Kudos self-made manovi Mortensenovi, že na to šel úplně opačně než self-made man Costner a zatímco jeden natočil epický western ze staré školy v tradici nejslavnějších klasik žánru, druhý natočil komorní anti-klimatický anti-western. Pozitivem je rozhodně casting, jak Mortensen, tak zejména Krieps hrají parádně, škoda jen, že McLeod nedostane více prostoru. Produkčním hodnotám vévodí příjemně melodický OST, který výborně pomáhá budovat melancholickou atmosféru filmu a pochválit je třeba i kameru, kostýmy a výpravu (neokázalé, ale moc hezké lokace). Problémem je tady dramaturgie - narativní minimalismus a nechronologická struktura vyprávění. Mortensen střídá jednotlivé linky [spoiler](romantická, emancipační, vztahová/rodinná, konfrontační)[/spoiler] tak rychle, že než se divák naladí na danou část, tak se fokus přesouvá jinam. Střídání časových rovin jednak zpočátku působí zmateně (než se divák zorientuje) a jednak úplně eliminuje divácké překvapení stran finále. V závěru filmu pak Mortensen promarní příležitost na působivý konflikt [spoiler](vztah k odcizené ženě a cizímu dítěti)[/spoiler] i klimax [spoiler](zúčtování se záporákem)[/spoiler], který se odehraje [spoiler]vlastně náhodou[/spoiler]. P.S. V sále seděli čtyři lidé včetně mě a z toho dva v půlce filmu odešli (kudos distributorovi za uvedení v běžných kinech).