Paběrkující kina letos potřebovala vzpruhu jako sůl. Poté, co i ty nejočekávanější bijáky první půlky roku většinou neuspěly tak, jak se předpokládalo, se naděje kinařů i studií upínaly k jedné z mála jistot - animákům. Ty povedené totiž díky šuškandě často vydrží v kinech dost dlouho na to, aby oblažovaly studiové účetní. Ještě nás čeká čtvrtý Já, padouch, už předtím ale do amerických kin dorazil očekávaný vhled do psychiky jedné puberťačky - druhé V hlavě. A kina jsou, zaplaťpámbů za to, znovu plná. Můžeme za to poděkovat i kvalitě snímku?

Zdá se, že ano. Reakce prvních kritiků i diváků totiž můžeme směle označit za nadšené. Na Rottenech ze strany odborných recenzentů svítí 91 % s průměrným ratingem 7.6 / 10, divácké hodnocení pak vystoupalo až na 96 %. Předchůdce tohoto filmu se sice může pyšnit úctyhodným hodnocením kritiků 99 %, takže ve srovnání s prvním V hlavě sequel vychází jako poražený. Stejně jako u prvního filmu se nicméně i tentokrát chválí zejména inovativní přístup k důležitému tématu, jímž jsou lidské emoce a to, co formuje psychiku člověka. Téma důležitosti prožívání smutku či úzkostí je prý ve filmu velmi povedeně akcentováno, a to až do té míry, že animák má občas silně edukativní charakter, zejména směrem k dětem a dospívajícím. Emoce pak prý nenajdeme jen na plátně, ale zejména v srdcích diváků, kapesníčky tedy raději s sebou.  

Jako všechny filmy má však i tento chválený animák své mouchy. Někteří kritici se strefují do přílišné hry na jistotu, s níž má film kopírovat první V hlavě. Mnozí v kontextu celkové tvorby studia také štkají nad tím, že Pixar ztrácí svůj punc originality a začíná sázet na osvědčené postupy, jež mají diváky hlavně lákat do kin, ne přinášet nové příběhy. Ale to je ostatně něco, co samo studio v nedávné době oznámilo - sázka na známé příběhy a odstup od nových vyprávění. Objevují se i hlasy, které kritizují to, co jiní označují jako devízu filmu - vyobrazení emocionálních pochodů u dospívajících. Film prý má některá vážná témata zobrazovat až příliš zjednodušeně. Mysleme ale na to, že jde o barevný animák, nikoliv o Bergmanna. 

Zdá se tedy, že fandové prvního filmu mohou být spokojeni. Průšvih se nekoná a povedená pixarovka tak může zaslouženě sbírat další diváky. Sami se k nim můžete připojit 18. července, kdy má snímek premiéru v českých kinech. Po krasojízdě, kterou na plátnech film předvádí, je miliarda na dohled. 

Nebaví vás animáky pro děti? Spravte si chuť Mlčením jehňátek!