Chrám filmu, jak s obdivem pojmenoval karlovarský filmový festival sympaťák Daniel Brühl při přebírání Ceny prezidenta z rukou Jiřího Bartošky, se na rok zase uzavře. Padesátý osmý ročník našeho největšího filmového festivalu končí, a tak je na čase rekapitulovat, dopředat si zbylé ceny a těšit se na příští festivalový rok, který jistě bude opět nabitý a bude nás čekat v termínu 4. - 12. 7. 2025.

Hvězdami závěrečného večera se stali herci Clive Owen a Ivan Trojan, kteří si oba domů odnesou Křišťálové glóby. Owen při této příležitosti na festivalu uvedl v minulých dnech snímek Na dotek. Nešlo však samozřejmě o jediné ceny, jež byly během slavnostního zakončení festivalu rozdány. Chtivé diváky zajímá zejména to, jaké bijáky byly letos pro své kvality ověnčeny prestižními cenami. Něco překvapilo, něco méně. Mezi tu nejméně překvapivou zprávu patří jistě to, že diváckou cenu deníku Právo, o níž rozhodují diváci právě vyšedší ze sálu, získal český historický snímek Jiřího Mádla Vlny. České filmy tradičně dopadají v této soutěži dobře, jak dokazuje i to, že z deseti nejlépe hodnocených filmů je hned šest českých. Emotivní rekonstrukce sovětské okupace optikou pracovníků československého rozhlasu získala srdce diváků a do jisté míry i naší redakce, jak vidno v prvních dojmech. 

Diváky nemusí zaujmout vše. Mluvíme například o dokumentu Náhlý záblesk hlubších věcí. Na festivalu okolo něj nepanoval prakticky žádný buzz, pokud vím, neviděl jej nikdo z naší redakce a nemůžeme vám tak o něm říct nic víc, než to, že jej porota ocenila jako ten nejlepší snímek v hlavní soutěži letošního festivalu, což se stalo u dokumentu vůbec poprvé. Režisér Mark Cousins v něm zkoumá osobnost malířky Wilhelminy Barns-Graham. Mainstream to úplně není, z Velkého sálu se údajně odcházelo ve velkém, pokud se zrovna u filmu nechrupkalo, ale své diváky si to evidentně našlo. A to hlavně mezi porotou.

V hlavní soutěži o tuto nejpresitžnější cenu festivalu soutěžilo ještě několik podnětných snímků. Jde například o české drama Světýlka rozkrývající rodinné půtky optikou šestileté holčičky. To, jak může bratrské vztahy ovlivnit vědomí, že jeden ze sourozenců je pravděpodobně psychopatický vrah, zkoumalo tchaj-wanské drama Na kordy. Režisérka Nelicia Low si za šermířský biják vysloužila cenu za nejlepší režii. Za zmínku pak stojí i český film Adama Martince Mord, který nepopiratelně navazuje na formanovskou tradici, ovšem s výrazně menší suverenitou. Snímek od poroty alespoň obdržel zvláštní uznání, podobně jako německé drama Xoftex, jenž surrealistickým způsobem ukazuje na situace v řeckých uprchlických táborech. 

A pak je tu Až na věky.

Toto norské drama se probojovalo do deseti nejlépe divácky hodnocených filmů, herečka Helga Guren za svůj přednes získala hlavní cenu za ženský herecký výkon a snímek si odnáší i Zvláštní cenu poroty. Hloubkové zkoumání jednoho vztahu, které jde skrze terapeutické seance až na dřeň podnětných a každodenních interakcí, subjektivně hodnotím jako nejlepší film letošního festivalu. Je proto velmi potěšující, že po bouřlivých ohlasech, které drama na festivalu vyvolalo, film uvidíme i u nás pod hlavičkou distribuční společnosti Aerofilms. Neváhejte a zajděte na to, oproti vítěznému snímku je toto film, který sebevědomě zkoumá to, s čím se někdy setkal každý z nás. Co se týče mužských hereckých výkonů, sošky si výjimečně odnáší dva herci, a to Ton Kas a  Guido Pollemans za snímek Host a ryba třetího dne. 

Pokud chceme srovnávat s předcházejícími ročníky, není to úplně jednoduché. Hvězd bylo dost, mimo zmíněných se po červeném koberci samozřejmě promenoval i Viggo Mortensen, neměli bychom ale zapomínat ani na věhlasnou castingovou režisérku Francine Maisler. Představovat ji by bylo nadlouho, mrkněte se na bijáky, které obsazovala a velmi pravděpodobně doznáte, že většinu vašich nejoblíbenějších hereckých výkonů má na starosti právě ona. Nemělo by zapadnout ani to, že čeští producenti volají po zvýšení filmových pobídek pro zahraniční filmaře. Důležitá věc, o níž se bude v blízké době rozhodovat ve sněmovně, a která může mít na české filmy i diváky mnohem větší dopady než kdejaký glóbus. Vnímal jsem hodnocení, že letošní ročník je filmově oproti těm předcházejícím spíše slabší, za sebe jsem však při rozjímání nad předcházejícími návštěvami Varů naznal, že letos jsem naopak viděl sakra hodně snímků, které mě nadchly, a o nichž vám tu píšeme.  

V blízké době nás samozřejmě ještě čekají Šary Vary, tedy festivalové ozvěny, v rámci nichž se budou promítat nejvýznamnější snímky letošního festivalu. V minulých dnech jste se u nás mohli dočíst o bijácích, které byste tak rozhodně neměli minout. Patří mezi ně rozhodně šílená a ze řetězu utržená Substance, neb něco takového jste nejspíš opravdu nikdy neviděli. Učarovaloa nám i irská komedie Kneecap, z hlavní soutěže se povedlo gruzínské drama Panoptikon, rozněžní i rozpláče íránská seniorská vztahovka Můj oblíbený dort a české diváky potěší i domácí podnětný animák Život k sežrání. 

Sledujte tedy festivalové ozvěny, choďte na dobré filmy, sledujte nás a určitě nám dejte vědět, jak se letos ve Varech líbilo vám.