Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Scott Galloway v ráži

V posledních dvou týdnech se ke krizi v Hollywoodu vyjadřoval úplně, ale opravdu úplně každý. Viděl jsem rozhovor Jordana Petersona s Dennisem Quaidem (pár dobrých postřehů, ale vždycky se to znovu stočí ke krizi maskulinity, jak překvapivé), ale především jsem si poslechnul podcast s finančním guru Scottem Gallowayem, jenž měl pro studiové hlavouny pár nevybíravých slovíček, poradil kinařům, ať si najdou jiný byznys a scenáristy spolu s herci poslal rovnou na pracák.

V jeho “hot takes” bylo hodně oslích můstků, ale také ran kladivem přímo do brňavky. Třeba když přirovnal návrat Boba Igera k nesmyslnému rozhodnutí člověka, co absolvoval válku ve Vietnamu a teď se chce vrátit, aby si ji zopakoval. Nevím, jestli Galloway přirovnal Igera k Johnu Rambovi, ale o tom, že Igerovo ego jaksi přehlédlo ten brutální výšlap do kopce, který ho čeká, aby si alespoň zachránil zbytky dobré pověsti, jsem psal v newsletteru opakovaně.

Pak ovšem z Gallowaye začala padat čísla, protože jak jinak ilustrovat boj s tzv. Big Tech, která je dnes nedílnou součástí Hollywoodu. To je vrstva, která diplomovanému profesorovi ekonomických věd z plamenného monologu trochu vypadla. Jistě, zástupci velkých studií se loni rozhádali s odbory o “drobné” a jaksi zapomněli zažalovat A.I. průmysl o trilióny z ukradených copyrightů a budoucích ušlých zisků. Galloway nechápe, proč si Hollywood sedí na rukou, když by měl po vzoru hudebního a tištěného průmyslu sekat jednu předžalobní výzvu za druhou, až bude schránka OpenAI praskat ve švech.

Hollywood jako takový ovšem není monolitem. Malí hráči chtějí umělou inteligenci využít pro levnější produkci CGI a animáků. Ale k tomu potřebují, aby trochu povyrostla a zesílila, tj. nesnaží se jí klást do cesty paragrafy. Zadlužené subjekty čekají s nataženou rukou na výpalné, které jim zacpe pusu, což samo o sobě vytváří dvou nebo dokonce třírychlostní komunikaci (nemluvím teď o silnici, aby bylo jasno), protože ti největší mediální hráči jsou zaháčkovaní skrz nejrůznější větve s Googlem nebo s OpenAI. Poslat vše k soudu není otázka toho, zda si to mohou dovolit finančně, ale jestli chtějí riskovat rozvíjející se vztahy v zákulisí, do kterých běžní smrtelníci (zatím) nevidí.

Dlužno podotknout, že Gallowayův šutr vhozený doprostřed pokerové tváře showbusinessu, vzedmul tsunami, z níž budeme citovat několik následujících měsíců. Což je dobře, protože zástupci studií a streamerů spějí k dohodě se zbytkovými odbory IATSE, takže letos žádné stávkové zpravodajství nehrozí.

Netflix přistižený při činu!

Mocné eNko v posledních letech neuvěřitelně rýžuje na true crime dokumentech, takže se nelze divit, že jejich produkci posiluje. Dává to smysl v mnoha ohledech - contentový rozpočet se meziročně nezvýšil, na první pohled to vypadá, že velkých filmů a seriálů je méně, ale titulů přibývá, protože jsou levnější. True crime patří spolu se soutěžní reality TV a částečně i sportem k nejlevnějším formátům, takže nikoho nepřekvapí, že právě tímto směrem Netflix expanduje. Posedlost dokumenty o skutečných zločinech ho však nakonec může přijít draho, protože jejich aktéři velmi často ženou streamovacího giganta k soudu.

Nejvýraznější je to momentálně u Baby Reindeer, kde Netflixu úplně nevyšla aura tajemna, když se “hrdinka” seriálu sama přihlásila médiím a začala v rozhovorech dovysvětlovat, že ona je vlastně super hodná panímáma, načež před třemi týdny Netflix zažalovala za pomluvu a urážku na cti. Žádá skromných 170 milionů dolarů. Pro streamera to není zdaleka první podobná bitva, protože k soudu se šlo i kvůli seriálu Inventing Anna, dokumentu Orgasm Inc. a mnoha dalším. Jeden by řekl, že má samostatné oddělení s šuplíkem plným peněz na právníky a odškodnění, protože v dokumentech podle skutečných událostí ohýbá realitu a historická fakta pravidelně.

Proč? Protože je třeba příběhu dodat víc dramatu, přihodit nějaký ten zvrat, dát postavám hloubku a charakter. Co na tom, že se sunete do oblasti fikce, sledovanost a publicita vám vydělá obrovské peníze a čtvrt miliardy poslušných předplatitelů bude přilepených u obrazovek. Co je proti tomu zpětná omluva v úvodních titulcích a milion dolarů vyplacený nějaké neziskovce nebo dotčené osobě, že. Netflix už ve výběrových řízeních a při poznámkování scénářů před první klapkou své dokumentaristy instruuje, aby ctili jeho manuál. Pokud jste si přišli pro peníze na odhalování pravdy, vešli jste do nesprávné místnosti. Netflixovské dokumenty chtějí šokovat, bavit a překvapovat. 

A že často kreslí nevinným lidem na záda terče, do nichž se trefují trollové na sociálních sítích? Když se kácí les, létají třísky. A Netflix kácí čím dál tím víc, v duchu startupového hesla “move fast and break things”. Upřímnou soustrast v případě, že jste natolik slavní, aby jednou natočil dokument i o vás.

MCU je zaseknutý v Development Hell

Patnáct let byl Kevin Feige jasnozřivým bohem na střeše disneyovského zámku. Jeho “studio ve studiu” dokázalo rychle a efektivně oznamovat, vyvíjet a natáčet filmy. Neexistovalo, že by se muselo psát X verzí scénáře, že by se rozpracovalo několik projektů a půlka z nich zamířila do koše. Narýsoval se jasný plán cesty, naslibovaly se konkrétní tituly a superhrdinové, a pak už se jen odškrtávaly úspěchy. 

Jenže když se dostanete do fáze, že vám to jde od ruky tak nějak samo, zastihne vás porucha “motoru” zcela nepřipravené. Marvel tak poprvé klopýtá a začíná se rozkoukávat v preprodukčním očistci, pro něž se v Hollywoodu vžil název Development Hell. Příběhy z těchto končin jsou často velmi trudné (doporučuji naši knihu Továrna na sny, v níž jsou jich desítky), mapující dlouhá léta a někdy i dekády přepisovaných zápletek, castingových škatulat, producentských sabotáží i distribučních přešlapů. Někdy se stane zázrak a z celé eskapády vyvázne snímek zdánlivě bez úhony, jindy jsou jeho šrámy a jizvy patrné na první pohled.

Můžeme jen hádat, jak tomu bude u Bladea, kterého si Mahershala Ali prý vysnil jako svého Black Panthera a dokonce ze začátku i hodně mluvil do výběru režiséra, zatímco děj nechával na čarodějích z Marvelu. Po pěti letech pokusů jsou ale zjevně unavené obě strany a fanoušci začínají být mírně řečeno neklidní.

Za Bladea už Marvel utratil desítky milionů, ať už jde o předem vyplacené peníze pro mnoho profesí, kompletně postavenou scénu s vlakem (nakonec ji využila jiná disneyovka), nebo půl tuctu scenáristů, kteří jsou zodpovědní za minimálně tři verze zápletky. Teď už nelze couvnout, tím spíš, že pro Feigeho je Blade srdeční záležitostí, protože originál z roku 1998 mu tzv. otevřel oči a ukázal mu, že na stříbrné plátno lze přivést i zcela neznámou komiksovou postavu a udělat z ní žánrovou ikonu.

Ve stínu palcových titulků věnovaných Bladeovi stojí čtvrtý Captain America. Snímek s podtitulkem Brave New World, se musel přetáčet a odkládat, ale některé smlouvy jsou svaté. Vzpomínáte, jak jsem psal, že Hollywood má často v zádech bič v podobě merchandisingových dohod? Sklady plné vyrobených hraček a v tomto případě mrazáky plné Happy Mealu s přibalenými pajďuláky. McDonalds začal distribuovat Happy Meal hračky ke Captain America, protože už je nemohl dál sušit v regálech. Necelý rok před premiérou tak unikají na světlo světa spoilery, protože v hračkách je celá řada nápověd k ději chystané marvelovky.

Marvel se snaží mediální bombardování umlčet zprávami o začátku natáčení nové Fantastické čtyřky, ale memy Mahershaly Aliho jako starce, co krájí upíry, nebo fotky nového Hulka (víc neřeknu!), zatím na sociálních sítích nekompromisně vyhrávají.

Dan Houser přichází do Hollywoodu

Majitel zbrusu nového labelu Absurd Ventures míří do světa filmového vyprávění. Ještě úplně netuší, jak obrátit továrnu na sny vzhůru nohama, ale potenciál zatřást konvencemi rozhodně má. Jenže… kdo to vlastně je? Fandové videoher už určitě tuší. Dan Houser je člověk zodpovědný za sérii Grand Theft Auto a Red Dead Redemption. Vizionář a příběhový guru, kterému se povedlo zkrotit košaté světy tak, že si z filmů půjčil ta nejlepší klišé a obalil jimi sandboxy, jež do sebe nasály stovky milionů lidí. A nehodlají je pustit.

Jestli se na nějakou chystanou hru opravdu těším, jako člověk co už na hraní vlastně nemá čas, tak je to nové GTA. A to i přesto, že Houser na hře nepracuje, protože z Rockstar Games odešel, dal si pauzu a teď se vrací s novou hračkou, kterou jsou právě Absurd Ventures. Proč se těším, když na GTA VI dělá banda chamtivých kravaťáků? Protože ten odkaz, který jim Houser zanechal, je tak monumentální, že to snad ani nejde zkazit.

On sám je pak velkým příslibem, ať už bude pracovat na čemkoliv. Na scénu se samozřejmě uvedl rozhovorem, v němž popsal pár schůzek, které v Hollywoodu před lety absolvoval:

Moje odpověď na jejich prezentace byla vždy stejná. Proč bychom to proboha dělali? Proč bychom vám svěřili naši značku, která má hodnotu půlky vašeho studia, aniž bychom měli nad výsledkem jakoukoliv kontrolu, ačkoliv jsme dokázali, že vyprávět příběhy umíme líp než vy? Všichni měli pocit, že si z jejich nádobíčka a know-how sedneme na zadek, ale byli jsme to my, kdo nabízel něco unikátního a riskuje dobrou pověst jen za to, že ho ten druhý nakonec nechá potupně stát za dveřmi.

Vypadá to, že Houserovy předchozí zkušenosti z něj dělají ideálního kandidáta na osvíceného producenta. Podobně od rány mluvívá v rozhovorech třeba i Jason Blum. Takoví střelci jsou v Los Angeles potřeba jako sůl.

Zaručeně opravdový marketing by SORA

Hračkářský gigant Toys R Us zkrachoval před několika lety, ale teď se chce vrátit díky partnerství se sítí obchodních domů Macy’s. A aby poukázal na svou tradici, jež začala snem jednoho malého brýlatého kluka, co chtěl vlastníma rukama vyrábět hračky, logicky svěřil svou první velkou comebackovou reklamu umělé inteligenci SORA, jež z textových promptů dělá videa. 

Ano, bude se o tom psát a i já jsem sednul na lep, ale když ono to jinak nejde. Bizarně strnulá noční můra, v níž postavy i rekvizity v každém záběru vypadají trochu jinak a podivně se přelévají napříč obrazovkou je skutečně poctou zakladateli brandu a přímo z ní sálá rodinný byznys, co dětem přináší autentickou radost. Nemohu dospat dalších podobných pokusů. Future is now, old man!

Jednou větou…

Akademie do svých řad pozvala pět stovek nováčků. Seznam je příliš dlouhý, ale jsou v něm i jména jako Chad Stahelski, David Yates, Yuen Woo-Ping, Justine Triet nebo Jessica Alba. 44 % nově pozvaných jsou ženy, 41 % patří k podreprezentovaným etnickým/rasovým menšinám a 56 % jich je z 56 zemí mimo USA. V oněch pěti stovkách adeptů je 71 dříve nominovaných a 19 oscarových vítězů.

Na což navazuje kampaň za novou oscarovou kategorii pro tzv. koordinátory intimity, což je funkce, o které ještě před deseti lety nikdo nic nevěděl, protože tehdy se ve filmových magazínech tak maximálně psalo o panu ponožkovi, kterého si mužští herci při nahých scénách dávají vy-víte-kam. Nejdřív prosím oceňme kaskadérské kousky kdekoliv jinde, než se přesuneme k těm v posteli.

Chvilku to trvalo, ale i Margot Robbie se zařadila do tzv. diamantové ligy hvězd, co mají vlastní alkoholický nápoj. Je to příjemná finanční pojistka na důchod, až ho časem za nějakou tu miliardu prodá. Filmová Barbie má vlastní gin, což je mezi celebritami velmi populární investice. Papa Salt Gin je z australských bylinek a logicky jde o lovebrand, nikoliv o ždímání peněz, takže spuštění doprovází dojemné historky o tom, jak Margot vždycky chlastala první ligu a teď se jí konečně splnil sen o tom, že může pít z vlastní lahve. 

Akreditovaní profesionálové (čti novináři) na blížícím se MFFKV budou mít poprvé možnost zhlédnout některé z titulů i v nové online verzi Videotéky. Cituji oficiální zdroje: “Letos se dříve fyzická festivalová videotéka přestěhovala na online platformu Cinando. Zde bude videotéka otevřena od 28. června od 6. července a bude přístupna všem akreditovaným filmovým profesionálům, kteří se festivalu účastní osobně. Snímky, které uvádíme v premiéře, budou zhlédnutelné až po jejich prvním festivalovém uvedení.” Je to praktické, ale zároveň trochu zvrhlé, aneb přijeďte na festival, abyste ho mohli absolvovat v pohodlí vlastního pokoje, což je dost možná sen mnoha introvertů z branže. Jak naznačil jeden můj kolega (volně parafrázuji): “Poslední důvod, proč nestrávit Vary jen nekonečnou chlastačkou a souložením na hotelu, definitivně padnul.” Tak jen doufejme, že na Videotéce skutečně nebudou dostupné ty filmy všechny, protože jinak budou karlovarské sály stejně prázdné jako letní multiplexy.