Je to horor? Je to thriller? Je to vůbec film? Na začátku kryptické kampaně k filmu Longlegs jsem si upřímně nebyl jistý ani tím posledním, pak jsem teda pochopil, že distribuční společnost Neon jen rozjíždí svůj další banger marketing, a že nás teda asi čeká něco speciálního. Následně se nový snímek režiséra Oze Perkinse (syna TOHO Perkinse) začal profilovat jako čistokrevný horor, jenom aby v posledních dnech začalo vycházet najevo, že to je vlastně spíš thriller, který je ovšem hodně, hodně nepříjemný na sledování. Vidět ho ale nejspíš chtít budete, protože kolem něj mezitím taky vznikla aura, že to je zhruba nejlepší krimi thriller nebo vůbec film o sériovém vrahovi od Fincherova Sedm.

Snímek měl dlouhou dobu na Rottenech 100 % pozitivních recenzí, což už teda v době psaní spadlo na 94 % (asi nějací Hladové...), přičemž průměrný rating zas až tak slibně nezní – od top kritiků je průměr 7,2/10, od všech pak čistých 8. Daleko důležitější než čísla jsou ale slova, která u Longlegs zaznívají. Mix okultních satanistických témat s procedurálním vyšetřováním, ve kterém je záporák tak děsivý, že budete chtít doma spát s rozsvícenými světly, zaznívá například v jednom z textů. Další pak chválí vůbec samotnou strukturu a formát, kde se mísí různé stylistické prvky, které jsou ale k sobě tak ladně poskládány, že je to až obdivuhodně působivé. Na čem se ovšem kritici shodují, že Longlegs se vám zaryje pod kůži od prvních minut a tam hezky zůstane až do konce, kterak na vás v průběhu čekají surreální muka, diskomfort, a ztvárnění tak odpudivého zla, až se člověku dělá fyzicky zle.

Něco takového pak samozřejmě nemusí být pro všechny, a pokud toužíte po nějaké vyšší formě strachu, která nevychází jen z čirého zla na plátně, ale třeba něčeho meziřádkového, Longlegs tuhle žízeň příliš neuhasí. Potěšit by naopak mohla stopáž hodina a 40 minut, což je v dnešní době skoro až zázračně střídmá délka. Každopádně Cage i Maika Monroe jsou údajně skvělí, cinefilové ujíždějící na zrnité kameře budou podle reakcí na filmovém Twitteru skákat nadšením do stropu a pro všechny ostatní, kteří jen touží po chytré žánrové kombinaci hororu a krimi, by se zkrátka mělo jednat o jeden z must-see filmů roku. Snad ho tedy co nejdřív někdo nasadí i do českých kin.