Axel Foely z Policajta v Beverly Hills je jednou z filmových ikon osmdesátých let. Ukecaný polda z Detroitu nakopl kariéru Eddieho Murphyho ke hvězdám, dočkal se jednoho hodně dobrého a jednoho celkem špatného pokračování a o čtyřce se mluví snad už dvacet let. Až Netflix ji zvládl natočit a poslat mezi lidi. Stálo to čekání za to? 

Jak to vidí imf:
Jsem ideální cílovka, protože jsem vzal na milost svého času i Foleyho řádění ve falešném Disneylandu a předbíhání George Lucase ve frontě na ruské kolo. Od jedničky uběhlo čtyřicet let, od problematické trojky třicet, ale Murphy vypadá, že obě natočil předevčírem. S hlubokými kapsami od Netflixu a Bruckheimerem v plachtách Axel F střídá těžkopádnější nostalgii se solidním akčním řemeslem a především nechává Murphyho diváka doslova ukecat.

Spolu se seniorskými cameo štěky a řešením rodinných trablů s nepřítomným tatínkem, ta dvouhodinovka rychle uteče, protože producenti jen velmi opatrně obkreslují to, co fungovalo před čtyřmi dekádami. Není to Top Gun: Maverick, protože Axel F neumí nabídnout dechberoucí akci se stíhačkami nebo partu mladých následovníků (místo ní je tu ale celkem sympatický Joseph Gordon-Levitt), ale nejde ani o marný comeback ve snaze stáhnout naivní nostalgiky o pár zlatých. Tím bude až případná pětka nebo šestka. Při vší úctě doufám, že na ně nedojde, protože už nedávní čtvrtí Mizerové dokazují, že s těmi návraty se má v nejlepším přestat. 

Jak to vidí do_od:
Jako taková uvolněnější nostalgická akční komedie s Eddiem Murphym na víkend u televize asi dobrý, ale že by tohle šlo do kin, to si úplně představit nedokážu, a vlastně ani nechci. Série Policajta z Beverly Hills nikdy nepatřila mezi mé favority, takže i to v mém hodnocení hrálo nějakou roli, jenže ono toho v novém filmu vlastně dohromady fakt moc není.

Na jednu stranu je to dobře, protože tím pádem není co zkazit, na druhou stranu to je ale ve výsledku ještě zbytečnější návrat než v případě Mizerů. Ti si totiž alespoň udrželi punc akčního fláku na velké plátno, Axel Foley je ale spíš takovou akční krimi pro důchodce. Není v ní moc akce, zápletka je osekaná a zpomalená na to nejdůležitější (takže ji člověk prohlídne po deseti minutách), má to nějaký rodinný přesah, a pak to hezky v klídku skončí. Asi nejzáživnějši na tom všem byla práce s ikonickým soundtrackem, což je… trochu málo, ale na Netflix vlastně dost.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Nečekal jsem, že se diváky minu zrovna s tímhle filmem. Ale taky jsem nečekal, že bude tak špatný. Mám rád Policajta v Beverly Hills a neměl jsem problém s tím, že čtyřka bude do velké míry odkazovat na původní díly (hlavně samozřejmě na první dva) a že tu Murphyho Foley bude dělat ty samé věci, jaké dělal zamlada. Rychle mluvit, ukecávat, štvát nadřízené i záporáky a hlasitě se chechtat. Na to jsem se těšil. Jenže i když to tu je a možná je to tu i víc, než by bylo záhodno, někdy v půlce jsem si říkal, že kdybych o tom filmu nemusel psát, tak ho vypnu. 

Čtvrtý Policajt v Beverly Hills je dost odfláklá podívaná. Akční scény působí unaveně a přinejlepším rutině, technicky to má svoje mouchy především v práci se zvukem a i když je tu fajn Joseph Gordon-Levitt, velkou část příběhu stráví Eddie Murphy po boku své naštvané filmové dcery, která je herecky toporná a po pár minutách regulérně otravná. Takže je na to sám. Murphy se snaží, v šedesáti vypadá skvěle, ale opakované variování starých fórů a výstupy stejně starých známých si prostě užít nedovedu, když mám pocit, že koukám na dvacet let starý pilot k seriálu, který nedostal zelenou. Dost odfláklé to je. 

Recenzi čekejte velmi brzy