Je to v podstatě rok, co jsme s Mr. Hladem ve Varech viděli nečekanou diváckou pecku z Francie drama Ve jménu cti. Ve snímku režiséra Vincenta Pereze pojednávajícím o tom, jak se na konci 19. století ve Francii lidé vypořádávali s urážkami na cti, se chytře prolínaly témata maskulinity, feminismu i hrdosti na pozadí líbezně nasnímané dobové konverzačky s luxusně vygradovanými souboji a sympatickou romantickou linkou, takže není divu, že jsme se pak o recenzi trochu porvali. Výsledek si každopádně můžete přečíst tady. Teď snímek konečně dorazil i do široké distribuce v rámci cyklu Tady Vary, takže kdy jindy si pak připomenout naše dojmy z něj než teď.

Jak to vidí Rimsy:

Kolegové mi film loni ve Varech prezentovali jako stylovou šermovačku, výsledek je však mnohem pestřejší a poutavější. Exkurze soubojových praktik konce 19. století rozhodně nechybí a dojde tak vedle kordů i na pistole či šavle. U jednotlivých šarvátek je ale nakonec mnohem podstatnější, kdo a proč vlastně bojuje. Nabízí se otázky, zdali všemi vzývaná čest není jen společensky přijímaným konceptem ke skrývání vlastní zranitelnosti.

Kontrastem k udatným mužům je myšlenkově střízlivá feministka, toužící po nošení kalhot a férovějšímu zacházení s ženami. Její linka není tlačena nijak na sílu, přitom však přehlídce mužských potyček dodává vnitřní dynamiku a ukazuje, že skutečně důležité bitvy se nebojují jen pomocí zbraní. Divácká cena z loňských Varů je oprávněná, neboť režisér, spoluscenárista i herec Vincent Perez nabídl komplexní zážitek, poutavě představující více než století a čtvrt staré reálie a zároveň tehdejší dění propojující se současností. Takže ve jménu cti taste lupeny a vyrazte do kina, tohle byste minout neměli. 

Jak to vidí Mr. Hlad:

Chodit na filmy ve Varech je vždycky trochu riziko, v případě Ve jménu cti se ale vyplatilo vsadit si na to, že film je z Francie a že v něm hrají známí herci. To zaručovalo minimálně slušnou šanci, že nepůjde o nějaký smrtící art s dlouhými záběry na kýbl, do kterého kape voda. Ale že to bude až taková pecka, to jsem nečekal. Vincent Perez natočil historický snímek, který dovede být výpravný a vizuálně strhující, ale zároveň ve svých sděleních moderní. Příběh o jedné pomstě, která se trošku vymkla z rukou, je plný výtečně natočených šermířských (a nejen šermířských) soubojů, především se však opírá o zajímavé hrdiny, ať už je to šermířský přeborník, který hry o čest a život doopravdy hrát nechce, sadistický voják, jenž se v nich naopak vyžívá, nebo žena, která se nebojí vysmívat se konvencím a je ochotna bránit svoje ideály se zbraní v ruce. Perez natočil vynikající historickou podívanou s parádní akcí, spoustou zajímavých a ještě zajímavěji rozpracovaných témat a film, který byste rozhodně měli vidět. Já už se nemůžu dočkat, až si ho skoro po roce od loňských Varů dám znovu.

Jak to vidí do_Od:

A takhle se psaly dějiny, rukama mužů, kteří si pletli pošramocené ego se ctí. Snímek Ve jménu cti totiž vypráví příběh z konce 19. století ve Francii, kdy už byly duely oficiálně zakazané, přesto k nim však potají docházelo. Stačila k tomu přitom pouhá urážka na cti, často se za tím ale skrývalo něco mnohem prostšího jako pomsta či závist. No a ke mně se po dvojici nových Mušketýrů loni z Francie dostalo další naprosto strhující dobové drama, jenž v zásadě vypráví o věcech, jež rezonují ve společnosti dodnes, zatímco přitom stíhá vypadat skvěle, napínat intenzivními souboji na kordy a jiné zbraně, a ještě přitom něžně bavit. Navíc se závěrem, který mě emocionálně po dlouhé době zase jednou propíchnul skrz naskrz.

Jak to vidí imf:

Opravdová lahůdka, která není jen převlečenou a aktualizovanou verzí Scottových Soupeřů. Režírující herec Vincent Perez nás bere půl druhého století zpátky, do Francie, v níž už jsou sice duely postaveny mimo zákon, ale tu a tam je pořád potřeba urážku na cti potrestat hozenou rukavicí. V klubech se trénuje šerm s kuličkou na konci kordu, venku za humny se muži trestají první kapkou krve. A často ani ta nestačí, když pohár trpělivosti přeteče.

Ve jménu cti jsem stihnul až s ročním zpožděním oproti premiéře na MFFKV, ale tady není co uspěchat. Tenhle film vypráví a tasí s rozvahou, je skoro dokonalým protilékem na banální hollywoodské historky o záchraně světa a ve svém komorním rámci přesto stihne s noblesou a nenuceností kombinovat hned několik linií dohromady. Není těžké si všimnout, že tou nití, která vše spojuje, je postava skutečné feministické ikony Marie-Rose Astié de Valsayre. Ta příběhem prochází tak suverénně, že ji musí fandit všichni v sále. Mírnou nevynucenou chybičkou v tomhle zápase jest, že na konci musí přeci jenom ustoupit za postranní čáru, aby bylo mužským fantaziím učiněno zadost, ale Ve jménu cti je přesto jednou z nejdůležitějších premiér roku. Tak do střehu a do kina, holoto!

 ---

Film jsme probírali i v posledním MZ Live: