Když se John Krasinski rozhodl zkusit režii, vylezlo z toho Tiché místo. Malý horor, ve kterém se ujal hlavní role po boku své manželky Emily Blunt, se mu povedlo přetavit v nečekaný úspěch. Kombinace rodinného dramatu a děsivého příběhu ze světa, kde každý hlasitější zvuk může znamenat smrt, se divákům líbila. Podobně to dopadlo i s dvojkou a teď se vracíme na začátek. Tiché místo: První den Krasinski pouze produkoval a objeví se v něm noví hrdinové, kteří na vlastní oči viděli, co se dělo v New Yorku, když dorazili mimozemšťané. Jak se nám to líbilo? 

Jak to vidí Jokolo:
Už u pokračování prvního Tichého místa, které se aspoň mohlo opřít o Cilliana a Djimona, jsem měl dojem, že nápaditý koncept se již dost vyčerpal. První Tiché místo bylo fajn zjevení, ale dělat z něj revoluční horor, který může odstartovat několikadílnou sérii, mi přijde zbytečné. Evidentně si to ale nemyslí u Paramountu, kde zavětřili, že za pár peněz mohou získat hodně peněz. Škoda, že je jim jedno, že plížení už je nezábavné až běda. Tiché místo: První den bohužel vyčpělost tématu dost potvrzuje. 

Apokalyptická atmosféra je fajn a úvodní část filmu načrtává lákavé linky, které zavání spíše festivalovým dramatem než blockbusterem o konci světa z New Yorku. I úvodní akční sekvence jsou povedené. Film se pak ale obrací v tichou nudu, když se zásadně nedaří kombinovat tklivé drama a film, kde příšery žerou lidi. Scény, které by měly být jímavé, tak působí spíš jako vychtěný bizárek, který je občas proložen akční sekvencí. Kombinace dramatu a řežby se těžce nepovedla.  Akce je navíc stále stejná - hrdinové jsou potichu, omylem do něčeho vrazí, tak utíkají. Sice to vypadá pěkně, do série to ale nepřináší absolutně nic nového. Opřel bych se tedy o zlidovělý bonmot kolegy Hlada, ale přenechám mu ho. 

Jak to vidí do_od:
Budu se jistě opakovat, ale já prostě miluju horory, který nejsou tak úplně horory. Jakmile tvůrci dokážou vyprávět nějaký originální, nebo aspoň podnětný, nebo jenom zábavně přepálený příběh, který primárně nepotřebuje to hororové pozlátko, ale přesto ho tam mají a dokáží jej využívat ke svému prospěchu, zpravidla si to užiju víc než ty tradiční věci. A to je přesně i případ nového Tichého místa, které se vydává dost odlišnou cestou od zbytku série.

Hlavní hrdinka totiž od začátku ví, že umře. Vlastně už přetahuje, když celá ta apokalypsa vypukne, přesto ale má dostatečně silnou motivaci ještě chvíli přežít, aby se s tím životem mohla rozloučit po svém. A to, jak s tímhle tvůrci následně nakládají během těch sto minut, kdy ještě představí vedlejší postavu, která se pro změnu bojí, že umře, a chce za každou cenu být v bezpečí, je velice zkušeně uchopeno a precizně odvyprávěno. To že při tom samozřejmě kolem spousta věcí vybuchuje, plno lidí umírá, že tam jsou bravurně zrežírované momenty hrůzy, napětí, že to má atmosférou blíž Cloverfieldu než Tichému místu, ale vlastně opět i ta skvělá práce se zvukem, která je už pro tuhle sérii typická, je pro mě všechno jenom příjemný bonus, který jsem ale tak trochu čekal, že dostanu. Za mě to tentokrát vyhrál příběh i to, s jakou režijní suverenitou si s tím vším Michael Sarnoski dokázal poradit. Rozhodně doporučuji.

Jak to vidí Spooner:
Esence naprosté zbytečnosti. Pravda, já se nikdy nepočítal mezi příznivce této hororové série, i já jsem ovšem dokázal ocenit prvotní nápad a hrátky se zvukem, kterou se jednička pyšnila. Problém je, že tento koncept se okoukal ještě před finále prvního dílu… a tvůrci nedovedou od té doby koncept posunout nějakým způsobem dál. Již potřetí tedy dostáváme to samé – tedy obyčejné lidi, kteří utíkají ve stylu prologu druhého dílu před mimozemskou hrozbou, co zrovna dorazila na naši planetu. Jen se to tentokrát odehrává ve velkoměstě a stálo to víc peněz. Napínavé a rádoby hororové scény ovšem stále fungují na úplně stejném principu, divák snadno a rychle přijde na to, jak se ona pasáž po*ere, jak skončí a kdo se v ní zachová jako idiot. A i když režisér své řemeslo poměrně zvládá a umí s napětím a gradací v jednotlivých scénách jakž takž pracovat, potřetí už mě to prostě nebaví.

Obzvláště, když v tomto světě by bylo co vymýšlet a kam se posunout, to se ale evidentně nikomu nechce. V prequelu se tak o invazi a emzácích nedozvíme vůbec nic nového a celé je to zkrátka stejné jako zmiňovaný úvod dvojky, jen o 80 minut delší. Snímek sice nabízí zajímavou linii okolo hlavní hrdinky, která má jinou a divácky atraktivnější motivaci než zbytek přeživších. Zajímavý námět je ovšem zabit melodramatičností, patetičností a podivnými scenáristickými kroky, které jsou často dost úsměvné. Ústřední dvojice tak spolu putuje v podstatě jen proto, že to scenáristé chtějí a pouto mezi nimi moc nefunguje. Co naplat, že Lupita Nyong'o a Joseph Quinn dostávají ze svých postav maximum, když jim scénář hází klacky pod nohy a Sarnoski neumí s hrdiny pracovat tak dobře jako Krasinski. Skalní příznivci série, jimž stačí pořád dokola to samé bububu, budou asi spokojeni. Mě už tato franšíza nebude zajímat do chvíle, než nám naservíruje žánrově trochu jiného a odvážnějšího. 

Jak to vidí Mr. Hlad:
Nejsem bůhvíjaký fanda téhle série a jakási snaha dělat z ní žánrové zjevení mi přijde trochu směšná. Jakoby se o to pokoušeli lidé, kteří v životě viděli tak čtyři horory. Koncept „hlavně potichu a do ničeho nekopejte, jinak nás sežerou“ se vyčerpal někdy v půlce prvního dílu a dvojka byla OK hlavně díky hercům, ale celkově mám pocit, že od konce titulků jedničky tahle série přesluhuje. A ten pocit mám i tentokrát. První den totiž minimálně formálně nikam nic neposouvá. Lekačky a hororové scény jsou postavené na těch samých nápadech jako vždycky, ale protože ty nápady už dávno známe (ne že by byly zrovna geniální), reálně to není děsivé vůbec. Prostě člověk ví, co se v té a té scéně stane a že po minutě opatrného našlapování a šeptání někdo do něčeho strčí a bubáci někoho sežerou. 

Pusťte si MZ Live, ve kterém řešíme i Tiché místo 2.  

Body navíc se ale nebudou rozdávat ani za novinky. Oceňuji snahu zkusit zasadit do okoukaného světa neokoukané hrdiny a ústřední duo je herecky hodně schopné, jen bohužel kombinace hororu a dojímavého melodramatického příběhu, příliš nefunguje. Ty hrdiny neznáme. Jsou nám jedno a nezáleží na tom, co se s nimi stane. Ať už to bude cokoliv. No a to, co se s nimi stane, je nakonec podáno tak melodramaticky, až to působí směšně. Zbytečný film nepřinášející nic do série, která už prošvihla moment, kdy mohla důstojně skončit. Nebo se posunout někam dál. Někam hodně dál, protože tohle přešlapování nikam nevede. 

Recenzi čekejte velmi brzy