatě jakékoliv úrovni, ať už jde o balíčky na streamovacím trhu (minimálně v USA se něco takového chystá), ale pravděpodobně se nevyhýbají ani větším manévrům. Zaslav ostatně prohlásil něco ve smyslu, že Trumpovi nefandí, ale z hlediska byznysu by byl vhodnější volbou. Ať už fandíte komukoliv, včetně Zaslava, nelze přehlédnout rostoucí nervozitu tápajícího studia, k němuž se sice supi slétají kvůli dobře placené práci, ale téměř všichni ve vyšších patrech filmového byznysu ho mají tzv. na háku.

 

Stačí se podívat na vyjednávání práv na NBA, kde se Zaslavem všichni zametli a ještě mu rádi připomněli loňské prohlášení, že “Warneři vlastně NBA vůbec nepotřebují, naopak liga potřebuje Warnery.” Držitelé licencí nezapomínají a snaha uhájit alespoň kus ze sportovního koláče (jeden ze tří balíčků, o který se stále hraje) se Zaslavovi extrémně prodraží. Ale prý o něj bude usilovat za každou cenu, protože je to cesta, jak sehrát důležitější roli v chystané sportovní platformě a udržet hodnotu celé firmy v případě, že by na dveře klepali nějací zájemci.

Warneři jsou však už od dob mergeru s AT&T obětí firmy, která se točí na korouhvičce podle toho, co jí radí kravaťáci z Wall Streetu. Jede se na krátkodobé cíle, ať už jde o boxoffice víkendy nebo čtvrtletní závěrky, přičemž dlouholetý mediální plán zcela chybí. Zaslavova snaha ucpávat díry nalevo a napravo je toho zářným příkladem. Teď mu analytici radí, aby prodal HBO, oddělil filmové studio nebo alespoň Max od všeho ostatního, aby streamovací platformu případně mohl střelit Disneymu nebo Applu, nebo se stal překupníkem po vzoru Sony a na dobývání onlinových pozic úplně zapomněl. Jiní by rádi prodali úspěšnou videoherní divizi, nebo ji alespoň lépe monetizovali. Připomíná to manévry u Paramountu, kde Shari Redstone také dva roky taktizovala, přesouvala a restrukturalizovala tak pilně, až se jí hodnota značky propadla o osmdesát procent.

Warneři jsou na podobné trajektorii, jakkoliv se jim zatím daří produkovat hity a splácet dluhy, hodnota značky je na historických minimech. Vsaďte si, že se tu po amerických volbách budou dít velké věci.

Propouštět se jinak bude znovu a opět napříč Hollywoodem. Podle některých je to příznak většího nasazení umělé inteligence, podle ostatních je rightsizing jen odrazem nových pořádků a reakcí na mimořádně turbulentní postcovidové období. Kdo v následujících několika měsících učiní špatná rozhodnutí, tomu hrozí, že skončí jako vazal těch, kdo se rozhodli správně. Tady je každá rada dvojnásob drahá.

A když už jsme u těch rad, nelze si znovu nepřisadit u tzv. velké marvelovské krize. To není název jejich nové filmové fáze, ale definice pětiletky od premiéry Avengers: Endgame. Nechci se opakovat, stačí se podívat na ukázku nového Kapitána Ameriky, kde vidíme hezky pohromadě všechny symptomy. Upoutávka na předražený, několikrát přetáčený blockbuster vypadá spíš jako teaser na druhou sezónu jejich seriálového Falcon a Winter Soldier, snaha nahradit starou gardu novými tvářemi se u fandů nesetkává s nadšením a vlastně tu úplně chybí návaznost na staré dobré časy, vždyť tu Mackieho ani nejistí nikdo z mazáků a Hulk koketuje s jinou barevnou paletou (modří vědí). Úsměvný je i odkaz na Eternals, kdy si z trčícího obra někde uprostřed oceánu dělal internet srandu tři roky, až Marvel konečně musel existenci tohoto gigantického omylu potupně přiznat v rámci zápletky, která se minimálně třikrát přepisovala od nuly.

 

Zaslav by čtvrtého Kapitána dost pravděpodobně hodil do koše po vzoru Batgirl a smál se na cestě do banky pro státní vratky, ale Marvel si podobnou prohru dovolit nemůže. Mnohem lepší je průšvih maskovat jiným tahem hodným velmistra. I kdyby to mělo stát všechny Feigeho úspory! Velkolepým odhalením jen pár dnů před premiérou Deadpool & Wolverine je návrat bratrů Russoových jako režisérů pátých a šestých Avengers.

Dává to absolutní smysl. Když nemůže Marvel divákům slíbit comeback Downeyho Jr. nebo Chrise Evanse, alespoň je ujistí přítomností vizionářů, kteří odrežírovali ty největší hity. Kdo sleduje newsletter dlouhodobě, ten asi tuší, že mám obrovský respekt k Infinity War a Endgame, ale zároveň mě fascinuje, jak zvládli Russoové po odchodu od Marvelu před pěti lety obrat Netflix (The Gray Man, chystaný The Electric State), Apple (Cherry) nebo Prime Video (seriálová Citadela) doslova o miliardy dolarů, aniž by předvedli cokoliv světoborného. 

Ostatně už od premiéry průšvihového Gray Mana se Russoové v rozhovorech celkem otevřeně hlásili k tomu, že jsou ochotni se do MCU vrátit. Feige to hrdě ignoroval, pravděpodobně tušil, že podobný krok by odhalil kreativní vakuum, jež se skrz MCU po premiéře Endgame plíživě rozlézalo. Teď už ale není čas na hrdinství a Russoové se mohou radovat. Kromě královské kompenzace tímhle angažmá odkloní mediální pozornost od chystaného italského spinoffu Citadely, což bude jen další žrout obrovských peněz.

 

Pátí a šestí Avengers v podstatě nemohou pro Russoovce dopadnout špatně. V případě komerčního neúspěchu lze vše svést na nepříliš hvězdnou soupisku superhrdinů a mizerná kreativní rozhodnutí uplynulé pětiletky (u těch oni nebyli). Navíc mají režiséři dobré vztahy s celou řadou marvelovských es, sólové šance připravili Hemsworthovi (produkčně stojí za Vyproštěním), Hollandovi i Evansovi, takže možná na své jméno a dobrou pověst přilákají víc hvězd.

O velké renesanci MCU bych ale určitě nemluvil. Dokonce ani za týden a půl, až Deadpool zboří kina. Otáčení téhle bárky v rozbouřeném moři zabere několik let. Mahershala Ali o tom ví svoje.

A na závěr dnešního vydání malá omluva a vysvětlení. V posledních týdnech jsme měli trochu volnější režim, který jsem omlouval dokončováním společného knižního projektu s Matějem Svobodou z MovieZone. Teď už jde doslova o finální krůčky a naše kniha Legendy akčního filmu se brzy vydá do tiskárny a přesně za dva měsíce i na pulty knihkupectví. Jde o takový jemný spinoff Encyklopedie akčního filmu, tentokrát se zaměřením na cca šest desítek akčních legend. Snažili jsme se tradiční životopisné povídání okořenit historkami, zajímavostmi, ale především současnou reflexí jejich kariér. Nechybí hrdinové černobílé éry, mašiny na zabíjení z osmdesátých i devadesátých let, úspěšní komiksáci, něžné pohlaví nebo pár regionálních celebrit z Asie či Indie.

 

Věřím, že vás to bude bavit, a obálku od Lukáše Vodrážky v regálech opět nepřehlédnete. Kniha se rodila dlouho a souběžně s našimi pracovními povinnostmi, takže se tu a tam muselo míchat prioritami. To je omluva hlavně pro předplatitele newsletteru, z nichž včas vyberu tři šťastlivce, kterým pošlu novou knihu s věnováním, aby věděli, že jejich peníze jdou na dobrou věc.

Pražáky jistě potěší, že bude i křest v kině Aero. Detaily se brzy dozvíte, ale půjde o projekci, která je pro tyto účely maximálně vhodná, za což patří můj nehynoucí dík Jirkovi Flíglovi a Petru Cífkovi. Blockbusterové léto v kinech se pomalu chýlí ke konci, ale už teď se můžete s námi těšit na akční podzim!

Viggo Mortensen, hvězdný host nedávného MFFKV, si v rozhovoru postěžoval, jak Amazon “zazdil” jeskynní drama Třináct životů. Podle původní dohody ho MGM mělo poslat do kin a na Oscary, ale Amazon po akvizici studia poslal snímek rovnou na stream. Jestli jste ho tam přehlédli, máte nejvyšší čas to napravit.

 

Nekonečné soudní tahanice Aleca Baldwina, který před několika lety dostal při natáčení westernu Rust do ruky omylem ostře nabitou zbraň a zabil kameramanku, zjevně budou pokračovat. Zbrojířka, zodpovědná za zbraně na place, už byla odsouzena, Baldwinův případ soudkyně před pár dny shodila ze stolu, ale Baldwina pravděpodobně ještě čeká další soud, který iniciuje vdovec po zemřelé, protože mu produkce doposud nevyplatila nařízené odškodné. Baldwin je zároveň jedním z producentů a tak hrozí, že ho osudová chyba bude pronásledovat dalších několik let.

 

Loni město andělů opouštěli ve velkém malí herci a scenáristé, protože během stávky nebylo do čeho píchnout. Dnes v rozhovorech přiznávají, že se… zatím nevrátili. O práci je nouze, nejisté vyhlídky rightsizovaných programových schémat televizních stanic i studií nedovedou zastínit prudce rostoucí životní náklady a někteří už definitivně svůj sen o hvězdné kariéře vzdali a naplno se vrhnuli do rekvalifikace. Statistiky losangeleských agentur potvrzují jejich obavy. Meziroční pokles produkcí je 12 %, očekává se, že na konci roku by to mohlo být ke 20 %. Největší propad zaznamenal reality TV žánr, což je logické, protože během stávek se prostě točilo to, co se točit mohlo. Pokles je v globálu mnohem větší než 12 %, protože podobná čísla reportuje i tzv. “severní Hollywood” v Kanadě nebo velmi oblíbená Georgia. Na konci sezóny si ten rightsizing hezky změříme a porovnáme.