Po roce jsme zase ve Varu. Touto brilantní slovní hříčkou po ebenovsku dáváme vědět, že největší český filmový festival se dočkal svého osmapadesátého ročníku, jenž byl včera ve Velkém sále hotelu Thermal zahájen. My jsme samozřejmě u toho, prodíráme se horami lístků, chtivě lovíme projekce, prokládáme to pivy a celkově jsme nadšeni, že tu zase všichni jsme. Co nám tedy tento první den vlastně přinesl?

Viggo Mortensen v češtině

Že je Viggo miláček, to tak nějak tušíme všichni. Mnozí ale ví i to, že je to velmi zdatný lingvista, který plynně hovoří šesti jazyky. Čeština mezi ně zatím nepatří, ale to se jistě může v brzké době změnit. Při přebírání Ceny prezidenta z rukou Jiřího Bartošky totiž Mortensen k divákům promluvil lámanou češtinou, kdy děkoval za tuto cenu i za to, že festival, který označil za slavnost filmu, uvede jeho druhý režijní počin Až na konec světa. Jak si herec poradil s filmem, jenž si sám zrežíroval, napsal, zahrál si v něm a složil k němu hudbu? To vám poví Cival:

Zahajovací film festivalu bývá spíše slabinou nabité programové skladby, protože obvykle jde o novinku oceněné hvězdy, ale ne o vytříbený festivalový kus, který by si už vyzobly větší přehlídky, ani ne o šťavnatý blockbuster. Ne že by Mortensenův western Až na konec světa nějak závratně narušil sérii průměrných otvíráků, ale za hezký film, co si zaslouží palec nahoru, bych ho bez problémů zařadil. Jde totiž o melancholický, táhlý kousek s velmi pěkně vystavěným scénářem a přesnými hereckými výstupy.

Nicméně – a vím, že to bude znít dost neuctivě – si jsem celkem jistý, že Eastwood nebo Costner na vrcholu sil by z téhle látky vykřesali nadčasový masterpiece, protože v ní je spousta potenciálně silných momentů, vyhrocených témat i nosných hereckých výzev. Pravděpodobně by se při tom opájeli opulentním vizuálním podáním divokého Západu, zatímco Mortensenovo uchopení je (asi nejen kvůli rozpočtu) mnohem úspornější, komornější, subtilnější a jemnější – což je na jednu stranu škoda a brání to možnému epickému prožitku, na druhou stranu to dává tomuhle jemnému filmu zajímavou, originální charakteristiku.

Vzpomínalo se

Vyjma úvodního snímku se samozřejmě zahajovací ceremoniál opět opíral o vystoupení z hlavy bratří Cabanů. Vzhledem k tomu, že festival letos slaví třicet let od té chvíle, kdy se jej v krizi chopil Jiří Bartoška s Evou Zaoralovou, se úvodní vystoupení neslo v duchu nostalgie. Na jevišti se totiž vystřídaly všechny postavy, které vystupovaly v rámci zahajování během předcházejících třiceti let. Dočkali jsme se tedy dívek na laně, vozíčkářů, bruslařů atd. Ještě melodramatičtější chvíle však přinesl rozhovor mezi Markem Ebenem a Jiřím Bartoškou, kteří mezi diváky v hledišti společně vzpomínali na první chvíle, kdy k festivalu přičichli. Dojemné to bylo.

Jde se na filmy

Zatímco se hvězdy ve fracích a róbách promenovaly po koberci a těšily se na raut, my jsme jakožto zarytí fandové pobíhali po projekcích. To je samozřejmě to hlavní, oč tu běží. Jako každý rok bylo pak letos do Hlavní soutěže festivalu nominováno deset filmů, z nichž bude porota vybírat ten nejlepší. Letos jde opět o pestré složení jak filmů, tak dané poroty. Sedí v ní například slavná producentka Christina Vachon, česká herečka Eliška Křenková a Geoffrey Rush. Ten teď v Hollywoodu nemá zrovna na růžích ustláno kvůli obviněním ohledně jeho nevhodného chování ke kolegům. Do Varů to ale stačí. My budeme bedlivě sledovat, jestli porota rozhoduje správně.

Viggo krotil tiskovku 

Festival samozřejmě přináší mnohé příležitosti, při kterých se můžete s herci naživo setkat. Jednou z nich je tisková konference, která před pár minutami proběhla v Thermalu. Té se Viggo zúčastnil společně s hercem Sollym McLeodem, jenž ztvárnil záporáka v jeho filmu Až na konec světa. Chystaje se odpovídat na otázky ohledně svého nového snímku pak musel chtivé novináře krotit s otázkami směrem k Pánovi prstenů. Vždy milý a laskavý Viggo se vším respektem upozornil na to, že tu chce mluvit hlavně o svém novém filmu a vedle něj sedí další umělec, načež přišla otázka, jestli mu vadí, že se ho lidé ptají jen na Pana prstenů na úkor jeho jiných rolí. Slavný herec i tentokrát odpověděl s úsměvem.

Následně však dostal možnost rozhovořit se o svém vztahu k hudbě a jak se ji při komponováni snaží propojovat se scénářem. Vtipkoval i o fotbalovém mistrovství Evropy, vyjádřil lásku k ukrajinskému lidu a obecně působil jako ten nejmilejší chlapík na světě, což nejspíš je. 

Každopádně od nás můžete v příštích dnech očekávat nálož větších i menších recenzí bijáků, které momentálně okupují Vary. Chodíme na všechno, ať už je to film, kde mnich hodinu a půl potichu kráčí, nebo snímek, kde si kluci šňupou lajny z bradavek. Tak zůstaňte naladěni.