Režisér Ti West přijel uvést svou novinku MaXXXine do Karlových Varů a uzavřel tam svou trilogii o pornu, násilí, hororech a originální filmařině. Po X, ve kterém se natáčení filmu pro dospělé proměnilo ve Slasher, a po Pearl, v níž se Mia Goth nádherně zbláznila, se teď podíváme do osmdesátých let do Hollywoodu, kde se přeživší hrdinka z X snaží splnit si svůj sen a stát se hvězdou. Má na to talent i lokty, ale L.A. dokáže být hodně nebezpečné místo. Její minulost však může být ještě mnohem nebezpečnější. 

Jak to vidí Crom:
Když se režisér Ti West rozhodl natočit hororovou retro trilogii z prostředí filmového průmyslu pro dospělé, byl jsem na vážkách, jestli na to má dost nápadů – viz halloweenský triptych Davida Gordona Greena. Dobrá zpráva je, že nápadů měl skutečně dost. Jednotlivé díly se totiž od sebe hodně liší a přistupují k odvážnému tématu trochu jinak. Zatímco první film (X) byl klasickým slasherem ze 70. let, navázal na něj West hutným psychologicky laděným hororem (Pearl) odehrávajícím se desítky let před událostmi z jedničky. A ačkoli se v závěru trilogie (MaXXXine) vrací k původní postavě, pornoherečce Maxine Minx, jde na to zase trochu jinak.

Dějově se vlastně jedná o Naostro (1979) režiséra Paula Schradera, ovšem obrácené naruby. Veškerá pozornost je upřena na Miu Goth, která se z naivní mladé dívky toužící po herecké kariéře proměnila v chladnokrevnou  profesionálku, co si jde nekompromisně za svým cílem. West kolem ní vystavěl příběh, jenž částečně opouští hororové kořeny a svou vrstevnatostí se víc blíží k satiře než původnímu slasheru, což ale není na škodu. Právě naopak. V pološeru erotického průmyslu 80. let i v oslnivých reflektorech hollywoodských studií nádherně vykreslil dobovou atmosféru tepající životem, ale i smrtí. Není to možná horor, jaký byste čekali, ale je to nápadité zakončení trilogie, kterou byste rozhodně měli vidět. 

Jak to vidí do_od:
Zklamání. Film, který vůbec nemusel vzniknout, protože nám o hlavní postavě neřekne nic nového, její příběh nezavrší nijak zajímavě, naopak pokud jste viděli X, dokážete si nejspíš vymyslet deset lepších příběhů, co se s hlavní hvězdou filmu dělo dál.

Ale budiž, příběhové zklamání bokem, bohužel tady nefunguje ani to osmdesátkové retro. Audiovizuálně je to překvapivě strnulé, nějaká snaha vyhrát si s dobovými prvky je tu na opačném konci spektra než třeba předvedl Tarantino před pár lety v Tenkrát v Hollywoodu, a vlastně i ti herci ve vedlejších rolích tu nemají moc co dělat. Dvojice detektivu i celá jejich linka je jalová, snaha tam namotat Night Stalkera vychází úplně vniveč, a co je možná nejvíc šokující, že ten film vlastně vůbec není horor. Není tam jediná děsivá scéna a zároveň tam chybí jakékoli typické brnkání na nervy. Po projekci jsem si řekl, že kdybych snímek neviděl, absolutně nic by se nestalo. 

Jak to vidí krauset:

Ti West opět napodobuje a aktualizuje vizuál zvolené éry, a přináší tak stylový kompilát osmdesátkové losangeleské estetiky, plný nadšení, ale bez odhodlání dotáhnout rozpracovaná témata do konce. Tam, kde byla Pearl důsledná a filmařina desátých let skutečně ožila nejen jako fasáda, ale s mnohem znatelnější hlubkou (promítání, strašák), tam MaXXXine připomíná spíše ony hollywoodské kulisy domů, o nichž v průběhu tour mluví Elizabeth Debicki. 

Mia Goth, tato psychotická superstar, která zastiňuje všechny béžové, pod deštníkem tiskových mluvčích se krčící filmové hvězdy současnosti je pro roli cílevědomé a nevyzpytatelné Maxine je zrozená. V hororech jsme zvyklí na krásky v nesnázích, ale ona, přestože stíhaná hrůzami, které prožila v X, si z výhružných stalkerů nic moc nedělá. MaXXXine obsahuje několik opravdu vtipných vizuálních gagů: strip club, v němž titulní hrdinka pracuje, pojmenovaný Landing Strip a nacházějící se hned vedle letištní přistávací plochy, Lilly Collins, kdysi Sněhurka ve verzi s Julií Roberts, zakusující se do krvavého jablka... Nicméně přes velmi unikátní reaganovsko-satanistickou atmosféru a navzdory všem jednotlivým drobným nápadům a pomrknutím snímku chybí silnější gradace i dramaturgická sevřenost.   

Jak to vidí Mr. Hlad:
Westovým X jsem se pronudil. Pearl mě příjemně překvapila. MaXXXine mě nadchla. Ale do velké míry i proto, že mám pocit, že ji West natočil přímo pro mě. V závěrečné části své trilogie se totiž doslova urval ze řetězu co se týče hraní si s žánry, takže kdo půjde na detektivku nebo na horor, bude z kina odcházet s kyselým výrazem na tváři, protože něco takového West vůbec netočil. 

MaXXXine sice dál pracuje s tématy jako je sláva a touha po ní, formálně však vychází a zároveň skládá poctu všemu „pohrdání hodnému“ z filmového průmyslu osmdesátých let. Lacinému sexu a ještě lacinějšímu násilí, levným krvákům, o nichž většina lidí v životě neslyšela (a já je miluju), různým hororovým subžánrům i jejich autorům, komicky přehnané vizuální stylizaci i vysmívaným klišé. I přes výrazné satirické podtóny je MaXXXine hlavně pocta filmovému braku a vší jeho možná srandovní kráse, která na rozdíl od předchozích dílů nejde divákům zdaleka tak naproti. Jejich smůla, já v tom našel všechno, co mám na osmdesátkovém braku rád. West jakoby to natočil přímo pro mě. A bojím se, že pro moc dalších lidí ne. 

Jak to vidí Cival:
Mr. Hlad nemá vkus. 

Pusťte si MZ Live nejen o Pearl: 

Recenzi čekejte velmi brzy.