Ve svých 87 letech dnes zemřel herec a divadelní režisér, jenž se tučným písmem zapsal do historie české a československé kultury. Jan Kačer byl přesně tou osobností, která je široce rozkročena napříč různými oblastmi kultury a ovlivnění jen jedné z nich by jí bylo málo. 

Jeho doménou byla především divadelní prkna, kde několikrát prokázal své mistrné vlohy pro režii. Je neodmyslitelně spjat s Divadlem Petra Bezruče, podepsal se však i na vzniku Činoherního klubu v Praze a jako herec i režisér působil v Divadle na Vinohradech či ve zlaté kapličce. Absolvent režie na pražské DAMU je tak sice spojen hlavně s divadlem, na poli filmů však zanechal rovněž několik působivých zářezů.

Jeho první větší filmová role byla ve skvělém válečném snímku Smrt si říká Engelchen od Jána Kadára a Elmara Klose z roku 1963. Poté v jeho životě nastalo velmi plodné herecké období, kdy se Kačer objevil v několika památných filmech z období československé nové vlny, v nichž dovedl svým charismatem i zádumčivým výrazem nechat výraznou stopu. Vzpomeňme například na roli rytíře Armina von Heide z historického filmu Františka Vláčila Údolí včel nebo part rozervaného mladíka v díle Každý den odvahu, jenž Kačer loni osobně představil v restaurované verzi na filmovém festivalu v Karlových Varech. Nebyly mu ale cizí ani komedie, jak dokázal ve Vorlíčkově parodii na bondovky Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, kde si střihl hlavního hrdinu, jenž kosí padouchy a oblbuje dámičky. 

Zavzpomínejte, pusťte si dnes nějakou z jeho klasik a připomeňte si osobu, která se podílela na možná nejslavnějším období naší filmové historie.