Ach, ach. Vzpomínáte na newslettery nazvané “Jak spravit Pixar” a “Hollywood hoří, má panenko”? Po začátku rozmarného filmového léta za nimi Bob Iger udělal velkou tlustou čáru, když roztočil disneyovskou marketingovou mašinu na plné obrátky a vytapetoval svými animovanými emocemi všechny televize, zábavní parky a billboardy na světě. A ono to zafungovalo! V hlavě 2 nakonec kriticky skórovalo u odborníků i laiků, ale hlavně přivedlo do kin davy. Globální otvírák téměř 300 milionů dolarů a severoamerický víkend srovnatelný s loňskou Barbie nebo třeba s jarním Super Mario Bros. Krásných 154.2 milionů dolarů totálně ustřelilo z opatrného trackingu 85 milionů. Pamatujete na Denise Villeneuvea, jak si před pár týdny stýskal, že ho z pozice největšího hitu sezóny ještě nikdo nesestřelil? Teď už si může balit fidlátka.

 

 

Podle tržeb ze všedních dnů začátku týdne to navíc vypadá, že šeptanda také funguje a V hlavě 2 by mohlo o druhém týdnu spadnout podobně decentně jako čtvrtí Mizerové (z těch taktéž bude velký držák). Jinými slovy - letní sezóna je zpět a moje malá sázka o velké víno s Jirkou Pospíšilem se začíná nebezpečně naklánět v jeho prospěch. Co dalšího nám ale veleúspěch nové pixarovky naznačuje? 

Když pominu to, že zprávy o úpadku chození do kina jsou trochu předčasné (žádný z letních úspěchů však nesmaže některé varující trendy, o nichž se už za dva týdny rozmluvím v předtočené epizodě podcastu 5:59), za což si spolu se mnou může opatrně sypat na hlavu mnoho novinářů, jde zejména o pozitivní signál směrem k Pixaru, který se nemusí bát stěhování produkce do zemí třetího světa. Mírně zeštíhlený tým může dál setrvat v krásné kalifornské centrále a mezi animováním jednotlivých políček chodit třeba na jógu či lekce šermu (pohled do zákulisí pixarovského “zámku” můžeme klidně nechat na některý z letních placených postů).

 

Nebude to však zadarmo, tlak na sequely pravděpodobně ještě zesílí, protože veleúspěch V hlavě 2 (ale částečně i těch Mizerů) hraje do karet Igerovi a jeho sequelům Moany, Ledového království, Toy Story, částečně i zimního prequelu Lvího krále. Na comeback veleúspěšné IP prostě lidé chodit budou, zvlášť když ji dostatečně zpropagujete ve svém myšákovském ekosystému. 

Poprvé v historii Disney dovolil, aby postavičky z jeho animáku opustily zábavní parky a vydaly se jako chodící billboardy do kin. Na dvaceti vybraných univerzitách pak zadarmo studentům (co vyrůstali na prvním filmu) promítnul prvních 35 minut sequelu. V obou případech zcela bezprecedentní marketingový tlak, který se zjevně vyplatil.

Povede to k optimalizaci mnohokrát chváleného i kritizovaného disneyovského systému, který se soustředí jen na osvědčené hity? Je to pravděpodobné, zvlášť s Igerem za kormidlem, jenž může před svým odchodem ještě stihnout nakopnout i Marvel a Star Wars a odejít s pocitem, že rodinné stříbro už zase vydělává zlaťáky. Nakolik to bude pocit krátkodobý, to se ukáže nejdřív příští rok, protože letošní Deadpool a Wolverine prostě bude hitem, i kdyby na to měly padnout všechny marketingové dolary, jimiž Iger disponuje.

 

Takže hip, hip, hurá, alespoň prozatím. Ale než udělám další chybu a budu něco prorokovat, rád bych upozornil, že tenhle potenciálně miliardový úspěch má i své stinné stránky. První V hlavě totiž bylo plné slavných hlasů, za které Disney/Pixar dřív neváhal královsky zaplatit. V pokračování se milionové výplaty dočkala jen Amy Poehler (Joy), další emoce byly bez milosti přeobsazeny, protože herci si řekli o hodně peněz. Místo nich jsou tam podobné hlasy za sto tisíc dolarů (to platí i o nové postavy, kterou namluvila Maya Hawke). 

Někde se holt šetřit musí, ale tady se už umetá cestička k tomu, aby se do dvou, tří hlavních rolí obsadily hvězdy a zbytek byl jen lacinou stafáží. Období, kdy se v nahrávacím studiu u animáků scházela herecká smetánka, zjevně rychle končí. Přispěly k tomu i seriály na Disney+, kde se mimochodem už napřesrok na jaře objeví spinoff V hlavě, který se zaměří na produkci snů!

Wanda Film momentálně spravuje napříč čínskou pevninou 381 IMAX kin, celkem je v Číně cca 800 sálů IMAX. Obrovské číslo, když si vezmeme, že po celém světě je pouze 1800 kin s touto certifikací (přičemž zdaleka ne všechny IMAX kinosály jsou si rovny). V rámci pokračující spolupráce Wanda svou síť již brzy zaokrouhlí na 400 lokací, přičemž v plánu už jsou další, stejně jako renovace těch stávajících (sedm desítek čínských IMAXů brzy dostane nejnovější laserovou projekci). 

To jen tak pro kontext, když často lidé říkají, že když mají IMAX kina na tržbách hollywoodských trháků takový podíl (roli hraje i vyšší vstupné), proč se takových výjimečných sálů nestaví víc. Zprojektovat plnohodnotný IMAX není nikterak jednoduché a většina těch nových roste právě v Asii, kde mají peníze, jednodušší stavební zákony a především rapidně expandující publikum. To IMAX přirozeně láká, takže v Asii vidí jednoznačnou prioritu. A kde že všechny ty sály stojí? Občas ve městech, o nichž jste v životě neslyšeli, ale ona víska z titulku je zavádějící, protože tahle průmyslová centra mají často počet obyvatel sahající k vyšším jednotkám milionům. 

Pohled do statistik napoví, že momentálně je v Číně sedmnáct měst s populací přes 10 milionů a víc než sto měst s populací přes milion obyvatel. Jen v Šanghaji samotné (necelých 30 milionů obyvatel) je osm kin standardu IMAX. 

Ed Zwick, autor filmů jako Sláva, Legenda o vášni, odvaha pod palbou, Krvavý diamant, nebo Poslední samuraj, vydal knihu Hits, Flops and Other Ilussions, která je nečekaně otevřenou retrospektivou vlastní kariéry, v niž se nepere jen špinavé prádlo z natáčení Zwickových filmů, ale jde i o velmi střízlivou a upřímnou sondu do světa hollywoodských blockbusterů. Zwick umí ty byznysové souvislosti podat právě s trochou té osobní zákulisní omáčky a zároveň nemá potřebu se někomu mstít nebo se na kravaťácích jakkoliv hojit. I proto lze tuto četbu na letní dovolenou jednoznačně doporučit.

Co bych rád vypíchnul? Posledního samuraje z roku 2003. Kniha je plná historek o Tomu Cruiseovi, ale co utkví v paměti je rozhovor Zwicka s jedním z exekutivců studia Warner Bros., které snímek produkovalo. Padne v něm hezká věta: “Ten film je skvělý. Dokonce tak skvělý, že si jeho plakát nechám zarámovat a pověsím si ho do kanceláře, aby lidé věděli, že jsem mu pomáhal na svět. A taky proto, že je to poslední film svého druhu. Další takový už asi nenatočíme.” Odkazovalo se tím na nástup velkých IP - knižních adaptací jako Pán prstenů a Harry Potter, komiksových licencí od Marvelu a DC, které totálně převálcovaly původní náměty v tomto měřítku. Ta tam byla doba, kdy někdo mohl přijít s Gladiátorem nebo Posledním samurajem, variací na dobové téma, s velkou hvězdou nebo režisérem coby tahounem, a studio mu projekt volnomyšlenkářsky schválilo.

 

Ten rozhovor byl vskutku prorocký, protože následující pětiletka byla plná krachů přesně těch projektů starého střihu. A co ještě Zwick zmínil? “Kravaťáci mi to v průběhu těch několika let vysvětlovali stále dokola: “Čtyřicetimilionový profit (plus mínus to, co studio vydělalo na Posledním samurajovi) nevyžene cenu akcií nahoru. Pokud ale investujeme 200 milionů dolarů do něčeho, co zboří o víkendu rekordy a má to potenciál oslovit většinové publikum (tj. utržit třeba třičtvrtě nebo rovnou miliardu), pak jsou akcionáři spokojení, dál kupují a Wall Street nás miluje.”

Aplikujte si tato moudra z doby před dvaceti lety na současné hollywoodské dění a dojde vám, že některé trendy, nad nimiž hořekují mediální šíbři, jsou tu s námi už rovných dvacet let. Jen se o nich prostě víc mluví, což je logické, když děláme velké články ze čtvrtletních uzávěrek a snažíme se vysvětlovat filmový byznys i v mainstreamu, kde se dřív řešila skutečně jen a jen umělecká kvalita snímků samotných. 

Disney má zábavní parky, což je komodita, v níž mu nikdo jiný nemůže konkurovat. Jenže vstupné do parků je čím dál tím dražší, ceny jídla jsou zde v podstatě neúnosné a dříve vážení dlouhodobí fandové jsou tlačeni do pozadí víkendovým jednorázovým publikem (osobně ozkoušeno na okraji Paříže před několika týdny). Iger však i tady zkouší akcionáře i koncové zákazníky uklidnit. Slibuje investici ve výši skoro dvou desítek miliard dolarů, zkrocení cen zboží a služeb uvnitř parků a dokonce se mu povedlo udobřit i majitele sezónních vstupenek, kterým se v posledních letech dost krátila jejich privilegia. Teď za to v rámci mimosoudního vyrovnání dostanou tučný šek přímo do schránky.

Disney a Universal mají v tomto segmentu jednoznačný náskok, přičemž Myšákovy parky jsou zlatým standardem v rámci celé branže. Ostatní o něčem podobném spíše sní. Netflix v dohledné době otevře v Pennsylvánii a v texaském Dallasu první pilotní verze tzv. Netflix House, což bude zábavní a obchodní centrum, v němž můžete vstoupit do kulis svých oblíbených seriálů, koupit si merch, nebo povečeřet v tematických restauracích. Navazuje tak na více než pět desítek nejrůznějších pop-up storů a eventů v posledních letech. V případě úspěchu lze očekávat, že Netflix House vyroste i ve větších amerických městech nebo v Evropě, ale to jsou všechno plány na hodně dlouhé lokte.

Jestli máte pořád předplacené dvě, tři VOD bez reklam a nechápete, co všechno ten humbuk kolem předplatného s reklamami znamená, vězte, že letos streameři v Evropě na reklamě poprvé protočí víc než všechny kabelovky a volně šířené televizní stanice dohromady. A v následujících letech jim začnou výrazně ujíždět. Nejen pro Netflix, ale především pro studia jsou totiž tyhle základní nabídky cestou k podstatně vyšším ziskům na uživatele. Někde se ty peníze na blockbustery s astronomickými rozpočty najít musí, takže šup-šup, hezky koukejte mezi zvraty v oblíbeném seriálu i na přiblblou reklamu na prací prášek. A kdo nechce, ten si za svůj status quo (VOD bez reklam) v budoucnu velmi výrazně připlatí.

Warner Bros. Discovery přišla o další sportovní licenci, když podíl v elektrické Formuli E prodala americké Liberty Media, která už vlastní i Formuli 1. Do budoucna by to mohlo znamenat užší vazby mezi jednotlivými sériemi, případně i lepší mediální pokrytí elektrické sestřičky královny motorsportu.

 

Jak to bude dál s Paramountem? Na pořadu dne je velké šetření, v horizontu jednoho roku prý chce trojice nových CEOs najít úspory až 500 milionů dolarů. Wall Street radí, aby začli u sebe, protože firmu efektivně bude vždy řídit jen jeden z nich (ten s nejostřejšími lokty). Vyhazovat se bude nalevo napravo, ve hře je dokonce i prodej pozemků a ateliérů Paramountu s možností pozdějšího pronájmu od nového majitele. Spekuluje se také o tom, že celý trh čeká na výsledek prezidentských voleb, protože ten může znamenat v případě Trumpova vítězství otevřenou cestu k nejrůznějším mergerům, na něž Bidenova administrativa vždy a okamžitě vytahuje antimonopolní pravítka.